krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Buddhismus Čisté země jako vaišnavismus

Část první: Rozdíl mezi původní tradicí Čisté země a ateistickou théravádovou tradicí

Bhakti Ananda Goswami

Není jižní neboli voidistický buddhismus nejstarší / původní formou buddhismu?

Nedávno jsem byl dotázán, jestli Buddha učil ateismus. Nemohl jsem podat jednoduchou odpověd, protože otázka obsahuje chybný předpoklad. Původní mahájánový buddhismus byl teistický a učil o existenci nekonečně mnoha Buddhů, neboli inkarnací Lókéšvary (Višnua) čili Nejvyššího transcendentního Ádi Buddhy Hríh (Hariho, Krišny), který inkarnuje, aby kázal Dharmu podle doby a okolností.

[Následuje úryvek z Whose Krishna? Whose Buddha? Whose Jesus?, mnohadílné vznikající práce HH Bhakti Anandy Goswamiho]

Čí Buddha?

Copyright © Tridandí Sannjásí Bhakti Ananda Goswami 2001 - Všechna práva vyhrazena

anglický originál - English original

-----------------------------------------------------

Buddha théravádového (T) buddhismu není tentýž jako Buddha a Buddhové mahájánového (M) buddhismu. Gautama, Šákjamuni, neboli Siddhártha Buddha théravádových (jižních či hínájánových) buddhistů, byl považován za ,probuzeného´ člověka, jediného Buddhu, jedinečného v historii světa až po dnes. Podle jižní pálijské tradice buddhismu tento Šákja Buddha théravádistů rozhodně učil nejen ateismus, ale voidismus. Šákjamuni Buddha mahájánových buddhistů však byl původně považován za posledního z nekonečného počtu spásonosných inkarnací Amitájuse (Balarámy) jako Višnua (Lókéšvary). Nejen, že učil transcendentní teismus, ale byl vždy považován za inkarnaci Ádi Puruši, Bhagavána, Hríh / Amitábhy Dharma Káji, Ádi Buddhy samotného. Tito M buddhisté (uctívači Šákjamuniho) byli k nerozeznání od vaišnavů v celém rozsahu vaišnavismu a byli vnímáni jako jiná náboženská tradice (buddhismus) až když se jejich tradice rozšířily mimo Indii či byly znehodnoceny théravádovým ateistickým učením.

Existuje nějaké tradiční vysvětlení rozdílu mezi mahájánou a hínájánou / théravádou?

Podle M tradice když Pán sestoupil jako Šákjamuni Buddha, kázal jak pokorným věřícím tak pyšným ateistům. Ani ve smíšených shromážděních ateisté nedokázali pochopit Jeho Božství a teistická zjevení kvůli své pyšné urážlivé mentalitě. Posluchači, kteří postrádali bódhi srdce soucitu nedovedli vyslechnout / přijmout zjevení Ádi Buddhovy milosti zprostředkované nekonečným množstvím projevů bódhisattvů Jeho druhé osoby a inkarnací Buddhů (včetně Šákjamuniho). Pyšní intelektualističtí elitáři vnesli do shromáždění svoji arogantní gjánu / gnózi, a tak odešli s ateistickým pojetím Šákjamuniho a Jeho učení, které si přinesli. Nedokázali vnímat Jeho Božství a dokonce ani naslouchat Jeho teistickému učení o bhakti / milosti o nekonečném množství Buddhů, bódhisattvů a Jejich neomezených duchovních říších. Vlivem svých přestupků ateisté nedovedli vyslechnout ani Šákjamuniho učení o inkarnacích Lókéšvary (Višnua), Ádi Buddhy (Hríh) a Jeho duchovním lotosovém dvípu (ostrově) Čisté zemi (odtud buddhismus Čisté země). Tak mahájánisté vysvětlují, proč jejich kánon písemných a ústních tradic obsahuje některá učení naprosto odlišná od théravádových. Bohužel časem se čistý transcendentní devocionální teismus M buddhismu znehodnotil ,esoterickým´ a poté otevřeným voidismem, který do něho pronikl z T tradice.

Později vysvětlím více o jednom z mechanismů (zahraniční poutníci v Indii) tohoto znehodnocení. Jako forma elitářského gnosticismu či gjány, je znehodnocení M buddhismu ateismem analogické způsobu, jakým gnostické učení ,esoterické moudrosti´ vneslo voidismus a ,extrémně apofatické´ (negativní) impersonalistické učení do judaismu a křesťanství na západě.

Théravádisté vždy tvrdili, že jejich forma buddhismu je původní a tento názor byl přijat a široce šířen jak na východě tak na západě bez ohledu na rozsáhlé odporující důkazy (více o tom níže). Šrí Lanka byla dlouho považována za starou vlast théravádového buddhismu, odkud se rozšířil po celé jihovýchodní Asii. Mezi théravádovým ,jižním buddhismem´ a mahájánovým, neboli ,severním buddhismem´, který má úzký vztah ke krišnovskému vaišnavismu, jsou nesmírné rozdíly. Théravádisté tvrdí, že mahájánová tradice je pozdější znehodnocení théravády hinduismem. Západní akademické kruhy obecně přijaly tento názor. Pokud však studujeme předchůdce mahájánového buddhismu v Ptahově kultu Hélia v Egyptě, je zřejmé, že jádro mahájánového buddhismu tvořené buddhismem Čisté země sahá zpět nejméně tak daleko jako dominantní tradice Heru-Asar-Ptah v Memfidě - kolem 3000 př.n.l. v Egyptě. Starobylá přítomnost severního buddhismu na východní polokouli ve skutečnosti předchází Šákjamuniho Buddhu o celá staletí až tisíciletí a zasahovala jihovýchodní Asii, Indii, na severu a východě Japonsko a na západě Evropu a Egypt. Existují o ní také důkazy mezi Amerindiány západní polokoule (o tomto námětu samotném by bylo možno napsat přinejmenším několik dalších svazků).

Poté, co jsem dlouho studoval spojitosti mezi mahájánou a vaišnavismem a rozdíly M versus T během mého nezávislého studia na Marylhurst College v roce 1982, navštívil jsem starobylá buddhistická místa, současné chrámy a kláštery, laické a vysvěcené následovníky, učence, muzejní a soukromé sbírky posvátného umění a artefaktů, knihovny, atd. shromažďující texty a ikony, které jsem naskicoval a nafotografoval a diskutoval o nich s odborníky a výrobci múrti / ikon od Japonska přes Hong Kong, Singapur, Tchai-wan, Šrí Lanku, Indii a Nepál. Jako delegát pevninské části USA na akademické Světové hinduistické konferenci 1982 sponzorované vládami Tamil Nadu, Indie a Šrí Lanky jsem měl možnost setkat se s mnoha učenci a diskutovat s nimi o těchto problémech. Byl jsem také jako host vlády Šrí Lanky proveden po nejdůležitějších starobylých buddhistických a hinduistických místech Šrí Lanky. Na každém z nejstarších théravádských (T) míst byli zobrazeni Džaja a Vidžaja (strážní brány Višnuova nebeského chrámu) a / nebo svatyně Dévalí (se stúpou) jasně vyobrazující Višnua (Lókéšvaru) sestupujícího, aby se zrodil jako Šákjamuni Buddha. Starobylá a současná T buddhistická místa uctívání oplývají bohatou ikonografií a symbolismem vaišnavismu navzdory skutečnosti, že T buddhismus je militantně voidistický a ikonoklastický. Když jsem se zeptal T buddhistických mistrů a mnichů, proč jsou jejich svatá místa plná takových ,model´ a symbolů a proč masy lidí uctívají pouhého ,probuzeného člověka´ Šákjamuniho tradičními púdžami ve vaišnavském stylu, atd., všichni opovržlivě odpovídali, že pověrečná sentimentalita drávidského hinduismu vše znehodnotila a že pro běžné masy lidí je velmi obtížné pochopit vznešené učení / pravdu o anattě / ne-já. Pouze elitářští árjanští arhantové a jejich žáci mohou realizovat svoje ne-bytí, a tak uniknout z koloběhu samsáry! Jako poznámku stranou bych rád zmínil, že když jsem se ptal na Krišnu a Balaráma, ti samí T buddhisté odpovídali podobným učením, s jakým jsem se setkal mezi některými džinisty v Indii. Považovali Krišnu (čili Vásudéva) a Baladéva za démony! Jediné upřesnění, které jsem byl schopen získat, bylo, že způsobili velkou válku (bitvu na Kurukšétře) a (jako podle některých džinistů) oba, nebo jen Krišna, byli v pekle za své hříchy v tomto konfliktu.

Navzdory postavení Šrí Lanky jako určitého hlavního sídla buddhistického ateismu / voidismu jsem tam viděl jen starobylé důkazy mahájánového buddhismu. Navíc M buddhismus stále prostupuje lidové uctívání takzvaných ,théravádských' mas lidí. Například o Wesaku, třikrát svatém dni Šákjamuniho zrození, osvícení a ,nirvány´, na veřejných místech a v chrámech, které jsem navštívil, každý přednášel mahájánové příběhy Buddhova zrození (tzv. džátaky), které zahrnují odkazy na Jeho předchozí spásonosná zjevení ze severního kánonu devocionální literatury. Příběhy o Jeho osvícení a ,smrti' také pocházejí ze severní kanonické tradice a jsou plné takzvaně ,mytických´, zázračných, spásonosných a transcendentních prvků. Nedokázal jsem nalézt jediný théravádový chrám, kde by laičtí buddhisté neuctívali Šákjamuniho podle mahájánových bhaktických tradic. T buddhističtí kněží to opovržlivě snášeli a svědomitě sbírali obětiny ,hinduizovaných´ věřících. Po mých studiích na Šrí Lance, údajném starobylém středisku a místu, odkud se rozšířil T buddhismus, jsem byl přesvědčen, že jižní, neboli ateistický / voidistický buddhismus v jihovýchodní oblasti, je převážně obecně rozšířená mahájána, ale považovaná za podřadné znehodnocení v očích elitářských mnichů, kteří představují ,bráhmanskou´ třídu podporovanou a k moci dosazenou různými dynastiemi. Dospěl jsem k závěru, že voidisté vždy popírali své pravé historické postavení ve vztahu k mahájánové tradici.

1. část
2. část
3. část
4. část
5. část
6. část
7. část
8. část
9. část
10. část


Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares