Kdo je Buddha?

 

Mnoho lidí, včetně množství buddhistů, zvláště theravádové tradice, má za to, že Buddha byl obyčejný člověk, který dosáhl vysokého stupně vědomí. Můžeme se například dočíst: „Buddha není Bůh či božstvo, k němuž je třeba se modlit pro splnění něčeho v životě.  Buddha není inkarnace Boha [ani] prorok ani posel Boží... Je lidská bytost, ale velmi zvláštní lidská bytost, která dosáhla toho, co nazýváme ,Osvícení‘.“

V buddhistických textech však Buddha samotný prohlašuje něco jiného. V théravádové Donasuttě popírá, že by byl „déva (polo-bůh), gandharva (,anděl‘), yakṣa (strážce pokladů), a lidská bytost.“ Říká, že není žádnou z těchto bytostí, ale je Buddhou (Probuzeným). Ve Vaišálí sútře je osloven: "Buddha, velký Bůh, Bůh dévů, guru dévů." V Sad dharma Puṇḍarīce (Lotosové sútře, 1.100, 3.38, 85, 97, 7.34, 9 úvod, atd.) se prohlašuje za otce všech živých bytostí (a tím i živé bytosti za své děti). V textu 15.21 kromě toho říká: „Jsem otec světa (lokapitā), sebeprojevený (svayambhū), léčitel (cikitsaka), ochránce všech bytostí (sarvaprajān nātaḥ). Jelikož vím, že jsou svedené, podléhající vášním a nevědomé, učím konečné spočinutí, protože cítím neklid (nad jejich situací).“ Lotosová sútra zaujímá mezi texty mahájánové tradice stejně významné postavení jako Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam) mezi vaišnavskými texty. Tato Purána zmiňuje Buddhu v textu 1.3.24 a Buddhu z jiné Kali jugy v 2.7.37. Garuda Purána 1.141.8 (vydání Venkatešvara) uvádí jméno Buddhova otce a syna (Šuddhodana a Báhula, neboli Ráhula) v linii králů Ikšvákuovy sluneční dynastie a Narasimha Purána 26.12 (vydání Parimal) uvádí, že Buddha byl synem Šuddhodany a posledním členem sluneční dynastie: zuddhodanAd budhaH budhAd vaMzo nivartate.

"Jednou z charakteristik mnoha mahájanových buddhistických textů je, že chválí prospěch získaný čtením, opisováním a jiným šířením toho konkrétního písma. Čtení těchto výroků pozdější generace buddhistů přivedlo k otázce - který text je nejmocnější? Tato otázka byla námětem debaty v Japonsku ve 13. století, když buddhistický reformátor Ničiren dospěl k závěru, že Saddharmapundaríka (Lotos pravého zákona), lépe známá jednoduše jako Lotosová sútra, je nejdůležitější ze všech buddhistických súter. Ničiren měl pocit, že poselství obsažené v Lotosové sútře je tak hluboké, že osoba musí jen pronášet Nám-mjóho-rengé-kjó (což lze přeložit různými způsoby, včetně "Odevzdávám se Lotosové sútře"), aby nabyla moudrosti a dosáhla osvícení, jak je popsáno na jejích stránkách." (zdroj)

Kromě toho je Buddha oslovován deseti hlavními tituly dokazujícími jeho božskost, které uvádějí Soothill a Hodous ve svém Slovníku čínských buddhistických termínů pod heslem "Deset titulů Buddhy":

十號 Ten titles of a Buddha: 如來 Tathāgata; 應供 Arhat; 正徧知 Samyak-sambuddha; 明行足 Vidyācaraṇa-saṁpanna; 善逝 Sugata; 世間解 Lokavid.; 無上士 Anuttara; 調御丈夫 Puruṣa-damya-sārathi; 天人師 Śāstā deva-manuṣyāṇām; 佛世尊 Buddha-lokanātha, or Bhagavān.

Mnoho dalších titulů uvádí například Sukhāvatī vyūha 2-3.

Nápadné podobnosti v zobrazování Buddhy v buddhistických textech a Kṛṣṇy v Bhagavad-gítě neunikly pozornosti učenců. K.N. Upadhyaya píše ve „Studiích o historii buddhismu“: „V překvapující podobnosti s Bhagavad Gítou je samotná podoba a atmosféra, v níž se Buddha zjevuje v Sad dharma Puṇḍarīce, úžasně nadpřirozená. Jako vesmírná podoba Kṛṣṇy v Bhagavad Gítě je zobrazen, jak vydává zářivé světlo oslňující nesmírný prostor od pekla po 18 000 oblastí Buddhů.“

V Bhagavad-gítě, starobylém sanskrtském textu obsahujícím transcendentní učení Šrí Kṛṣṇy určené jeho žáku Ardžunovi, nacházíme velmi podobné tituly. Kṛṣṇa je v ní opakovaně nazýván Bhagaván (Svrchovaný), Lókapitá; (Otec světa, 11.43, 14.4), Aja (Nezrozený, 4.6), Paramešvara (Svrchovaný vládce, 11.3, 13.28), Purušottama (Svrchovaná osoba, 8.1, 10.15, 11.3, 15.18, 15.19), Sarva Lóka Mahešvara (Pán všech planet a dévů, 5.29) či Buddhir Buddhimatám (Osvícení osvícených, 7.10). Ardžuna oslovuje Kṛṣṇu jako Para Brahman (Svrchovaná realita, 10.12) a Višnua (11.24). Za Višnua (10.21), uctívaného následovníky Véd (Ṛg véda 1.22.20), se prohlašuje i On sám. Obdobně v Laṅkāvatāra sūtře (76) Buddha říká, že Višnu, Íšvara, Kapila, Ráma či Vjása patří mezi nesčetná jména Tathágaty (Buddhy). V Dašaratha džátace (461. v džátakovém kánonu) se přímo ztotožňuje s Rámou. Těchto paralel je ovšem mnohem více.

Amitábhova (jap. Amida) bīja mantra je hrīḥ (Hari) a jeho dvouruká podoba Šo Kannon hrající na flétnu a s pavím perem ve vlasech je totožná s Vṛṇdāvana Kṛṣṇou. Je zobrazena například na Velké lucerně v Jakušiho (Bhaiṣajya-guruově) chrámu Tódaidži v japonské Naře. V knize Seiroku Nomy The Arts of Japan Ancient and Medieval (1966) je popsána jako jedna z nejkrásnějších památek zlaté éry Nara buddhismu Čisté země z osmého století. Velká lucerna je 4,5 m vysoká. Význam ikony na Velké lucerně podporuje skutečnost, že byla použita na japonské známce. Amitábha je Ādi Puruṣa a Jeho první expanzí je Balaráma-Višnu (Amitájus zmíněný v sūtře 28 Bhaiṣajya-guru sūtry). Ananta Balaráma jako ájurvédský Velký lékař Čaraka (nikoliv autor Čaraka-samhity) či Jeho expanze Dhanvantari plní stejné funkce jako Bhaiṣajya-guru.

Amitábha a Amitájus mají také všudypřítomnou podobu, která je Pánem srdce (Hrit-íšvara, Paramátmá). Každou z této trojice purušů (trikáji, trojího těla Buddhy) lze nazývat Bhagaván nebo ostatními vaišnavskými jmény Boha v buddhismu Čisté země. V tomto chrámu byla uctívána i Jeho šakti Lakšmí jako Kičidžo-ten (v Číně Kuan-jin).

Související odkazy:
Buddha is Vishnu Narayana
Buddhismus Čisté země jako vaišnavismus 1/10
Four schools of Buddhism refuted by Vedanta-sutra
Mayavadi Philosophy: Analysis and Refutation
Lobsang Rampa: láma nebo podvodník? (Viktor Pavel)
Lobsang Rampa: láma nebo podvodník? - kap. 6 (Viktor Pavel)