krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Pozice Bhagavadgíty a jiných Gít. Bhakti vs. advaita.

Jirka Mucha

[Toto je záznam debaty z fóra na lide.cz, v níž Jirka objasňuje svrchovanou pozici Bhagavadgíty uznávanou všemi tradičními školami védánty. Oponent tvrdí, že jiné Gíty jsou na vyšší úrovni, ovšem bez důkazů.]

Nejen Hare Krišna, ale i všichni významní mystikové v celé škále védántských škol ustanovili Gítu jako esenci Véd a nejryzejší písmo. Samozřejmě zapadní mystici musejí mít vždy něco speciálního, undergroundovýho, nekonvenčního. V Indii je ale Gítá hlavním písmem hinduistů a to z toho důvodu, že vysvětluje jak advaitovou doktrínu, tak karmu, džňánu, guny atd., ale především bhakti, kterou Gítá vrcholí. Jógavasištha podává pouze doktrínu advaity, což je sice hezké, ale jedná se pouze o jednu část védánty. Vašištha je mudrc známý pro své nadšení pro advaitu, nikoliv však jako áčárja ustanovující konečnou siddhántu védánty. Na to jsou zde jiní: Šukadéva, Prahlád, Šiva, Nárada atd. Šankara ve své Gítámahátmji prohlásil, že pokud by zde měla být jedna kniha, pak ať je to Bhagavadgítá vyřčená synem Nandy. Mimochodem četl jsi Padma Puránu, Linga Puránu, Bhágavata Puránu a další? Nárada Pančarátru a další pančarátra agamy, samhity-tantry? Upanišady jako je Íša, Čhandógja, Švétášvatara, Katha, Taittiríja? Četl jsi komentáře hlavních hinduistických směrů višištadvaita, dvaita, advaita, šuddhvaita, ačintjabhedábheda? Četl jsi nějaké prameny hlavních hinduistických škol jako je Rámánudžova sampradája, dvanáct Álvárů, Vallabhova puštimárga, Madhvova dvaita, Šankarova advaita, Čaitanjova bhedábheda? Četl jsi díla velkých spisovatelů a básníků-mystiků jako byl Tulsí dás, Mírabái, Džajadév, Surdás atd.? To je indická prastará kultura, která ovlivňuje většinu toho, co se skrývá pod pojmem hinduismus. Samozřejmě, že dnešní hinduismus jsou také moderní guruové jako Vivékánanda, Rámakrišna, Sáí Baba, Ramana Mahariši, Gándhí atd., ale počkejme, jak tyhle osoby ustojí zub času. Je jasný, že chceš mít něco neobvyklého a speciálního, ale faktem je, že se svými slabými větvičkami, byť končící na slovo -gítá neuspěješ u silného kmenu stromu védánty.

Pro tebe jsou Aštavakragítá a Jógavasištha vrcholná díla, pro všechny významné védántské školy je to Gítá, kterou vyřkl Bhagaván Šrí Krišna. Budeš-li studovat védántské školy, zjistíš že nedualita je jen opakem duality a tudíž jedna mince o dvou stranách. A jak dualita tak i nedulita jsou výplody teoretického snažení o pochopení pravdy.

Směr, o kterém mluvím je směr, který ukazují mudrcové největších hinduistických škol, nemluvím teda o žádných davech. Nehledě na to, že tvůj názor je vcelku shodný právě s davy lidí na Západě, kteří mají tendenci zajímat se o duchovní kulturu Indie. A jak říkal Ravi Šankar, tuhle si vezmou kus Hessova Siddhárthy, tuhle kus Tibetské knihy mrtvých, do toho přimíchají Káma sútru, použijí pár mystických výrazů jako je tantra a podobně a máme zde západní nedualistický hinduismus. :-)

Jógavasištha je vaišnavy uznávaná jako učebnice k pochopení nedualismu. Nedualismus je první schůdek k pochopení pravdy, neboť je pouze na úrovni mentálního chápání - džňána. Toto schodiště dále pokračuje, vidžňána - člověk chápe nejen na teoretické úrovni, ale již to i prožívá. Dále je to pochopení, že absolutní úroveň nemůže být ani dvaita ani advaita. Bhedábheda se tomu říká a tento termín je používán i Šankarou a není neznámý ani raným šivaistickým školám. A to vše vrcholí bhakti, což potvrzují všechny hlavní školy. Ryze monistické směry v hinduismu jsou pouze ortodoxní následovníci Šankarovy Védánta bhášji (Góvardhana Pitham, Šaradá Pitham, ap.) a dále trika (kašmírský šivaismus). Šankara však osobně preferoval bhakti jako esenci všeho védského poznání.

Pět védántských škol je určeno pro každou živou bytost, nejen pro vyvolenou elitu. Nisargadatta je moderní guru učící advaitu nenavazující na tradiční sampradáju. V Indii je milióny sampradájí a guruů. Pokud jsou tito guruové pro tebe elitní, proč ne. To, co říkáš, je ale v naprosté opozici vůči áčárjům, kteří tvrdí, že analyzování dualismu a monismu je jen pro matematiky a začátečníky, kteří se marně snaží pomocí anulace pochopit absolutní pravdu. Aštavakragítá je písmo pro začátečníky, kteří chtějí pojmout pravdu matematicky srozumitelnými formulemi. Ale pravá cesta začíná duchovní praxí a uctíváním Pána. Ano, Gítá je obecná, ale mezi obyčejnými knihami od Véd po Upanišady je nejhlavnější. Potom existují tajná písma, neboli důvěrné duchovní texty, kde jsou popsané velmi hluboké záležitosti. Mezi ně Jógavasištha ani Aštavakragítá nepatří. Ty patří mezi obecná písma zabývající se advaitou, pouhou jednou částí védántské filozofie.

Nicméně ona pravda se může často nacházet i ve zcela obyčejných jevech. Někteří si myslí, že chytří jsou ti, co rozebírají a analyzují vesmíry a já nevím co... Ale ten obyčejný sedlák, který se jde poklonit Pánu je často mnohem dál než filozof čtoucí tisíce druhů Gít a znající všechny možné slovní monistické kejkle.

(...) Vždyť to říkám, matematický monismus, védské učení pro první třídu. To je v pořádku, každý si tím musí projít. Zatím si uctívej sám sebe. Drž se tohoto učení, ale nekomentuj věci a oblasti duchovních nauk, o kterých moc nevíš a kam ruce Aštavakry nedosáhnou.

Tvrdíš, že nebyl čas v době, kdy byla Bhagavadgítá přednesena vojákovi a tudíž to vzal Krišna zkratkou? Asi jsi nečetl tuto Gítu důkladně, neboť Krišna Ardžunovi nejdříve vysvětluje pomíjivost těla a pět základních tattev - íšvara, džíva, karma, kála, prakriti. Dále vysvětluje podstatu Brahmanu, zmiňuje se o neprojeveném Brahmanu stejně jako o osobním pojetí Boha. Rozebírá guny - dokonce v kontextu jídla, ale i poznání a obětí. Analyzuje uctívání dévů, stejně jako Paraméšvary. Dotýká se sánkhji, njáji, dhjány, džňány, jógy, niškáma karmy, mókši a vrcholí bhakti. Vyjevuje pravdy jak monistické tak dualistické a rovněž mluví o esenci Véd a nejesenciálnějším poznání. V závalu těch všech esoterických sdělení se tedy nezdá, že by byl Ardžuna Krišnou odbyt jednou informací o bhakti a o nutnosti boje. Bhagavadgítá se dotýká velice širokého rozsahu témat.

Gítá je uznávaná všemi hlavními védántskými tradicemi jako esenciální védské písmo. Proč jsou všechny védántské školy opačného názoru než ty? Proč Bhagavadgítu vyzdvihují všichni hinduističtí světci všech hlavních škol? Vysvětli to. Nekázali vojákům. Jdete proti proudu názorů hlavních mystiků a védántských škol. Komentáře na Gítu sepsali všechny osobnosti védántských tradic a všichni (doslova a do písmene) tento text vyzdvihli na nejvyšší trůn védské literatury. Počínaje Šankarou a to nebyl žádný voják, ale je dodnes považován za jednoho z největších mystiků a intelektuálů v historii Indie. Dále Rámánudža, nejvýznamější mystik navazující na školu dvanácti Álvárů z jižní Indie. Jeho intelektuální schopnosti byly již za jeho doby (11. století) proslaveny od jižní Indie po Kašmír. Nimbárka, Džňánešvar, Madhva, všichni tito velikáni uznali Gítu jako esenci Véd. A překvapení - dokonce i největší mystik kašmírských šivaistů (trika) Abhinavagupta prohlásil: "guhjá védántadapi guhjam - žádné písmo, ani védánta neobsahuje tak hluboké esoterické vysvětlení Nejvyšší Pravdy, jaké podává Pán Krišna v Bhagavadgítě." [Šankara byl v debatě s kašmírskými šivaisty poražen, pozn. Jan] Pak přijdou nějací lidé na lidé.cz a samozřejmě chtějí uspět se svým opozičním názorem. "Znalec" hinduistických" textů řekne: "Gítá - to je jen jednoduché písmo pro vojáky." Myslím, že se svými názory můžete založit nový hinduistický směr jdoucí tvrdě proti proudu celé této prastaré kultury.

Uttara Gítu sepsal nějaký pán v 19. století. Baba se jmenoval, příjmení nevím. Dá se to snad na internetu vyhledat. Vcelku moderní kniha. Není to tradiční text. Stejně tak Aštavakragítá. Slyšel jsi někdy o organizaci Rámakrišna Mission? To je indická sekta, ti sepsali Aštavakragítu. Jelikož Rámakrišna byl negramotný, nejspíš to sepsal jeden z jeho sekretářů, kteří vlastně uměle vytvořili kult kolem této osobnosti [viz kniha Kali's Child, pozn. Jan]. Ona to snad původně byla nějaká politická strana. Každopádně obě knihy pocházejí z 19. století.

Vaišnavové Rámakrišnu neuznávají. I když vaišnava může být chápán velice široce. Každý, kdo uctívá Krišnu, je považován za vaišnavu, což znamená větší procento hindů jsou "vaišnavové" a mnozí z nich jistě uznávají Rámakrišnu, zvláště ti, kteří o něm nic neví. Kult Rámakrišny není mezi vaišnavy příliš oblíben. Mají v symbolu křesťanský kříž, muslimský znak a óm... On byl jako pejsek a kočička, když dělali dort... Že zrealizoval všechny cesty? Je jasný, že to o něm budou jeho stoupenci psát.

V Čechách Vivékánandovy knihy a kazatelské projevy na Západě nesou velkou vinu na pokrouceném chápání hinduismu. Cesta je jen jedna, mohou být různé stupně a úrovně na té cestě i různé perspektivy, ale cesta a cíl je jeden a tím je bhakti.

Vivékánanda byl tvrdě kritizován Bhaktisiddhántou Sarasvatím za svoje dezinterpretace vedánty. Vivékánanda propagoval jezení masa, nebránil se ani pití alkoholu. Může sice mluvit o bhakti, jako jiní, ale to nic neznamená. Gaudíja vaišnavská větev není rozhodně jediná vaišnavská větev. A uvnitř gaudíja vaišnavské větve je mnoho dalších sporných větví, které zavrhuje i středověká Čaitanja Čaritámrita. Prabhupáda však bezesporu vychází z tradiční větve, zatímco Vivékánanda je zcela moderní záležitost.

Že v Kali-juze je jedinou cestou zpívání jmen Pána, může být objektivní informace pouze pro toho, kdo uznává autoritu Véd a sádhuů. Přirozeně nepředpokládám, že se mnou budou souhlasit muslimové, křesťané, nebo židé, kteří Védy považují za písma pohanů. Avšak tento názor je propojen všemi védantskými směry. Studuješ-li učení všech védantských škol - počínaje 12-ti Alváry, přes Ádi Šankaru, Rámánúdžu či Madhvu, výsledek je přes všechny vnější rozdíly stejný: zpívání jmen Pána je jedinou cestou v Kali-juze.

Gaudíja vaišnavismus je přímo napojen na tradiční školu a je jednou z větví Madhvovy sampradáji. Nevznikl sám od sebe. Pán Čaitanja byl také zasvěcen do sannjásu v Šankarově sampradáji. Hare Krišna se tedy neopírá o žádnou novou teologii, nýbrž přímo a nepřerušeně navazuje na tradiční védantskou školu. Vivékánanda však není ze žádné sampradáji, pouze je inspirován advaita-vádou, ale i křesťanstvím, buddhismem a dalšími teismy, které splácal dohromady. Není však následovníkem žádné tradiční školy. Proslavil se pouze proto, že byl první Ind, který se zúčastnil mezináboženské konference v Americe v roce 1893, díky čemuž se dostal do podvědomí velkých politiků/myslitelů, jakými byli Gándhí, Néhrú nebo Aurobindo a nemalý vliv měl na známého spisovatele dr. Rádhakrišnana, jehož knihy postavily základní kámen západnímu chápání hinduismu.

V dávné minulosti se v Indii vedly vždy velké diskuze. Byť se disputanti hádali, zpravidla to nepřerostlo v násilí či v nenávist. V tomto duchu rád diskutuji, i když nesouhlasím s druhou stranou. Diskuze má svoje pravidla. Jsem ochoten přiznat svůj omyl, je-li mi dokázán. Pouze se snažím propagovat názor, že védantské školy (míním ty hlavní tradiční) se přes všechny rozdíly shodují v bodě, že zpívání jmen Višnua je jedinou cestou k vysvobození. A pokud má někdo pochybnost v případě Ádi Šankary, vzpomeňme jeho proslulá slova: "...náma smaraná danjam upájam nahi pašjámo bhava tárane - zpívání jmen Pána Góvindy je jedinou cestou, která nás přenese přes oceán utrpení"...

Ohledně vlivu Vivékánandy na Západ se mohou vést diskuze. Obecně je však známo, že Vivékánanda a dr. Rádhakrišnan jsou ti, podle kterých se psaly v Americe učebnice a kteří spustili i onu další vlnu západní indologie. Všichni ti Tomášové a mystikové čerpali z jejich děl nebo z děl inspirovaných Vivékánandou. To vše spustilo zájem o nové učitele hinduismu, mezi které se řadí Dajánanda, Aurobindo, Ramana Mahariši, Jógánanda a další. Když se jde člověk podívat do knihkupectví, vše, co najde o indické filozofii, se týká advaity (monismu) a výše zmíněných učitelů - nic víc. Kde však koupíte knihu o učení Rámánúdži či svatých Alvárů, jejichž vliv na hinduismus je - především v jižní Indii - takřka nepřehlédnutelný? Zeptejte se v knihovně na velká díla jako je Tattva Vivéka či Dvádaša Stótra.

Džňána znamená poznání získané mentálním snažením, teoretické poznávání. Když ti například sdělím, že cukr je sladký, získáváš džňánu o cukru. Když cukr ochutnáš a sladkost pocítíš, získáváš vidžňánu. Džňána je ryze smyslové a mentální poznávání. Nic víc, nic míň. Nezaměňujme pojmy. Skrze džňánu člověk může pochopit základní zákonitosti vesmíru a může negovat dualismus. Ale skrze džnánu nelze pochopit Boha, Krišnu. To je neměnný závěr Védánty, Upanišad i Gítópanišady.

Není tomu tak, že jen Ardžuna přijal bhakti. Krišna osobně zdůrazňuje, že bhakti je nadřazená všemu ostatnímu. Podívej se pozorně do Gíty a uvidíš, že mnohokrát Krišna používá slovní spojení jako nejvyšší tajemství, esenciální pravda, nejvyšší učení, podstata védánty. Tvrdí, že oddanost Jemu je esence poznání védánty a tak to tvrdí i ostatní osobnosti védántských tradic, zde mnohokrát zmíněné. Dokonce i Šankara přiznal, že bhakti je nadřazená všemu a je nepochopitelná. Vztah mezi Krišnou a džívou není dualismus, to je základní nepochopení lidí, kteří nestudovali učení védánty. Říkají ti něco pojmy bhedábheda nebo dvaitadvaita? Tyto pojmy používali ve vztahu džívy a Boha už raní šivaisté. Nejedná se tedy o dualismus.

Podle velkých mistrů je advaita pouhou negací dualismu, je to druhá strana jedné mince. Advaita popisuje jen jeden z aspektů Brahmanu a je to jediný aspekt, který je možné pochopit mentální snahou, vzestupným způsobem. To je závěr védánty. Připomínám, že Aštavakragítá je moderní kniha nemající historickou hodnotu ani podporu žádné védántské školy a obsahuje obecně známé informace o nedualitě, které si každý trochu přemýšlivý filozof může sám vyfilozofovat a slyšíte je na každé přednášce o New Age. A opakuji znovu - závěr největších mistrů i samotné védánty není advaita, ani žádná jiná anulace, nýbrž bhakti, která je nepochopitelná jakoukoliv mentální snahou.

Žádné védské učení neučí o zániku osobnosti, ale pouze o zániku ahankáry, neboli falešné osobnosti. Podle Aštavakragíty není třeba slov, ale proč ti autoři sepsali tolik knih? Tomu se říká pokrytectví. "Netřeba učitele, není rozdílu mezi mnou a tebou." Tak proč se autoři Aštavakragíty klaní sochám pana Rámakrišny a Vivékánandy? Proč se teda snažíš poukazovat na můj omyl, když vlastně já jsem ty, není mezi námi rozdíl a vše je lílou jednoho Brahmanu a tudíž nemůžeš absolutně ovlivnit nic, stejně jako tvůj kolega nemůže ovlivnit kohokoliv, aby odmítl Hare Krišna? Protože podle této vaší filozofie je prostě krišňák a on jedna a tatáž pravda, která si hraje na krišňáka a jeho. Jsme všichni iluze vyprodukovaná Brahmanem a tím pádem nelze nic ovlivnit. Buďto je možno mě přesvědčit a tím pádem je dualita stejně reálná jako nedualita, anebo není možno ovlivnit nic, neboť já jsem ty a ty jsi já a jakékoliv rozdíly jsou iluzí. Vaše filozfie je nesmysl, protože kdybyste jí plně chápali, nesnažíte se absolutně o nic, protože vy přeci nejste konající. Mám pravdu, že? [kázání advaity je protimluv, jak sami (neradi) přiznávají mlčením, pozn. Jan]

Ale bohužel advaitista si hraje na znalce esenciální pravdy všech pravd. A hraje si na to, že si na nic nehraje. To je největší demagogie. :-) Proto se v Indii o příznivcích téhle filozofie říká, že jsou pokrytečtí. Snaží se ovlivňovat druhé, ale tvrdí, že nikoho ovlivňovat nechtějí. Píší mnoho knih, ale tvrdí: "Nečtěte knihy." Tvrdí, že na ničem nelpí, ale kritizují. Tvrdí, že není dualita, ale rozdělují písma na vyšší a nižší. To je prostě pokrytecké, nesmyslné a demagogické.

Tři guny, které Gítá rozebírá, jsou důležité k pochopení fungování dualismu. Guny jsou pilíře dualismu. Zatímco advaitista je odmítá, bhakta je využívá. To je rozdíl mezi advaitavádou a bhaktismem. To, že je dualismus výtvorem iluze, neznamená, že skutečnost je nedualismus. Advaita neboli nedualismus je POUHOU NEGACÍ dualismu. Je to filozofie mořské ryby. Mořská ryba, která nikdy neviděla souš, dostane zprávu, že existuje na světě i místo, kde není moře. "Aha, takže tam je prázdno, tam není nic" a toto místo nazývá ne-moře, protože má jen zkušenost moře. I my máme zkušenost s dualismem, proto se domníváme, že absolutno je prázdné, neboť neobsahuje dualismus. Védánta tuto logiku nazývá néti néti, neboli negace omezené zkušenosti. Advaita je jen další nástraha iluze. Proto všichni mudrcové i Védy tvrdí, že vlastní mentální silou není možné toto moře iluze překročit.

V Brhadáránjaka Upanišadě se žák ptá: "Co je Bůh?" a učitel odpovídá: "Nejdřív se snaž pochopit, co není Bůh". "Néti néti" - Bůh není toto ani ono. Je to jako když loupeme cibuli, až nám nic nezbyde. A máme na světě advaitu. Pro tvého kolegu je to vrcholné učení, ale pro védántistu je to abeceda védánty. Je to prazáklad, který se učí začátečníci. Moderní New Age mystikové však z toho udělali hlavní hinduistickou doktrínu. Někdo může namítat, že Šankara, hlavní představitel advaity, předkládal toto učení už v 5. století, ale to není zcela pravda. Byť se soustředil hlavně na advaitu (která je nutná na počátku k pochopení zákonitostí vesmíru), mnohokrát prohlásil, že všechno toto učení má esenci v uctívání Góvindy. Doslova pravil, že uctívání Góvindy a zpívání Jeho jmen je jediný způsob, který nás přenese přes oceán utrpení. [ve svém komentáři k Védánta-sútře se minimálně na dvou místech vyhnul zpochybnění rozdílu mezi átmou a íšvarou, které jasně uvádí Vjása, pozn. Jan]

A další školy, byť kladly důraz na další aspekty védánty (šuddhadvaita, dvaitadvaita, višitadvaita, dvaita, bhedábheda) mají stejný závěr. Se vší úctou k vašemu snažení, vaše logické závěry jsou ovlivněny, aniž byste to tušili, Vivékánandovou školou, která ovlivnila na Západě ve 20. století veškerou importovanou filozofii zabývající se hinduismem.

Všechny cesty? Všechny hindu směry, křesťanství, islám, řecké filozofie, dvaita, advaita, buddhismus, satanismus - to vše vede k jednomu cíli...?

Prožívání přítomného okamžiku je cílem? K tomu mohu jen přispět názorem bhaktů, že prožívání přítomnosti je zcela přirozeným průvodním jevem osvobozené džívy. Ale není to cílem. Stejně jako není cílem střídat při chůzi levou nohu s pravou, je to přirozený jev. Oddaný, který je absorbován v lásce k Bohu a tudíž osvobozen z pout dualit a hmoty, si je přirozeně vědom přítomného věčného okamžiku. To je základní psychologie. To je důvod, proč jsou například lidi na Západě více ve stresu, neboť jsou neustále jednou nohou v minulosti a druhou v budoucnosti. To je základní pochopení, že minulost ani budoucnost neexistuje.

Související odkazy:

Šrí Tattva-muktávalí / Májáváda-šata-dušáni: Perlový náhrdelník pravd / Sto vyvrácení májávádského omylu
Kdo je Buddha?
Pándu dás: Blázni se ženou... (jeden hledající chtěl vědět, jestli má pravdu Jógavasištha nebo Bhagavadgítá a dostal tuto ohromující odpověď od samotného Krišny)
Lobsang Rampa: láma nebo podvodník? (Viktor Pavel)
Lobsang Rampa: láma nebo podvodník? - kap. 6 (Viktor Pavel)
Suhotra Swami: články Channeling, Tantra
Pozice Bhagavadgíty a jiných Gít. Bhakti vs. advaita.

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/pozice_BG.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares (contact)