krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Blázni se ženou...*

Pándu dás BMS
2.6. 2005

český překlad CC-BY-SA: bh. Jan Mareš, 2014

Tento příběh popisuje semeno mého duchovního života a půdu, do které bylo zasazeno. Najdete zde také původ jména tohoto blogu. Začal jsem jej psát jako e-mail do skupiny na Yahoo! s názvem "Výjimečné lidské zkušenosti", ale čas od času jej rozšiřuji. Psát o tom ode mě vyžaduje mnoho, v neposlední řadě odvahu. Je to velmi osobní a musím přiznat, že některé věci si nechávám pro sebe. Naučil jsem se, že ne každý by to přijal jako skutečnost, ale co na to mohu odpovědět? Je inspirací pro můj život a myslím, že bych se o něj měl podělit. Tady je:

Jsem začínající oddaný Šrí Šrí Rádhá-Krišny, s bílým tělem, původem Američan. Před asi 13 lety jsem přijal to, co by na Západě vypadalo jako přísná jógová praxe, studoval jsem spisy mnoha gjáních (jogích zaměřených na poznání) a následoval jsem je, jak nejlépe jsem uměl. Začal jsem s knihou Svámího Višnu-dévánandy a později jsem studoval Jóganandu, Vivékánandu a Rámakrišnu, abych jmenoval alespoň některé, ale především jsem měl velký zájem o úspěchy, kterých dosáhli Ramana Maháriši a Nisargadatta Mahárádž, a znovu a znovu jsem studoval Mahárámájanu z Jóga Vasišthy. Byl jsem tehdy na vysoké škole, ale postupně jsem přestal do školy chodit (i když jsem nakonec absolvoval), abych dal přednost učení mudrců indického původu. Myslím, že jsem přečetl asi 100 knih o józe a vlastně jsem musel zůstat ve škole další semestr kvůli nějakým potřebným kreditům poté, co jsem zmeškal příliš mnoho přednášek v tom, co měl být můj poslední semestr. Naštěstí jsem byl schopen se popáté zapsat na přednáškový kurz o józe a kurz nazvaný Východní a západní mystika. Měl bych také zmínit, že jsem byl učitelem Kundaliní jógy a také jsem cvičil rádžajógu podle knihy Rámmúrtiho Mišry "Základy jógy". [V ášramu dr. Mišry na Manhattanu Šríla Prabhupáda bydlel ve svých začátcích v USA, jak uvádí jeho životopis. - pozn. překl.]

Krátce po dokončení vysoké školy jsem si uvědomil, že v praxi jógy nemohu udělat pokrok, pokud nepřeruším své společenské kontakty. Tak jsem se přestěhoval z Buffala, ve státě New York, do Olympie ve státě Washington, kde jsem znal jen jednu osobu, která měla místo vhodné k bydlení. Mým záměrem bylo sedět na nějakém skrytém místě na poloostrově Olympia a meditovat o duchovní realitě. V té době jsem byl přesvědčen, že ve skutečnosti žádný svět neexistuje.

Přijel jsem do Olympie ve čtvrtek 28. září 1995. Druhého dne jsem šel do města, abych se porozhlédl. Zašel jsem do tří obchodů. První byl obchod se zbožím z dovozu, kde jsem si koupil obraz Šrí Krišny stojícího s flétnu před krávou. Přes ulici bylo New Age knihkupectví, kde jsem našel použitou vázanou Bhagavad-gítu takovou, jaká je od Jeho Božské Milosti A. Č. Bhaktivedánty Svámího Prabhupády. Již jsem četl jiné překlady Bhagavad-gíty a neudělaly na mě příliš dojem, a také část brožované verze tohoto překladu Bhagavad-gíty, ale nebyl jsem jej schopen pochopit a tak jsem jej odložil. Zaujala mě však tato verze, protože to bylo tak vědecké dílo, že jsem si myslel, že bude velkým přínosem pro studium sanskrtu. Koupil jsem ji a později jsem jim prodal svůj brožovaný výtisk. Pak jsem šel do jiného New Age obchodu, kde jsem slyšel o setkání léčitelů a šamanů (zvaného "Energetický kruh"), které mělo proběhnout nadcházející neděli.

Šel jsem domů a začal číst Bhagavad-gítu takovou, jaká je. Nadešla neděle a já jsem šel do Energetického kruhu. Bylo zvláštní, že z asi 25 lidí si většina myslela, že jsem tam již byl a že mě znají. Samozřejmě, že jsem vysvětlil, že jsem právě dorazil před pár dny ze vzdálenosti více než 3500 kilometrů. Když setkání začalo, hostitelka (Fran) vysvětlila, že bude muset program ukončit přesně ve 20:00, protože se vrací zpátky do školy (ve věku 53 let) a jejím prvním dnem je zítřek. V příštích několika hodinách každý poskytl a přijal celou řadu léčitelských procedur. Když nadešla osmá, všichni odešli, ale Fran si se mnou chtěla promluvit. Za pozornost stály dvě věci: za prvé to, že mi řekla, že "společenství senzibilů" očekává, že nás zemětřesení v relativně blízké budoucnosti shodí do moře, a za druhé mě pozvala, abych tam žil jako její host, protože měla volný pokoj, který měl být k dispozici po dobu čtyř měsíců. Pak jsem se vrátil do svého domu a pokračoval ve čtení Bhagavad-gíty, spolu s Jóga Vasišthou. (Sdílel jsem dům se třemi dalšími lidmi, včetně přítele, jehož jsem zmínil, a dvěma jinými, se kterými jsem se vůbec nestýkal. Na severovýchodě USA jsem znal spoustu jedlých divokých rostlin, ale cestou jsem si všiml, že pouze některé z nich rostou ve státě Washington, a věděl jsem, že než odejdu žít do lesa, měl bych být schopen najít si potravu sběrem.)

Nadešla středa večer a měl jsem jisté problémy. Nemohl jsem zároveň pochopit Bhagavad-gítu takovou, jaká je a Jóga Vasišthu. Měl jsem pocit, jako by se mi měla hlava rozskočit. Jóga Vasištha představuje absolutní pravdu negací veškerého smyslového vnímání včetně samotné mysli, když jednoznačně uvádí, že "svět jevů" zcela postrádá existenci.Bhagavad-gítá taková, jaká je představuje absolutní pravdu jako Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Krišnu. Zdálo se, že obě tyto knihy jsou nejlepšími ve své příslušné třídě, ale nemohl jsem rozeznat, kterou přijmout jako skutečnou pravdu. Psal jsem si deník svého cvičení jógy (který teď nějak nemohu najít) a (přibližně) té noci jsem do něho napsal: "Pokud Krišna je tím, kým říkají, potřebuji, aby se mi zjevil." Vzpomněl jsem si na předpověď, kterou mi řekla Fran, a nedávná nejistota, která vstoupila do mého duchovního života, spolu s myšlenkou, že bych mohl zemřít velmi brzy, mi byly docela nepříjemné. Takto jsem se cítil stále, až v pátek (6. října) jeden z mých spolubydlících navrhl, abychom všichni šli na Olympijský filmový festival, který probíhal toho večera. Připadalo mi to jako vhodná doba k tomu, abych se pokusil trochu se uvolnit.

Měl bych zmínit, že jsme šli na film "Mládež" (Kids), o kterém mi bylo řečeno, že jej napsali mladí lidé o svém životě ve městě. Fronta se táhla ven a točila se kolem bloku. Tento film líčil život dospívajících a mladších jako intenzivní sex, drogy a násilí, a byl dost znepokojující. Když jsem se vrátil domů, šel jsem do svého pokoje a začal znovu číst Bhagavad-gítu. Bylo asi 23:00. Kolem čtvrté hodiny ranní jsem ještě četl a pak jsem se rozhodl, že bych měl jít spát.

Otočil jsem další stránku a byla prázdná, v polovině knihy, a další stránka měla uprostřed opravdu velkou číslici "108" a nic jiného. Otočil jsem další stránku a všiml jsem si, že kamkoliv jsem pohlédl, jsem viděl jen jméno "Krišna" se třemi tečkami, každou pod písmeny "rsn". Díval jsem upřeně do prostřední tečky, neboť jsem uvažoval, že "pravda je jediná, ale odkud se berou ty tři tečky?", zatímco má mysl se po spirále ponořila do té prostřední tečky. V tom okamžiku jsem pohlédl vzhůru a uviděl tam stát Krišnu (na tom "obrazu", který jsem koupil v Olympii) v celé své kráse, s úsměvem a hrajícího na flétnu. Zasmál se mi a řekl: "Tak ty si myslíš, že jsi jógí? Chceš vědět, co je samádhi?" V mžiku, kdy mi připadalo, že jsem prožil miliardy životů, bylo všechno najednou pryč. Co jiného o tom mohu říci? Najednou jsem si vzpomněl na Krišnu, který jakoby mě uchopil a přenesl zpátky k sobě. Pak řekl "préma", což jsem nikdy předtím neslyšel. Préma znamená "láska k Bohu". Okamžitě jsem pocítil, jak já, duše v tomto těle, jsem protažen jako drát, jímž protékala všechna láska mezi Bohem a Jeho oddanými. Nebudu se snažit říci, jaké to bylo, ale i nyní to u mě vzbuzuje pláč. Po tak dlouhé době jsem stál tváří v tvář svému milovanému Pánovi. Slzy mi tečou po tváři, když to teď píšu.

Před několika dny jsem se zeptal, jestli je Krišna Bůh, a ukázal mi toho více. Po celou dobu brahma-muhúrty, od čtvrté hodiny do úsvitu, mě učil z Bhagavad-gíty stejné pravdy, které předal Ardžunovi. Jeho tělo nabylo podob všech mých milovaných; předvedl plnou vládu nad časem, kterým pohyboval dozadu, dopředu a opět dozadu, měnil to, co se právě stalo, a tak dále. Ukázal mi přímo, jak bez námahy v každém okamžiku tvoří svět přede mnou přesně podle mých přání a zásluh. Svou mystickou energií to vše automaticky dělá pro všechny. V jednu chvíli mě přiměl pronášet Jeho jména: "Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare, Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare", což odstranilo všechny stopy hmotné touhy. Pak mě přiměl přestat, mé bývalé touhy mě znovu zaplavily a Jeho transcendentní podoba zmizela do obrazu. Pak jsem si Ho připomněl a to, co učil, přičemž jsem v zoufalství opakoval Jeho jméno, a On se objevil znovu v plné kráse. Zatímco se toto dělo, všiml jsem si něčeho, co mohu nazvat jen "dveře", stejné velikosti jako "obraz", který měl před sebou číslici 108. Pozoroval jsem, že když jsem pronášel tuto Hare Krišna mahámantru, byl jsem přitahován k těmto dveřím, a tento postup se zastavil, když jsem přestal. Měl jsem pocit, jako by existovalo nějaké odpočítávání, s tím, jak jsem rychle spaloval karmické reakce, které se dosud neprojevily, budoucí životy mizely. Vzpomněl jsem si na miliardy pozemských životů, které jsem žil, a uvažoval jsem, že nevím, co je na druhé straně těch dveří, ale že vše, co jsem ze všech těch životů věděl, tam neplatí. Cítil jsem, jak těmito dveřmi skoro exploduje duchovní extáze, ale nevěděl jsem, co je na druhé straně. Měl jsem pocit, že kdybych jimi prošel, Krišna by spláchl celou scénu zkázonosnou katastrofou, a myslel jsem, že to je to zemětřesení/potopa, před nímž jsem byl varován o několik dní dříve. Vzpomněl jsem si na svou matku a Krišna mi řekl, že kdybych prošel dveřmi, vyhnul bych se smrti a nenarodil bych se. Jasně řekl: "Tvá matka nebude vědět, že jsi kdy existoval." Náhle jsem byl zmaten, když jsem si uvědomil Jeho neomezenou moc, a začal jsem se bát. Na tohle jsem nebyl připraven.

Během toho se Jeho transcendentní podoba opět rozplynula do obrazu a já jsem Ho zoufale chtěl zpět. S novým elánem jsem začal pronášet Jeho jména a přitom roh obrazu shořel. Jak jsem zpíval, oheň se přesunul dolů z pravého horního rohu a spálil asi 20% směrem dolů, ale pak se obrátil. Jak jsem se snažil aplikovat poznatky, které jsem právě získal, obraz střídavě hořel a "odhořoval", a to opakovaně. Věděl jsem, že těmi dveřmi ještě neprojdu, a jak se moje mysl ponořila do materialistických myšlenek, začal jsem se Krišny bát a v záchvatu paniky jsem obraz roztrhal a strhl jsem gobelín s Pánem Buddhou ze zdi. Pevně jsem se držel principu týkajícího se duchovních a hmotných světů, který jsem nazval "pravidlo opaku", ale přetáhl jsem si přikrývku přes hlavu, jak jsem se krčil, vyděšen Krišnou s Jeho nepochopitelnou energií. (Později jsem se dozvěděl, že Šríla Prabhupáda řekl, že tento svět je zvrácený odraz duchovního světa, což byl lepší způsob, jak to říci, protože v mém pojetí byla vedlejší poznámka, že opačné není přesně tím, čím by se mohlo zdát. Myslím, že kvůli "zvrácené" kvalitě.) Slyšel jsem, jak mi říká: "Vždy pronášej Moje jména a sdružuj se s Mými oddanými." Vzpomněl jsem si na svou rodinu a přál si jejich duchovní blaho, a On řekl: "Jen pojmenuj své děti po Mně a celá tvoje rodina přijde ke Mně." Poslední věcí, kterou řekl, bylo, že se pro Mě vrátí na konci tohoto života, a jako vodítko k zapamatování řekl, že obraz pak bude celý.

Příští ráno jsem si nepamatoval nic z oné noci. Nevěděl jsem, co se stalo s obrazem, ale shromáždil jsem jeho kousky a dal je do krabice. Nepodařilo se mi najít nos krávy. Během příštích několika let jsem měl často pocity deja-vu a s nimi jsem si vybavoval malé střípky té noci s Krišnou. Je ještě mnoho věcí, které jsem o ní neřekl, částečně proto, že vůbec nechápu chronologii událostí. Nemyslím si, že jsem byl po většinu času v tomto světě, a když se snažím ty zážitky popsat, narážím na paradoxy, které v podobě slov nedávají smysl. Krišna mi dal na výběr přijít k Němu okamžitě nebo si dát načas tak dlouho, jak budu chtít. Požádal jsem, abych chvíli žil na hranici hmotného a duchovního života a mohl tak jasně pochopit, co opouštím a kam odcházím, a On svolil. To je situace, ve které nyní jsem.

Další věcí, kterou mi Krišna řekl, byla, že abych se o Něm dozvěděl více, měl bych číst knihy Šríly Prabhupády. (Pravděpodobně bych si mohl vybavovat různé jiné věci z oné noci tak dlouho, dokud tu budu sedět a psát, ale už je pozdě.) Nezajímá mě již žádný ze starých učitelů, které jsem studoval, jako Maháriši, Vivékánanda, atd. Považuji je za nebezpečně zavádějící, dle pokynů Krišny. Dříve či později musím tuto zprávu dokončit a myslím si, že to bude právě teď.

Hare Krišna
Pándu dás

)* ...tam, kam se andělé bojí vstoupit (známé rčení)

Související články: Pozice Bhagavadgíty a jiných Gít. Bhakti vs. advaita.

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/blazni.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares