krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Šríla Prabhupáda a jeho knihy

CC-BY-SA: bh. Jan Mareš, červen 2002, aktualizace leden 2014, listopad 2016

[V lednu 2014 jsem si vzpomněl na tento starší článek psaný pro harekrsna.cz, trochu jsem ho zaktualizoval - viz [] - a zde ho máte.]

"Tato literatura je pevným základem, na němž stojí naše kázání. Pokaždé, když si někdo přečte něco smysluplného o Krišnovi, jeho život se změní. Proto si přeji, aby moji studenti distribuovali moje knihy v hojném počtu po celém světě, stále více a více." - A.C. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda, zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (ISKCON)

1. Původ a historie
2. Šástry se zpřístupňují světu
3. Knihy a výklady Šríly Prabhupády
3.1 Zdrojové texty
3.2 Některé komentáře ke Šrímad-Bhágavatamu
3.3 Dřívější komentáře k ostatním knihám
3.4 Tři kategorie původnosti
3.5 Jak Prabhupádovy knihy vznikaly
3.6 Jedinečnost díla Šríly Prabhupády
3.7 Reakce
4. Prabhupádovi pokračovatelé
4.1 The Bhaktivedanta Book Trust (BBT)
4.2 BBT v České republice
5. Jak vznikají překlady knih
6. Prameny

Rozsah díla A.C. Bhaktivedánty Svámího Prabhupády (1896-1977) v podobě knih, dopisů, zvukového a obrazového materiálu je pozoruhodný. Zvláště vynikne ve srovnání s odkazem jiných duchovních osobností a zakladatelů náboženských tradic: Buddha, Ježíš či Mohamed svým následovníkům nezanechali buď žádný nebo jen velmi málo písemného materiálu. Pozoruhodný je i počet knih, který se za celou historii ISKCONu (od roku 1965) dostal do oběhu. Odhaduje se na více než 500 miliónů výtisků. Vliv takového množství duchovní literatury na společnost je z mnoha hledisek výjimečný (viz např. Hare Krishna in popular culture).
Přestože jsou knihy Šríly Prabhupády základem ISKCONu, jak si sám přál, není o jejich vzniku a produkci příliš známo. Následující článek by měl tuto mezeru alespoň částečně vyplnit. Doufám, že čtenářům, kteří dostávají do ruky už hotové knihy, tak pomůže ještě více ocenit jejich význam.

1. Původ a historie

Védská písma (šástry) zjevil Bhagaván Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, po stvoření vesmíru různým polobohům a mudrcům. Ti je potom ústně předávali svým následovníkům, a vytvářeli tak posloupnosti učitelů a žáků zvané parampary. Šástry tak žily v paměti nesčetných generací.
V neustále se opakujícím cyklu čtyř vesmírných věků (jug) je Kali-juga posledním a nejpokleslejším. Tento věk, ve kterém nyní žijeme, začal před 5 000 lety, kdy šástry poprvé dostaly písemnou podobu díky mudrci Krišnovi Dvaipájanovi Vjásovi. Předvídal totiž celkový úpadek typický pro věk Kali včetně úbytku lidské paměti a chtěl je zachovat pro dobro lidstva.
Materiálem, na který se tradičně psalo, byly palmové listy nařezané do úzkých pruhů. Jejich trvanlivost však v prostředí Indie nepřekračuje 800 let. Šástry se tedy musely opisovat, přičemž neustálé používání spojené s memorováním a vzájemnou kontrolou v rámci systému guru-šástra-sádhu jim zaručilo nezměněnou podobu. To je dobře vidět na příkladu Bhagavad-gíty, která se v celé Indii dochovala jen ve dvou verzích - se 700 a 701 veršem. Tento rozdíl vzniká pouze tím, zda jsou verše 13.1-2 sloučeny do jednoho nebo ne. Samotný text obou verzí je totožný. [Existuje jedna odlišnější kašmírská verze, což je komentář od Abhinava Gupty, který navíc obsahuje osmnáct veršů - jeden na konci každé kapitoly jako její závěr (sangraha) - a mnoho veršů se částečně liší, a to ve prospěch siddhánty kašmírského šaivismu, tj. jakési směsi advaity, jógy a tantry.]

2. Šástry se zpřístupňují světu

Původním jazykem védských písem je sanskrit. Ten však byl převážně jazykem učenců, tak jako dříve v Evropě latina, a písma tak zůstala mimo Indii po dlouhou dobu v podstatě neznámá. Až v osmnáctém století Bhagavad-gítá a některé Upanišady a Purány vzbudily poprvé pozornost západních intelektuálů díky překladům z pera prvních indologů.
Zřejmě prvním, kdo se v moderní historii vaišnavismu zhostil úkolu představit vaišnavská písma světu v angličtině, byl áčárja Bhaktivinóda Thákura (1838-1914). "Chaitanya Mahaprabhu: His Life and Precepts" byla první anglicky psaná malá kniha, kterou roku 1896 poslal na několik západních univerzit, včetně McGillovy univerzity v Kanadě.
V tomto úsilí pokračoval jeho syn a velmi vlivný kazatel, Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura (1874-1937), který v roce 1931 otevřel "Thakura Bhaktivinoda Institute" v západobengálském Májápuru, první střední školu s výukou v angličtině založenou na filosofii gaudíja-vaišnavismu. V angličtině také vydával překlady významných vaišnavských děl a časopis Harmonist. Navíc poslal několik svých žáků kázat učení Šrí Caitanji do Evropy. Výsledky však nesplnily jeho očekávání.

3. Knihy a výklady Šríly Prabhupády

Prabhupáda si vzal k srdci pokyn kázat v angličtině, který mu dal jeho duchovní mistr, Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, již během jejich prvního setkání v Kolkatě v roce 1922. Byl si vědom obdivu západní společnosti k moudrosti starobylých textů jako je Bhagavad-gítá a Upanišady, a také toho, že překlady se často významně odchylovaly od původních textů. Rozhodl se tedy předložit šástry "takové, jaké jsou", tj. beze změn a scestných interpretací. Proto je opatřil kromě původních textů v sanskritu, přepisů do latinky, překladů slovo od slova a překladů textu, i obsáhlými výklady s využitím komentářů předchozích vaišnavských áčárjů. Tím se v jeho knihách snoubí tradiční filosofie s praktickou aplikací pro moderní společnost.
Prabhupáda přeložil do současného světově nejrozšířenějšího jazyka nejdůležitější vaišnavské šástry. Jsou to Bhagavad-gítá taková, jaká je (BG), Šrímad-Bhágavatam (SB, zpěv 1-10.13) a Čaitanja-čaritámrita (CC).
Teachings of Lord Caitanya (TLC, v češtině "Zlatý Avatár"), Krišna a Nectar of Devotion (NOD, Nektar oddanosti) jsou takzvané souhrnné studie, které vycházejí z Čaitanja-čaritámrity, desátého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu a Bhakti-rasámrity-sindhu Rúpy Gosvámího. Tuto formu zpočátku, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, zvolil, protože nevěděl, zda mu zdraví dovolí dokončit "plné verze".
Dále Šrí Íšopanišad (ISO), Nectar of Instruction (NOI, Nektar pokynů čili Upadešámrita Rúpy Gósvámího), Light of the Bhágavata (Světlo Bhágavatamu) a Easy Journey to Other Planets (Snadné cesty na jiné planety, jeho první kniha napsaná ještě v Indii). Ostatní knihy jsou sestaveny z přednášek, rozhovorů a diskusí s jeho žáky a návštěvníky. Existují i další nevydané a neúplné knihy, jako např. komentář k Vedánta-sútře.

3.1 Zdrojové texty

Zdrojové texty jsou původní texty v sanskritu (u CC v bengálštině).

SB: zpěv 1-2 - ?
3 - vydání Gita Press (GP)
4.1-27 - ?
4.28-31 - vydání Gaudíja Matha (GM)
5-10 - GM
BG: GP ?
ISO: verze Kanva (ISO je poslední, 40. kapitola Vádžasanéjí-samhity Šukla Jadžur Védy)
NOI: GM
NOD: GM
CC: GM
Všechny překlady veršů od SB 4.28 do 10.13 následují bengálské překlady veršů Bhaktisiddhánty Sarasvatího. Všechny překlady veršů od SB 3.15 do 3.31 následují (v mnoha případech doslovně) anglické překlady veršů z vydání GP (Srimad-Bhagavata Purana, 2 svazky, redakce a překlad C.L. Goswami a M.A. Sastri. Gorakhpur: Gita Press, 1971). V některých případech byl do výkladů zahrnut i materiál z poznámek.
Všechny překlady slovo od slova od SB 4.28 do 10.13 následují sanskritskou anvayu (přirozený pořádek slov) Bhaktisiddhánty Sarasvatího.
Všechny souhrny kapitol v SB (začínají v 5. zpěvu) jsou překlady z katha-sáry Bhaktisiddhánty Sarasvatího.

3.2 Některé komentáře ke Šrímad-Bhágavatamu

* Šrídhara Svámí: Bhavartha-dípiká (14. stol.)
Vamšídhara: Bhavartha-dípiká-prakáša (1820-90)
Rádhá-ramana-dása Gósvámí: Dípiká-dípaní
Ganga-sahaja: Anvitártha-prakášiká (1894-97)
* Vírarághaváčárja: Bhágavata-čandriká (14. stol.)
* Vidžajadhvadža Tírtha: Pada-ratnávalí (15. stol.)
* Džíva Gósvámí: Krama-sandarbha (16. stol.), Brhad-krama-sandarbha (10. zpěv), Gópála Čampu (10. zpěv), Laghu-vaišnava-tóšaní (10. zpěv)
* Višvanátha Čakravartí: Sárártha-daršiní (17. stol.)
* Šukadéva: Siddhánta-pradípa
Giridhara-lála: Bála-prabodhiní (1850-1900)
Bhagavat-prasádáčárja: Bhakta-mano-raňdžaní
* Sanátana Gósvámí: Vaišnava-tóšaní (10. zpěv, 16. stol.), Brhad-vaišnava-tóšaní (10. zpěv)
Vallabháčárja: Subódhiní (16. stol.)
* Madhváčárja: Bhágavata-tatparja-nirnaja (13. stol.)
* Bhaktisiddhánta Sarasvatí: Ananta-gópála Tathja (1923-35), Sindhu-vaibhava Vivrti (1923-35)

(* jmenovitě citovány)

Šrídhara Svámí - Višnu-svámí (Rudra) sampradája
Vírarághaváčárja - Rámánudžáčárja (Šrí) sampradája
Šukadéva - Nimbárkáčárja (Kumára) sampradája
Madhváčárja - Brahma-Madhva-sampradája
Giridhara-lála - Vallabháčárja-sampradája (Pušti-márga)

Ztracené komentáře ke SB

[Překlad SB od smárty Giridžašankara Májášankara Šástriho v gudžarati obsahuje předmluvu také v gudžarati nazvanou "Některé věci, které byste měli vědět o Puránách" od Manilála N. Dwivédího. Píše, že podle Madhvy Šankaráčárja napsal komentář k SB. Cituje řádek "sa azreyaH parama brahma paramAtmA parAtpara iti bhAgavate", který má pocházet z Višnusahasranáma bhášji. Dílo zvané Čaturvimšatimatavivéka, což je jiný název Sárasiddhántasangrahy a podle redaktorů sbírky jeho děl zvané Vání Vilás autentické dílo Ádi Šankaráčárji, obsahuje pasáž "paramhaMsadharmo bhAgavate purANe kRSNenoddhavayopadiSTaH", tedy jasný odkaz na 11. skandhu SB. Dwivédí cituje i Gaudapádáčárju, jemuž přisuzuje komentář k Uttaragítě: "Taduktam bhAgavate(:) teSAm asau klezala eva ziSyate nAnyad yathA sthUla tuSAvaghAtinAm" (SB 10.14.4). Říká, že pokud Šankaráčárjův paramguru znal SB, jak by o něm nemohl vědět sám Šankaráčárja? S tím souvisí otázka datování SB.]
Šankaráčárja podle Vidžajadhvadži Tírthy napsal komentář k SB.
Šrídhara Svámí údajně prohlásil, že se jeho komentář přísně drží dřívějšího komentáře Čitsukháčárji (Šankarova žáka a údajné inkarnace Varuny). Podle R.N. Sharmy Čitsukha žil v letech 1220-1284.

3.3 Dřívější komentáře k ostatním knihám

BG:
1. Rámánudžáčárja Bhášja (sanskrit)
2. Sárártha-varšiní-tika (sanskrit) Višvanátha Čakravartí Thákura
3. Gíta-bhúšana-tika (sanskrit) Baladéva Vidjábhúšana
4. bengálské komentáře Bhaktivinóda Thákura
ISO:
1. Madhva Bhášja (sanskrit)
2. Baladéva-vidjábhúšana-bhášja (sanskrit)
3. Vedártha-didhíti (sanskrit) Bhaktivinóda Thákura
4. Anuváda, Bhavartha (bengálština) Bhaktivinóda Thákura
NOI (Upadéšámrita Rúpy Gósvámího):
1. Upadéša-prakášiká-tika (sanskrit) Rádhá-ramana dása Gósvámí
2. Šrí-upadešámrita-bhášja (bengálská dvojverší) Bhaktivinóda Thákura
3. Píjuša-varšiní-vrtti (bengálská próza) Bhaktivinóda Thákura
4. Šrí-upadéšámrita-bhášja (bengálská dvojverší) Bhaktisiddhánta Sarasvatí
5. Anuvritti (bengálská próza) Bhaktisiddhánta Sarasvatí
NOD (Bhakti-rasámrita-sindhu Rúpy Gósvámího):
1. Durgama-sangamaní-tika (sanskrit) Džíva Gósvámí
2. Artha-ratnalpa-dípiká (sanskrit) Mukunda dása Gósvámí
3. Bhakti-sára-pradaršiní-tika (sanskrit) Višvanátha Čakravartí Thákura
CC Krišnadáse Kavirádže Gósvámího:
1. Amrita-praváha-bhášja (bengálská próza) Bhaktivinóda Thákura
2. Anubhášja (bengálská próza) Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura

Prabhupáda jmenovitě cituje komentáře:
BG: Baladéva Vidjábhúšana, Bhaktivinóda Thákura
ISO: -
NOI: Bhaktisiddhánta Sarasvatí
NOD: Džíva Gósvámí
CC: Bhaktivinóda Thákura, Bhaktisiddhánta Sarasvatí

3.4 Tři kategorie původnosti

Současná vydání Prabhupádových knih představují přibližně 24 000 stran a lze je rozdělit do tří kategorií s různým stupněm původnosti:

A. Knihy, u nichž je stále k dispozici původní záznam přesných Prabhupádových slov.
- celý 1. zpěv SB (vytištěn v Indii)
- první 4 kapitoly 2. zpěvu (vlastnoručně napsány Prabhupádou, kopii originálu uchovávají Bhaktivedantovy archívy; označují se výrazem OT - z angl. "original transcripts", tj. původní přepisy)
- prvních šest a půl kapitoly Bhagavad-gíty takové, jaká je (vlastnoručně napsány Prabhupádou)
- přibližně 70% knihy Krišna (kopie pásek, které Prabhupáda nadiktoval, stále existují)
- Šrí Íšopanišad (poprvé vyšla v časopise Back to Godhead v Indii)
- Easy Journey to Other Planets (vyšla v Back to Godhead v Indii)
- Message of Godhead
- Light of the Bhagavata
- většina knih, které byly sestaveny z přednášek a rozhovorů, jako jsou The Science of Self-Realization, Teachings of Lord Kapila, Rádža-vidjá - The King of Knowledge, atd. Většina původních přednášek či rozhovorů na páskách jsou stále k dispozici.
Tuto první kategorii tvoří asi 15% z uvedených 24 000 stran.

B. Knihy, u nichž je stále k dispozici nějaký druh přepisu z pásek, které Prabhupáda nadiktoval.

Tyto rukopisy existují v různých stádiích, jako například původní přepisy, přepisy s opravami od editora sanskritu, editora angličtiny nebo obou, či přepisy, do nichž byly tyto opravy již zahrnuty. Některé z nich obsahují také další, ručně dopsané opravy. Samozřejmě, že čím je rukopis původnější, tím lépe. Ale i přímé přepisy nemohou být považovány za prvotřídní, protože všechny obsahují různé druhy chyb (například z přeslechnutí). Skutečnost, že se původní záznam nedochoval, odkazuje všechny tyto knihy do kategorie B. Patří mezi ně bohužel kolem 81% Prabhupádových knih, včetně celé CC a většiny SB.

C. Knihy, u nichž se nedochoval originál ani přepisy.

Do této kategorie patří sedmá až desátá kapitola 2. zpěvu SB, celý TLC a několik kapitol z knih sestavených z přednášek a rozhovorů. Jedná se asi o 4% všech knih.

Přirozeně vyvstává otázka, proč se dochovalo tak málo originálů. To nás přivádí k tématu produkce knih.

3.5 Jak Prabhupádovy knihy vznikaly

Prabhupádovy knihy tvoří několik pramenů. Jsou to samotný zdrojový materiál, dřívější komentáře, citace z dalších šáster, autorova vlastní slova a ostatní materiál. Autor je přepsal nebo přeložil z originálu, napsal nebo nadiktoval sám a také citoval zpaměti.
Když byl Šríla Prabhupáda v Indii, musel zastat celou produkci (včetně prodeje) v podstatě sám. To pokračovalo ještě po nějakou dobu v Americe. Tam poprvé získal diktafon (původně páskový magnetofon). Jeho hlavní nevýhoda spočívá v tom, že se obtížně provádějí opravy. Výsledkem je navíc mluvený, nikoliv psaný projev. To znamená nadbytečné opakování, chybějící logická spojení mezi větami, gramatická nesourodost či dokonce neúplné věty. Přesto Prabhupáda tuto novou metodu uvítal, a to hlavně proto, že mu umožnila značně urychlit jeho práci.
Poté, co Prabhupáda nadiktoval verše a výklady, byla následující produkce z velké části v rukou jeho žáků-editorů, kteří doplnili verše, odkazy atd. Zpočátku byli nezkušení a postrádali specializovanou znalost sanskritu a filosofie. Práci jim neulehčoval ani Prabhupádův těžký bengálský přízvuk. Dalším problémem byl způsob, jakým Prabhupáda používal diktafon. Ve snaze neplýtvat páskou ho zapínal a vypínal tak, že často chyběl počátek či konec věty. S přihlédnutím ke všem těmto potížím editoři podávali úžasný výkon, ale zároveň se nebylo možno divit, že knihy obsahovaly mnoho nedostatků. Proto BBT v osmdesátých a devadesátých letech přikročilo k revizi některých hlavních titulů (BG-1983, NOD-1982, ISO-1993, Krišna-1996, CC-1996). Důvodem bylo přiblížit se ještě více k dochovaným původním Prabhupádovým slovům. Svůj krok vysvětlilo v publikaci Responsible Editing (Džajádvaita Svámí, Dravida dás). [Později i prostřednictvím webstránky bbtedit.com. Přesto někteří oddaní stále považují první vydání za věrnější, "protože se používaly v Prabhupádově době" a protože nevěří Džajádvaitovi Svámímu, jemuž však věřil Šríla Prabhupáda.]
Úspora peněz byl také důvod, proč Prabhupáda pásky poté, co byly přepsány, používal opakovaně. BBT bohužel nepořídil žádné kopie, a proto se příliš originálů nedochovalo.
Kvalita knih se postupně zlepšovala. Jejich angličtina byla víceméně v pořádku (ve srovnání s těmi, jež vyšly v Indii), vnější vzhled (sazba, papír a vazba) byl podstatně lepší a tempo vydávání mnohem rychlejší. Prabhupáda vystavoval BBT stejnému časovému tlaku jako sám sebe. Byl si vědom nedostatku času, jehož mu stále více zabíralo každodenní řízení jeho mladého hnutí. Jeho životní dílo, Šrímad-Bhágavatam, ale museli dokončit jeho žáci.

3.6 Jedinečnost díla Šríly Prabhupády

Tradiční styl komentářů k Bhágavatamu má podobu glos velmi striktně se držících textu, vysvětlení jednotlivých slov a stručných poznámek. Lze říci, že Šrídhara Svámí, který o sobě řekl, že patří do posloupnosti Šankarova žáka Čitsukháčárji, nikdy nenapsal ani o slabiku více než bylo pro porozumění textu nezbytně třeba. Komentoval téměř všechny verše celého Bhágavatamu, či spíše stručně vysvětlil jedno či dvě slova v každém verši. Občas také citoval verše z jiných Purán a Upanišad.
Madhvův styl je jiný. Více než 80% jeho komentářů tvoří pouze relevantní verše z jiných šáster, bez jediného slova na vysvětlenou.
Pozdější komentátoři často doslovně opakují slova Šrídhara Svámího a občas přidávají další poznámky. Višvanátha Čakravartí rozebírá emoce a pohnutky hlavních postav, a dodává tak jinak věcným komentářům psychologickou dimenzi. Bhaktisiddhánta Sarasvatí částečně shrnuje a částečně opakuje významné výroky předchozích áčárjů a přidává k nim rozsáhlé citace z Čaitanja-čaritámrity a Čaitanja-bhágavaty, ke kterým dodává ještě vlastní výklady. Jako první také píše souhrny kapitol, zatímco předchozí komentátoři shrnují celou kapitolu v jednom či dvou verších. Přesto, stejně jako v případě komentářů předchozích áčárjů, jeho psaní představuje teologické pojednání, akademické dílo určené pro učence a nikoliv pro širokou veřejnost.
To, co se obvykle nazývá "Prabhupádův Bhágavatam" se skládá z 8 837 veršů či textů z prvních 214 z celkových 335 kapitol Bhágavatamu. Prabhupáda komentuje přibližně 78% z těchto veršů. Jeho hlavními zdroji jsou komentáře Višvanátha Čakravartího, Šrídhara Svámího a Džívy Gósvámího ("Nejsou to moje knihy. Já pouze překládám." rozhovor, 26.2. 1976, Džakarta, dále např. dopis Džajapatákovi, Los Angeles, 17. 4. 1970). Práci na Bhágavatamu začal ještě v Indii. Jeho styl v prvním a druhém zpěvu se značně liší od pozdějšího, například v osmém zpěvu. Oslovuje vůdce společnosti. V pozdějších zpěvech často poukazuje na současnou západní kulturu a události ve svém celosvětovém hnutí. V komentování konkrétních historických událostí spočívá hlavní rozdíl mezi Prabhupádou a ostatními komentátory. Hovoří o světě své doby a oslovuje současné čtenáře. Káže určité poselství, propaguje hodnoty a diskutuje změny, ke kterým ve společnosti dojde, budou-li tyto hodnoty přijaty. Prabhupádovy knihy jsou určeny široké veřejnosti mimo gaudíja-vaišnavskou tradici a vyjadřují jeho hlubokou víru a přesvědčení.

3.7 Reakce

Prabhupádovy knihy vyvolávají široké spektrum reakcí čtenářské veřejnosti. V kontaktu s nimi se projevuje stupeň hmotného (tři guny) a duchovního (sukriti) ovlivnění dané osoby.
V první řadě je obtížné s těmito knihami vůbec přijít do styku. Mají "sebeobranný mechanismus" - vyžadují kvalifikaci se k nim dostat a číst je. Ta se nazývá sukriti a v dnešní době je obtížné ji získat kvůli vysokému stupni sekularizace a materializace společnosti. Nejvíce lidí z těch, kteří s knihami přijdou do styku, tedy neprojeví žádný zájem. Na Západě to často je i vlivem antináboženské a antisektářské propagandy. Někteří z věřících je považují za odlišné, konkurenční náboženství nebo dokonce negativní ideologii. Nejsou schopni to však nijak zdůvodnit.
Častý odmítavý argument je, že oddaní nedělají nic prospěšného pro společnost ("Jděte raději pracovat!"). To je zásadní omyl, protože jde o tu nejprospěšnější práci (např. Manu-samhitá 11.19: yo asAdhubhyo artham AdAya sAdhubhyaH saMprayacchati
sa kRtvA plavam AtmAnaM saMtArayati tAv ubhau).
Méně obvyklý druh reakcí je otevřené odmítání bez jasného důvodu. To se projeví většinou již při prvním kontaktu. V podstatě jím je silný stupeň asura bhávy, intuitivního nesouhlasu s postavením Krišny jako Nejvyššího Pána a živé bytosti jako Jeho věčného služebníka, což je hlavní důvod našeho pobytu v samsáře.
Běžné hmotné knihy mají hmotný účel - pobavit nebo poučit. Ten zde však chybí, což mnoho čtenářů dezorientuje. Považují Prabhupádovy knihy za nudné, opakující se, nepochopitelné, se složitými pojetími a mnoha cizími slovy. Nejsou schopni v jejich čtení dlouho pokračovat.
Dále se lze setkat (hlavně v Indii) se zájmem o zbožné výsledky (púnja), které lze jejich čtením získat. Tyto čtenáře ale většinou nezajímá duchovní rozměr těchto knih nebo jej považují za vedlejší.
Další čtenáře zajímají fakta a filozofie na úrovni gjány. Kladou mnoho otázek a nespokojí se s povrchními odpověďmi. Po získání informací se o knihy přestanou zajímat, pokud nezískají společnost oddaných.
Jen velmi malé množství lidí tyto knihy osloví svou podstatou - Krišna bhakti. Ti často navazují na svou předchozí zkušenost z minulých životů. Ve společnosti oddaných začnou Prabhupádovy knihy s vážností studovat.

4. Prabhupádovi pokračovatelé

Prabhupádovi žáci začali jeho knihy záhy překládat z angličtiny do dalších jazyků. K roku 1994 bylo 40 knih Šríly Prabhupády překládáno do 71 jazyků, z toho téměř úplně byly přeloženy do němčiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny. To je však stále jen začátek. Jako ukázka toho, kolik transcendentního úsilí nás ještě čeká, mohou posloužit statistiky týkající se Bible.
Bible je nejrozšířenější kniha na světě. Každoročně se dostane do oběhu asi 60 miliónů výtisků celé Bible nebo jejích částí. Poprvé byla vytištěna na tiskařském stroji Johanna Gutenberga kolem roku 1455 (v češtině poprvé vyšla mezi lety 1579-93) a do roku 1800 byla alespoň částečně přeložena do 68 jazyků. Od té doby byly vytištěny asi čtyři miliardy Biblí (buď celé nebo jejích částí). Je nejpřekládanější knihou v dějinách. Podle údajů organizace United Bible Societies byla k roku 1995 přeložena do 2123 jazyků a nářečí. Pro více než 90% lidí je alespoň její část dostupná v jejich rodném jazyce.

[Porovnání různých překladů Bible a Bhágavatamu v datech:
| období / let | stran | tým
Bible Kralická | 1577-1594 / 17 | 830 | neznámý počet protestantů
Český ekum. překlad | 1961-1979 / 18 | 1410 | dva týmy
Bible 21 | 1994-2009*/ 15 | 1564 | 3 protestanti
Jeruzalémská Bible | 1980-2009 / 29 | 2240 | 2+1+několik konzultantů
Šrímad Bhágavatam | 1992-2012 / 20 | 15000 | max. 4 oddaní najednou, celkem 10
)* 2015 - 2. opravené vydání včetně deuterokanonických knih, 1840 stran, 2 další protestanti]

A co ostatní knihy, které Prabhupáda zmiňoval ve svých výkladech a z nichž některé plánoval přeložit?
[Hari-šauri: Jestli dodáte více malých knih... Jako jste se chystal udělat Padma Puránu...
Prabhupáda: Ano. Tu můžeme dát.
Hari-šauri: ...a Upanišady, a tak. Ty budou také velmi...
Prabhupáda: To bude pěkné. Zacvičoval jsem je, ale nestali se příliš zkušenými. Tak jako dělám Bhagavad-gítu, Šrímad..., oni mohou udělat Padma Puránu, Višnu Puránu, Brahma-vaivarta Puránu stejným způsobem, ale naši studenti nejsou tak zkušení.
(rozhovor, 24.1. 1977, Bhuvanéšvar)]
Vaišnavská literární tradice je nesmírně bohatá. Prabhupádovým žákům, jejich žákům a dalším generacím zabere dlouhou dobu než toto literární dědictví přeloží do angličtiny a ostatních jazyků. Vždyť jen životopisy, próza, poezie a další literatura týkající se Šrí Čaitanji tvoří desítky titulů. [Některé jsem již přeložil a doufám, že v tom budu moci milostí vaišnavů a Šrí Šrí Rádhy-Krišny pokračovat.]

4.1 The Bhaktivedanta Book Trust (BBT)

Prabhupáda založil BBT v březnu roku 1972 v Indii a poté v květnu v USA, aby publikoval všechny jeho knihy ve všech jazycích světa a pokud to není v rozporu s tímto prvotním cílem, i překlady dalších stěžejních písem. Založil ho jako neziskový subjekt nezávislý na ISKCONu, aby v případě problémů ISKCONu nebyla ohrožena produkce a distribuce knih a rozvoj nejvýznamnějších poutních míst.
"Ráméšvara naznačuje, že ISKCON může přijít do likvidace. Na to nemohu ani pomyslet. Přesto však nemohu za žádnou cenu riskovat BBT, kdyby šel ISKCON do likvidace. Proč riskovat BBT jeho zapojením do ISKCONu? Proto chci zachovat BBT oddělené." (dopis Hansadútovi, 8.12. 1974, Bombay)
Vzal přitom v úvahu, že není vhodné kombinovat každodenní činnost decentralizovaného ISKCONu s korporativním a centralizovaným druhem řízení potřebným pro produkci knih a výstavbu chrámů, která je z prodeje knih financována. BBT je organizací, která nabízí ISKCONu služby v podobě produkce knih v podobě, která se nejlépe hodí pro distribuci. BBT prodává knihy ISKCONu a závisí na jejich distribuci jeho prostřednictvím.
BBT se počtem titulů, jazyků a nákladem jednotlivých knih postupně stal jedním z největších nakladatelství na světě a bezkonkurenčně největším v oboru tradiční védské filosofie a kultury. Má několik divizí: severoevropskou (patří sem české BBT), severoamerickou, středomořskou, africkou, latinsko-americkou, západoindickou, východoindickou a pacifickou [zahrnuje mj. čínštinu]. V čele každé z nichž stojí pověřenec (trustee). Status pověřence BBT má i Džajadvaita Svámí, bývalý dlouholetý šéfredaktor časopisu Back to Godhead (BTG, www.krishna.com). Pověřenci se scházejí dvakrát až třikrát ročně.
Prabhupáda předal BBT všechna autorská práva ke svým knihám. BBT je také držitelem práv na uměleckou grafiku (obrazy) vytvořenou později. Na jejich dodržování dohlíží divize BBT International www.bbti.org. Chrámy a střediska ISKCONu, přidružené projekty a jednotlivci, kteří chtějí použít materiály BBT, potřebují svolení BBT International.
Mezi projekty podporované BBT patří výstavba Májápuru, Bhaktivedantovy archívy, Bhaktivedantův institut a Oxfordské centrum pro hinduistické studie:
Májápurský projekt (www.mayapur.com) v Západním Bengálsku je největším svého druhu v ISKCONu a představuje určité ztělesnění jeho budoucnosti. Prabhupáda ho označil za jedinečný a má být vybudován díky kazatelskému úsilí oddaných z celého světa při distribuci jeho knih. Hlavním sponzorem je Ambaríša dás. (Alfred B. Ford).
Bhaktivedantovy archívy (www.prabhupada.com) v Severní Karolíně (USA) uchovávají a šíří Prabhupádovo poselství ve všech podobách a na všech druzích médií. Tyto materiály také převádějí do digitální podoby a publikují. DVD Vedabase (www.vedabase.com) je databáze veškerého písemného materiálu (knihy, přednášky, rozhovory, ranní vycházky, dopisy atd.) a dalších knih napsaných jeho žáky.
Bhaktivedantův institut (www.binstitute.org, www.bvinst.edu, www.afn.org/~bvi/), jehož sídly jsou Berkeley (CA, USA) a Mumbáí (Indie), se věnuje výzkumu, publikaci a další propagaci védského poznání z hlediska moderní vědy. Prabhupáda mu dal do vínku hlavní úkol: prokázat moderními vědeckými metodami, že život nepochází z hmoty, ale ze života. Vydává časopis Sa-vijnanam.
Oxfordské centrum pro hinduistické studie (www.ochs.org.uk) ve Velké Británii je první teologický seminář v historii Oxfordské univerzity s vazbou na jinou než křesťanskou tradici. BBT zakoupilo jeho budovu.
Hlavním evropským distributorem Prabhupádových knih a dalších materiálů jsou belgické Bhaktivedanta Library Services (BLS, blservices.com). Většina jejich produkce spolu s knihami v češtině je dostupná v e-shopu.
Již v roce 1986 severoevropské BBT zřídilo pro svou vnitřní komunikaci Bulletin Board System známý jako COM, který časem začal používat celý ISKCON. Později změnil název na BES-Pamho (www.pamho.net). Členům umožňuje komunikaci emailem a v diskusních skupinách. [Od roku 2014 je pro členy zdarma, členství je na pozvání stávajících členů.]

4.2 BBT v České republice

První kniha Šríly Prabhupády - Šrí Íšopanišad - byla údajně přeložena do češtiny známým cestovatelem-stopařem a spisovatelem Jiřím Svobodou v 70. letech. Šríla Prabhupáda mu v dopise z 6.9.1974 mimo jiné napsal: “So try to learn this philosophy nicely in association with other devotees and certainly you will be able to do great benefit to your fellow countrymen.”. Pan Svoboda byl celoživotním příznivcem ISKCONu, hlavně prasádam :).
[Pokud se tak, stalo, jeho verze se nedochovala. Podle knihy Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896-1989, sekce 1974 a 1982, přeložil Šrí Íšopanišad Prabhupádův žák českého původu Paragati dás.] Vytiskl ji BBT v Německu pod vedením Hansadúty dáse.
Vydání Bhagavad-gíty, Zlatého Avatára, Šrí Íšopanišad, Vědeckého poznání duše, Prabhupáda: život čistého oddaného od Satsvarúpy dáse Gósvámího (poslední dvě jmenované poprvé vyšly společně pod názvem Život a učení Šríly Prabhupády), KB a Nektar pokynů vznikly ještě před rokem 1989 v zahraničí díky Prabhupádovým žákům a následovníkům v exilu. Byly vytištěny v severoevropském středisku BBT v Almviks Gard v kapesních vydáních a pašovány do tehdejšího Československa, což neušlo pozornosti StB. Knihy se opisovaly a šířily v undergroundu.
Po listopadu 1989 se mohly knihy tisknout již v Československu. V květnu 1990 byly vytištěny Nektar pokynů, Zlatý Avatár a Vědecké poznání duše. Začaly vznikat další české překlady počínaje prvním zpěvem SB. Následoval Nektar oddanosti, Nauka o seberealizaci, Život pochází ze života, Mezi životem a smrtí, Učení královny Kuntí, Učení Šrí Kapily, Krišnova vegetariánská kuchařka a malé knížky.
Počátkem devadesátých let se severoevropské středisko BBT přesunulo z Almviks Gard do Korsnäs Gard u Stockholmu a knihy se dokončují tam.
Dalšími knihami byla druhá vydání Bhagavad-gíty, Vědeckého poznání duše, Prabhupády, Zlatého Avatára a také Božská příroda [Mukunda Goswami, Michael Cremo]. V létě 2001 se začala překládat Čaitanja-čaritámrita a zbývající kapitoly desátého zpěvu spolu s novým překladem knihy Krišna podle revidovaného anglického originálu. [CC byla Krišnovou milostí úspěšně dokončena a vydána v roce 2012, viz článek Chaitanya Charitamrita Appears in Czech for the First Time. SB byl také celý přeložen, ale dosud nevyšel. Verze po první redakci je však dostupná na vedabase.com/cs Na vydání čekají i Rámájana (převyprávěná verze od Krishna Dharmy), Light of the Bhagavata (Prabhupádovo unikátní převyprávění SB 10.20 s krásnými ilustracemi v japonském stylu mělo původně vyjít v Japonsku, kam byl Prabhupáda pozván v roce 1961 na náboženský kongres, viz SPL 1.10), kompilace VEDA, malá brožura Krishna The Reservoir of Pleasure a znovu editované Nektar pokynů, Rádža Vidjá a Íšopanišad. V roce 2013 skončila překladová činnost českého BBT vzhledem k nedostatku financí z distribuce a je tedy otázkou, kdy a zda tyto knihy vyjdou. Nedokončenou zůstala kompilace Renunciation through Wisdom. Od roku 2015 se pracuje na novém vydání BG díky soukromému sponzorovi. Jelikož jsem se na něm částečně podílel, jsem ochoten zájemcům individuálně podat doplňující informace, nejlépe přes email (dole na stránce).]

5. Jak vznikají překlady knih

Práce na překladech Prabhupádových knih se v mnoha ohledech liší od produkce jiných knih. Umět výborně anglicky či být profesionální překladatel zde nestačí. Kromě solidní znalosti výchozího a cílového jazyka, tj. angličtiny a hlavně češtiny, je třeba důkladně znát filosofii bhakti-jógy a žít podle jejích zásad. Stálým členem produkčního týmu BBT se může stát každý oddaný, který úspěšně složí přijímací testy. Potom nastupuje praxe, protože "žádný učený z nebe nespadl". V případě služby v BBT to platí ještě mnohem více.

Produkční manažer

sídlí ve středisku BBT (Korsnäs Gard) a je klíčovou postavou produkce knih. Vytváří produkční řadu a zajišťuje, aby každý dělal jen to, co má. Musí nalézt rovnováhu mezi kvalitou a rychlostí produkce a dbát, aby v produkci nevznikala "úzká hrdla", která ji zpomalují. Nese zodpovědnost za všechny oddané pracující na produkci knih. Slouží jako rozhraní mezi oddanými v produkci a vedoucími a pověřenci BBT.
Produkční manažer musí znát oddané, kteří pracují pod jeho vedením, sledovat jejich práci, stav zásob a doobjednávat nové. Musí také znát používané stroje a mít základní přehled o jejich používání a drobných opravách. Pro větší opravy se obrací na autorizované opravny.

Šéfredaktor (editorial manager)

sídlí v ČR a mezi jeho úkoly patří koordinace produkční řady, komunikace se Švédskem, vnější úprava knih, ekonomické zajištění a tisk.

Produkční řada

Samotnou produkční řadu tvoří nejméně tři oddaní: překladatel, první a druhý editor (redaktor), který v případě chybějícího korektora provádí i korektury a závěrečné práce. Editorů může být i více, ale kvůli specifickým nárokům na tuto službu BBT většinou nemá oddaných nazbyt. Na všech členech týmu leží velká zodpovědnost, které si musejí být neustále vědomi.

Překladatel

je nejdůležitějším členem produkční řady. Je prostředníkem mezi Prabhupádou a čtenáři, a to, co řekne a jak to řekne, má pro šíření filosofie vědomí Krišny klíčovou důležitost.
Úkolem překladatele je převést text z angličtiny do češtiny věrně, jasně, mluvnicky správně a čtivě. Musí se držet originálu (nepřidávat vlastní výklady) a výborně znát vaišnavskou filosofii. Její neznalost může být kamenem úrazu pro externí překladatele-profesionály, které BBT může v případě potřeby zaměstnat.
Náplň práce: překladatel píše překlad s použitím textového editoru a výsledný soubor či jeho výtisk předá prvnímu editorovi. Do dalšího procesu by neměl zasahovat [kromě reakcí na podněty editorů].

První editor

musí být schopen nacházet a opravovat chyby překladatele. Jedná se o chyby gramatické, stylistické, faktické a občas i filosofické. Přehlédnutí může například zapříčinit, že chybí nebo přebývá text. Proto porovnává překlad s anglickým originálem a je-li to nutné, i s původními rukopisy či přepisy (pokud se dochovaly). Musí také ověřit fakta. Pro tuto práci je prospěšná znalost indických reálií, historie, zeměpisu, přírodopisu a základů sanskritu a bengálštiny. V případě potřeby se radí se zkušenými oddanými či odborníky na danou problematiku a také na sanskrit či bengálštinu. BBT pro tento účel provozuje emailové konference, kde je možno získat zasvěcené odpovědi na otázky týkající se jednotlivých knih. Tyto se archivují. Jde o velmi náročnou činnost, která vyžaduje velké soustředění.
První editor zpravidla s pomocí autoritativních příruček o gramatice a stylu a v diskusi s ostatními členy produkční řady vytváří pro všechny závazný standard. Dále seznamuje překladatele s opravami v textu, aby neopakoval stále tytéž chyby a práce týmu se zlepšovala.
Náplň práce: první editor opraví text na papíře a potom opravy pečlivě zanese do souboru, který předá či vytiskne druhému editorovi. Není-li jich mnoho, může předat druhému editorovi výtisk, na kterém pracoval. [Později se přeposílaly již jen soubory.]

Druhý editor

opravuje chyby či přehlédnutí prvního editora. Jeho znalost češtiny by proto měla být ještě lepší. Soustředí se na češtinu a k originálu přihlíží jen v případě, že je mu něco nejasné. [Ideálně by měl tyto případy konzultovat s kolegy.]
Náplň práce: druhý editor přidá svoje opravy a potom všechny zanese do souboru. Ten potom předá nebo vytiskne korektorovi.

Korektor (proofreader)

musí mít velký cit pro detaily. Nesmějí mu ujít ani ty sebemenší chyby, které zůstaly přehlédnuty. Musí zaručit, že se v průběhu produkce neztratila žádná část textu. Někdy se mu podaří zachytit i větší chyby, ale musí pamatovat na to, že není překladatelem ani editorem. Na soustavné a závažnější nedostatky upozorňuje ostatní kolegy. Tak jako oni musí disponovat nadprůměrnou trpělivostí a klidnou povahou. Dlouhodobá praxe a pomoc Krišny v podobě Paramátmy je v jeho případě nenahraditelná.
Náplň práce: korektor zkontroluje text a nalezené chyby zanese do souboru, který je tak připraven k závěrečným pracem.

Závěrečné práce

se provádějí v úzké spolupráci se švédským střediskem BBT. [Dříve byla nutná osobní přítomnost pověřeného českého oddaného, jímž jsem měl to štěstí být opakovaně v letech 1995-2005 i já.] Pověřený oddaný (obvykle korektor nebo jeden z editorů) zde s pomocí speciálního programu rozdělí slova na koncích řádek, upraví každou stránku s přihlédnutím ke specifickým grafickým pravidlům BBT [v některých případech přísnějších než v ostatních nakladatelstvích], připraví úvodní a závěrečné části knihy a nakonec celou knihu vytiskne s očíslovanými stránkami. Tuto verzi opraví, vybere z CD archívu obrázky do knihy a na obálku a přeloží k nim text.
Specializovaní oddaní provedou grafický návrh obálky a obrazové části a nakonec sazbu knihy. Výsledkem jsou takzvané filmy neboli průhledné fólie s vyleptaným textem. Ty se musí ještě zkontrolovat, jestli jsou úplné, bez chyb a označené, a potom se odešlou do Prahy. [Filmy byly později nahrazeny tiskem z pdf souborů.]

Tisk

provádí tiskárna, která nejlépe vyhoví konkrétním požadavkům BBT. [Naše knihy jsou neobvyklé svým velkým nákladem a tak se tiskárny opravdu snaží vyjít BBT vstříc.] Ten zastupuje jeho šéfredaktor.

Distribuce

Z tiskárny knihy putují do velkoskladu, odkud je oddaní postupně přepravují do skladu v chrámu. Sankírtanoví oddaní s nimi cestují po republice a nabízejí je lidem v každém městě a vesnici. [Jde o velmi náročnou službu, jejíž dosah nelze plně docenit. Zájemcům doporučuji knihu The Nectar of Book Distribution, BBT 1993.] Ti z nich získávají duchovní prospěch a mění své životy k lepšímu. Někteří se jimi cítí natolik osloveni, že se sami stanou oddanými Krišny. Tak se postupně plní přání Šrí Čaitanji, který zde na Zemi tuto sankírtanovou misi před pěti sty lety založil.

"Když jdeme distribuovat knihy, děláme to velmi organizovaně po celém světě, a je to velmi úspěšné, velmi úspěšné." (přednáška, Bhagavad-gítá 4.23, Bombaj, 12. duben 1974)

"Vzal jsi vážně vydávání a také distribuci těchto knih a to je úspěch naší mise. Vzal jsi vážně tuto práci a já vím, že můj guru mahárádž je s tebou spokojen, protože si to přál. Tímto vaším úsilím vy všichni odejdete zpátky domů, zpátky k Bohu." (dopis Ráméšvarovi & Co (tj. BBT Los Angeles), Vrindaban, 1. září 1975)

Sankírtana-jagja kí džaja! Šríla Prabhupáda kí džaja!

6. Prameny

Za upřesňující připomínky, zvláště ke kapitole 4.2, děkuji Džaja Gurudévovi dásovi (ACBSP), přednímu světovému distributorovi našich knih a překladateli SB 1 do češtiny, Lomančitovi dásovi (PVS), prvnímu zástupci BBT v ČR a dlouholetému prezidentovi pražského chrámu, Narákritimu dásovi (BVS), stávajícímu prezidentovi pražského chrámu, a kolegům z BBT - překladateli Punja-pálakovi dásovi (BVS) a šéfredaktorovi Trilókátmovi dásovi (BVS).

Ekanáth dás - Unzipping the Purports (studie a seminář, anglicky), Radhadesh, 2000.
Govinda Mádhava dás - Šríla Prabhupáda's Literary Heritage (studie, anglicky), 2001.
Hare Krishna (magazín, italsky), datum vydání neuvedeno.
Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896-1989, 2017.
BBT Trustees - BBT Hand Book: An explanation of The Bhaktivedanta Book Trust (kniha, anglicky), The Bhaktivedanta Book Trust, 1987.
International BBT News (magazín, anglicky), číslo 4, The Bhaktivedanta Book Trust, 1994.
Brahmánanda Svámí - The Books of His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupäda, BTG #52, 1973
Kniha pro všechny lidi (magazín, česky), Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 1997.
Brilliant as the Sun (cz titulky) (ITV video o BBT, 1976)

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/spbbt.htm