krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Vaišnavští áčárjové

Advaita Áčárja
Šríla Bhaktivinóda Thákura
Bhúgarbha Gósvámí
Šrí Gadádhara Pandita
Gaurakišóra dása Bábádží
Šrí Gópála Bhatta Gósvámí
Šrí Gópála Guru Gósvámí
Íšvara Purí
Džagannátha dása Bábádží
Džajadéva Gósvámí
Šríla Džíva Gósvámí
Kášíšvara Pandita
Lóčana dása Thákura
Šrí Lókanátha Gósvámí
Mádhavéndra Purí
Šrí Nimbárkáčárja
Pundaríka Vidjánidhi
Purušótama dása Thákura
Rághava Pandita
Šrí Raghunandana Thákura
Šrí Rámačandra Kavirádža
Šrí Rasikánanda
Sítá Thákurání
Šrí Šivánanda Sena
Šrívása Thákura
Šrí Svarúpa Dámódara Gosvámí
Šrí Vakréšvara Pandita
Vamšídása Bábádží
Šrí Višnuprijá Déví
Višvanátha Čakravartí Thákura

 

Advaita Áčárja

Nejpřednější ze všech vaišnavů v Navadvípu je Šrí Advaita Áčárja, jehož ctnostný charakter požehnal všem světům. Je hlavním z učitelů všech oblastí poznání včetně gjány, jógy a bhakti. Znalostí vědy bhakti se vyrovná samotnému Pánu Šankarovi (Šivovi) a veškerá písma tří světů vykládá ve světle Krišna bhakti. S velkým nadšením neustále uctívá Šrí Krišnu s lístky Tulasí a vodou Gangy. Svojí duchovní silou a hlasitým křikem proniká obaly vesmíru a Vaikunthou až k uším Pána Krišny. Díky tomuto láskyplnému volání plnému oddaností Šrí Krišna sestupuje do tohoto světa.

Když Maháprabhu slyšel Advaitovy modlitby, odvětil: "Drahý Áčárjo, tvé modlitby Mě velmi potěšily. Můžeš Mě požádat o jakékoliv požehnání." Advaita řekl: "Mé jediné přání je, abys rozdával Krišna-prému i ženám, dělníkům a nevědomým hlupákům." (Čaitanja Bhágavata, Madhja 6.167)

Místo na břehu Gangy, kde Advaita Áčárja uctíval šalagram-šílu a volal Pána, aby sestoupil do tohoto světa, se dnes nazývá Babla. Byl zde postaven chrám na památku zábav Advaity Áčárji. Je dostupné rikšou z Šántipuru.

"Advaita Áčárja je přijímán jako expanze Mahá-Višnua. Je tedy také Pán, přesněji řečeno Pánova expanze. Slovo Advaita znamená 'nedvojný', neboť se neliší od Nejvyššího Pána. Jeho jméno je také Áčárja, učitel, protože rozšiřuje vědomí Krišny. V tomto smyslu se podobá Čaitanjovi Maháprabhuovi - přestože je Krišna samotný, přichází jako Krišnův oddaný, aby učil obyčejné lidi milovat Krišnu. Podobně Advaita Áčárja přišel, aby rozdával poznání o vědomí Krišny. Je tedy také Pán v podobě oddaného. Krišna se projevuje v pěti rysech a On i Jeho společníci sestupují v podobě oddaných Nejvyššího Pána jako Šrí Krišna Čaitanja, Prabhu Nitjánanda, Advaita Áčárja, Gadádhara, Šrívása a ostatní." (Zlatý Avatár, úvod)

Krátký životopis:

Narodil se v bráhmanské rodině sedmého dne jasné poloviny měsíce Mágha 1433 n.l. ve vesnici Lauda ve Šríhatě. Jeho původní jméno bylo Kamalákša Vedapaňčanána. Oženil se se Sítou Déví a Šrí Déví. Ačjutánanda byl jeho prvorozený syn se Sítou Déví (roku 1503), dále následovali Krišnadása, Gópála, Balaráma, Svarúpa a Džagadíša Mišra. Šrí Déví porodila jediného syna, Šjámadásu. Z Laudy se Advaita Prabhu přestěhoval do Navahaty a později do Šántipuru. Měl také dům v Navadvípu. Studoval Védy a další písma pod vedením Santáčárji v Phulavatí, vesnici nedaleko Šántipuru, kde obdržel titul Áčárja. Roku 1485 n.l. ve věku 52 let přišel do domu, kde se narodil Nimáj (Pán Čaitanja). Dlouho předtím podnikl poutní cestu. V roce 1588 n.l. ve věku 125 let (25 let po odchodu Pána Čaitanji) opustil tento svět.

Šríla Bhaktivinóda Thákura

Narodil se roku 1838 v bohaté rodině v oblasti Nadie v západním Bengálsku. Svým kázáním a plodným psaním dal najevo, že je věčným společníkem Šrí Čaitanji Maháprabhua. Až do konce svého života zůstal v grihastha ášramu a žil jako mahábhágavata vaišnava. Poté se stal babádžím, všeho se vzdal a vstoupil do samádhi, plně pohroužen v oddané služby.

"Zastával zodpovědnou pozici soudce, udržoval svoji rodinu ve vědomí Krišny a napsal téměř stovku knih. Zároveň mnoha způsoby sloužil Nejvyššímu Pánu. V tom spočívá krása jeho života. Po těžkém dni vládní služby na čtyři hodiny usnul, vstal o půlnoci a pak psal až do úsvitu. To byl jeho denní program." (Šríla Prabhupáda)

Bhaktivinóda Thákura přijal vaišnava dikšu od Vipinvihárího Gósvámího v linii Džáhnavy Maty, manželky Nitjánandy Prabhua. Poté přijal duchovní inspiraci a vedení od Šríly Džagannátha dáse Bábádžího. To, že zastával vysoké postavení a měl vysoké vzdělání a duchovní pozici, ho však nikdy neovlivnilo. Byl vždy skromný, pokorný a přátelsky nakloněný všem. Vždy jednal pro dobro všech. Své osobní potřeby udržoval na minimu. Vždy usiloval o využití každého okamžiku v láskyplné službě Krišnovi a následoval striktní denní režim.

Mezi jeho hlavní úspěchy například patří:

1) Napsal 100 autorizovaných knih.
2) Objevil místo zjevení Pána Čaitanji.
3) Zavedl kazatelské inovace.

Kromě knih (v bengálštně, uríštině a angličtině), ve kterých obnovil a vysvětlil poselství Pána Čaitanji, napsal stovky básní a písní plných duchovních emocí a šástrické siddhánty (filosofických závěrů). Jsou to např. Šrí Krišna-samhita, Šrí Čaitanja-šikšámrita, Šrí Navadvípa-dháma Mahátmya, Džaiva-dharma, Šrí Harináma-čintámani, Bhadžana-rahasja, Gítá-málá, Gítávalí, Šaranágati a komentáře k Bhagavad-gítě a Čaitanja-čaritámritě.

Během minulých pětiset let místo původního zjevení Pána Čaitanji vlivem pohybu řeky Gangy zaniklo. Roku 1888 Šríla Bhaktivinóda Thákura vyjevil džanmasthána Šrí Čaitanji v Jógapithu, ve Šrídhám Májápuru. Šríla Džagannátha dása Babádží, známý vaišnavský světec, jeho objev potvrdil. Tato dokonale příznivá událost rozjasnila všechny vaišnavy od Gaura-mandaly po Vradža-bhúmi. V Jógapithu Bhaktivinóda Thákura zavedl uctívání Pána Čaitanji a Šrímatí Višnupriji.

V náladě inovace kázání poslal roku 1896 do univerzit po celém světě knihu veršů, Šrí Gauránga-líla smarana, s úvodem v angličtině o 47 stranách nazvaným 'Šrí Čaitanja - Jeho život a učení'. Tento čin vyvstal ze silné touhy kázat učení Pána Čaitanji v západních zemích.

Bhaktivinóda Thákura vyslovil tři proroctví:

  • "Brzy se zjeví osobnost, která bude cestovat po celém světě a kázat učení Pána Čaitanji."
  • "Velice brzy se zpívání Hari-náma sankírtanu rozšíří po celém světě. Kdy přijde den, kdy lidé v Americe, Anglii, Francii, Německu a Rusku vezmou kartály a mridangy a budou ve svých městech zpívat Hare Krišna?"
  • "Kdy přijde den, kdy cizinci bílé pleti přijdou do Šrídháma Májápuru, připojí se k bengálským vaišnavům a budou zpívat Džaja Sačínandana, Džaja Sačínandana. Kdy k tomu dojde?"

Roku 1914 na tirobhava tithi (den odchodu) Šrí Gadádhary Pandita (inkarnace Rádhy), Thákura Bhaktivinóda vstoupil do věčných zábav Gaura-Gadádhary a Rádha-Mádhavy. V Gódrumadvípu (části Navadvípu) čekají Božstva Gaura-Gadádhary, Božstva uctívaná Bhaktivinódem Thákurem, na všechny návštěvníky Svananda-sukhada-kundžu.

Bhúgarbha Gósvámí

je žákem Gadádhary Pandita a sdílel důvěrný vztah s Lókanáthem Gósvámím. Podle Bhakti Ratnakary byli jedna osoba, jen jejich těla se lišila. Inspirováni Pánem Čaitanjou se jako první a nejstarší oddaní usídlili spolu s Bhágavatou dásou (ČČ Ádi 12.82) ve Vrindávanu a již před příchodem Rúpy a Sanátany Gósvámích se snažili obnovit zapomenutá místa zábav Rádhy a Góvindy. Jejich postup se však lišil od agresivních metod dnešních vědců. Bhúgarbha a Lókanátha Gósvámí postupovali na základě pokory a odevzdání se. Jednoduše bloudili po Vrindávanu a volali jména dvanácti vradžských lesů: "Bhándíravan, Kámjavan, Mahávan, Tálavan, atd." Šrímatí Vrinda-déví pak pomohla určit umístění všech lesů.

Říká se o něm, že prováděl svůj bhadžan pod zemí, aby se vyhnul hmotným překážkám, a podle toho získal své jméno (bhú - země, garbha - skryté místo, jeskyně a lůno). Měl mnoho žáků, mezi něž patří Šrí Čaitanja dása (púdžárí Šrí Góvindadeva), Šrí Mukundánanda Čakravartí, Prémí Krišna dása, atd. Jeho samádhi je poblíž samádhi Rúpy Gósvámího na dvoře chrámu Šrí Šrí Rádhá-Dámódara. Dnem jeho odchodu je 14. den světlé poloviny měsíce Kárttika. Gaura-ganóddéša-dípiká uvádí, že ve své svarúpě je Préma-maňdžarí.

Šrí Gadádhara Pandita

Šrí Gaurahari Šrí Gadádharu Pandita tolik miloval, že bez něj nemohl být ani na okamžik. Gadádhara se narodil rok po Pánu Čaitanjovi a Gadái a Nimái byli nerozlučnými přáteli. Gadádhara, jenž byl klidný, odříkavý, vážný, vyrovnaný a miloval samotu, byl pravým protikladem svého důvěrného přítele, Gaura-ráje, jenž byl roztěkaný, neklidný a náladový. Ve škole Ganga dáse Pandita Nimái pravidelně Gadádhara dráždil svými nelogickými otázkami. Šrí Kavi Karnapúra říká, že ve Vradža- líle byl Gadádhara Pandita dcerou krále Vrišabhánua, Šrímatí Rádhárání. Gadádhara Pandita byl hlavním asistentem Pána Gaury během Jeho líly v Navadvípu. Šrí Šrí Rádhá-Krišna z Vrindávanu se zjevují jako Gaura-Gadádhara v zábavách v Navadvípu, v lesích na břehu Gangy.

"Nikdo nedokáže popsat povahu extatické lásky Gadádhara Pandita. Další ze jmen Šrí Čaitanji je proto Gadádhara Pránanátha, 'život Gadádhara Pandita'." (Šrí Čaitanja-čaritámrita Antya 7.163)

Gadádhara Pandita odešel do Džagannátha Purí, aby byl s Pánem Čaitanjou. Přijal kšétra-sannjás (slib, že nikdy neopustí dhám) a s naprostou láskou a oddaností sloužil Božstvu Tóta-Gópínátha. Šrí Čaitanja Maháprabhu pravidelně přicházel naslouchat jeho čtení ze Šrímad Bhágavatamu. Pán Čaitanja ukončil své pozemské zábavy tím, že vstoupil do Božstva Tóta-Gópínátha. I když Gadádharovi bylo v té době pouhých 48 let, rychle zestárl ze zármutku, jenž cítil nad odchodem svého milovaného Pána Gaurasundara. Když nemohl již natáhnout ruce, aby zavěsil Božstvu kolem krku girlandu, Tóta-Gópínátha si všiml potíží svého služebníka a sedl si, aby usnadnil Gadádharovi jeho láskyplnou službu. Do dnešního dne je Šrí Tóta Gópínáth jediným sedícím Božstvem Krišny. Zanedlouho po odchodu Pána Čaitanji se Šrí Gadádhara Pandita také připojil k jeho věčným zábavám tím, že vstoupil do svého milovaného Božstva Tóta-Gópínátha. Samádhi s jeho zubem (danta) lze najít poblíž chrámu Vamší Gópála ve Vrindávanu.

Gaurakišóra dása Bábádží

"Kdo hodlá bohatě jíst (bhódžana), zničí svůj bhadžan." (oblíbený citát Gaurakišóra dáse Thákura)

"S úctou se klaním Gaurakišórovi Bábádžímu Mahárádžovi, duchovnímu učiteli Bhaktisiddhánty Sarasvatího, jenž je zosobněným odříkáním. Je neustále ponořen v extázi odloučení a intenzívní lásky ke Krišnovi." (Šrí Gaurakišóra Pranati)

Jednou Bábádží Mahárádža viděl, jak jeden oddaný jedl nějaké festivalové prasádam ve svém bhadžana kutiru, a nepromluvil s ním tři dny. Čtvrtého dne řekl: "Přijal jsi 'festivalové prasádam', aniž bys vzal v úvahu jeho původ, a tvůj bhadžan proto nepovede k úspěchu."

Esence jeho pokynů: "Božské jméno Krišny je jediným a skutečným útočištěm. Nikdy bychom se neměli snažit vzpomínat na transcendentní zábavy Rádhá-Dámódary uměle. Neustálé pronášení božských jmen očistí srdce. Zpěvem hari-námu slabiky mahámantry postupně vyjeví podobu, vlastnosti a zábavy Šrí Krišny. Jen tehdy budeme schopni zrealizovat svoji duchovní podobu, službu a jedenáct charakteristik vlastní duchovní identity."

Na pokyn Bábádžího Mahárádže - "po smrti táhněte mé tělo ulicemi Navadvípu" - to skupina takzvaných pokročilých oddaných chtěla udělat. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura je však vyzval: "Podle písem je ten, kdo měl sex se ženou za posledních 24 hodin, znečištěný, a není proto kvalifikován k tomu, aby se dotkl mého Gurua Mahárádže." Když hanební 'bráhmani' slyšeli tento smělý výrok, ihned se rozutekli. 19. listopadu 1915 se Gaurakišóra dása Bábádží připojil k věčným blaženým zábavám Gandarviky-Giridhárího. Jeho jediný milovaný žák Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí na březích Rádhá-kundu ve Šrí Čaitanja Mathu (poblíž Jógapithu Šrí Čaitanji ve Šrídhámu Májápuru) založil jeho samádhi.

Šrí Gópála Bhatta Gósvámí

Byl synem Vjenkaty Bhatty, vaišnavského bráhmany ze Šrí sampradáji, a narodil se ve Šrí Rangamu v jižní Indii. Jednou Pán Čaitanja navštívil jejich dům a zdržel se tam po čtyři měsíce čaturmásji. Za tu dobu obrátil celou jeho rodinu ke gaudíja vaišnavismu. Malý Gópál osobně sloužil Šrí Čaitanjovi, přijímal od Něho maháprasádam, pokyny a požehnání, čímž se stal áčárjou. Během tohoto pobytu se Pán Čaitanja s Vjenkatou spřátelil. Krišna dása Kavirádža tento vztah popisuje jako "sákhja rasa". S každým se dávali do řeči, často se smáli a vtipkovali. Jednou se Čaitanja Maháprabhu zeptal v humorné náladě Vjenkaty: "Proč bohyně štěstí Lakšmídéví opustila štěstí Vaikunthy a svoji službu jejímu Pánu Nárájanovi? Proč šla do Vrindávanu a prováděla askezi, aby dosáhla společnosti Mého Pána Gópála, vradžského pasáčka krav?"

"Já tomu nerozumím, je to pro mě skutečně záhada," odvětil Vjenkata. "Ty jsi ale Nejvyšší Osobnost Božství Osobně a můžeš mi to jistě vysvětlit."

"Pán Krišna má jednu jedinečnou vlastnost," řekl Pán Gauránga. "Přitahuje srdce každého svojí mileneckou láskou (mádhurja). Pán Nárájana vlastní pouze 60 transcendentních vlastností, ale Krišna jich má 64. Všechny oplývají touto Jeho medově sladkou vlastností (mádhurja). Šrí Krišna proto přitahuje mysl Lakšmídéví, ale Pán Nárájana nikdy nepřitahuje mysl dívek z Vradži. Při jedné z vradžských zábav se Krišna objevil před gópími, které právě hledaly Krišnu, jako Nárájana. Jakmile Jej dívky spatřily, vzdaly Mu poklony a zeptaly se Ho, zda tudy neviděl jít Krišnu."

Ten, kdo kráčí ve stopách gópí, vyvine spontánní lásku ke Krišnovi zbavenou uctivého postoje, což Krišnu velice přitahuje. Gópí používají krásu svých duchovních těl k potěšení Krišny v tanci rása a nikdo nemůže dosáhnout Krišny bez následování v jejich stopách.

Po zasvěcení Šrí Prabhódánandou Sarasvatím přišel Gópál Bhatta do Vrindávanu. Stal se drahým přítelem Rúpy a Sanátany Gósvámích a prováděl zde bhadžan po 45 let, a to hlavně poblíž jezírka Rádhá-kundu.

Na své pouti po posvátných místech získal 12 šálagrám šíl (zvláštní Krišnova podoba jako černý oblázek). Později (1542) se jedna z nich, Dámódara šíla, projevila jako nádherné Božstvo Rádhá Ramana, které od té doby s čistou oddaností uctíval.

Pán Čaitanja požádal Gópála Bhattu o sepsání knihy, která by zabránila šíření různých zvrácených nálad a nedbalostí ve vaidhí bhakti. Spolu se Šrí Sanátanou Gósvámím sestavili Hari-bhakti-vilásu, autorizovanou knihu vysvětlující duchovní praktiky v Gaudíja vaišnava sampradáji. Dále napsal Sat-krijá-sára-dípiku a načrtl pro Šrí Džívu Gósvámího osnovu Sat Sandarbhy.

Šrí Gópál Bhatta Gósvámí je věčným služebníkem Šrímatí Rádhárání. Je jednou z Jejích osmi maňdžarí známou jako Guna Maňdžarí. Jeho samádhi se nachází těsně u chrámu Rádhá-Ramana. Zasvětil Gópínátha Púdžárího Gósvámího, Šríniváse Áčárju a mnoho dalších vaišnavů. Celý svůj dlouhý život prožil jako brahmačárí ve službě Božstvu Rádhá-Ramana.

Šrí Gópála Guru Gósvámí

Šrí Gópála Guru Gósvámí byl žák Šrí Vakréšvary Pandita. Byl to bráhmana z Urísy. Původně se jmenoval Makara Dhvadža Pandita. V péči svého gurua byl od samotného dětství. Maháprabhu k němu byl velmi laskavý a měl s ním žertovný vztah. Maháprabhu ho oslovoval "Guru", a on si tak tento titul podržel již od dětství.

Za života Gópály Gurua se opravoval chrám Šrí Rádhákánty a on v něm instaloval Božstva Rádhy a Lality po obou bocích Šrí Rádhákánty a také Božstva Šrí-Šrí-Nitái-Gauračandra v překrásných tanečních pózách.

Pod vlivem společnosti Svarúpy Dámódara Gósvámího a Šrí Raghunáthy dásy Gósvámího se naučil dokonale uctívat Božstvo s láskyplnou oddaností. Vakréšvara Pandita se později, po odchodu Maháprabhua, usadil v Káší Bhavánu. Místnost, kde Maháprabhu žil, je známá jako Gambhíra. Po odchodu Vakréšvary Pandita se tam usadil Gópála Guru a pokračoval v uctívání Božstva Šrí-Rádhákánty v Káší Mišra Bhavánu.

Podle jednoho příběhu když se Maháprabhu chystal vykonat potřebu, kousal se jazyka, který neustále a nekontrolovaně pronášel svaté jméno. Když to viděl Gópála, s nevinností malého chlapce poznamenal: "Prabhu! Jsi nezávislý Nejvyšší Pán. Předpokládej však, že jedna z nás, obyčejných džív, bude následovat Tvého příkladu a opustí tělo v této nepříznivé situaci. Jaká bude její budoucnost bez pronášení Tvého svatého jména?"

Prabhu odpověděl: "Gópálo! Máš pravdu. Ode dneška budeš mít titul 'guru'". Zpráva o této příhodě se roznesla široko daleko. Brzy poté chtěl Gópálu navštívit Abhiráma Thákura a složit mu své poklony. [Abhiráma Thákura měl takovou duchovní moc, že když se poklonil před jakýmkoliv kamenem (kromě šálagráma šily), tento kámen pukl.] Když se o tom Gópála doslechl, polekal se a běžel k Maháprabhuovi, jemuž se posadil na klín. Aby ho Prabhu uklidnil, umístil otisk své lotosové nohy Gópálovi na čelo a tento otisk mu tam zůstal v podobě tilaku. Tak snadno vydržel moc pranámy Abhiráma Thákura.

Sestavil knihu zvanou Smarana Paddhati o 24 kapitolách. Jeho žákem byl Dhjánačandra Gósvámí, velmi vlivný áčárja, který sestavil knihu známou jako Dhjánačandra Paddhati.

Po odchodu Gópály Gurua, jakmile bylo jeho transcendentní tělo uloženo do samádhi u Svargadváry, královi lidé prohlásili, že vzhledem k tomu, že služba v Rádhákánta Mandiru v Káší Mišra Bhavánu byla Dhjánačandrovi Gósvámímu přidělena bez jejich svolení, zabaví chrám, což také učinili. Tak se Dhjánačandra pohroužil do oceánu zármutku, a to dvojího. Jeho guru právě odešel a on od něho cítil velké odloučení a nyní mu navíc královi lidé zabránili v uctívání Šrí-Rádhákánty, ve službě, kterou mu jeho guru přidělil.

Po Rathajátře však někteří oddaní šli na pouť do Vrindávanu, kde spatřili Gópálu Gurua sedět pod stromem pankura u Vamšívatu. Když se to dozvěděl Dhjánačandra, pospíchal do Vrindávanu, kde opravdu nalezl svého gurua mahárádže. Snažně ho prosil, aby se vrátil do Purí, ale Gópála Guru odpověděl: "Již jsem tam opustil tělo. Nyní jsem ve Vrindávanu, tak proč bych se tam měl vracet? Jestli ode mě cítíš odloučení, můžeš si nechat vyrobit moje múrti z nímového stromu v zahradě u Siddha Bakuly. V tomto múrti budu osobně přítomen a také napravím královy služebníky." Tak Dhjánačandrův guru vyřešil všechny jeho potíže.

Múrti Gópály Gurua v Purí je stále uctíváno v Rádhákánta Mandiru. Další Rádhákántův chrám se samádhi mandirem a múrti Gópály Gurua byl založen u Vamšívatu ve Vrindávanu. Naróttama dása Thákura potkal Gópálu Gurua Gósvámího v Káší Mišra Bhavánu. [Bhakti-ratnákara 8.389] Gópála Guru Gósvámí opustil tento svět devátého dne jasné poloviny měsíce Kárttiku.

(podle Gaudíja Vaišnava Abhidhány a Čaitanja Čaritera Upadány)

Šrí Íšvara Purí

Obdržel semínko Krišna prémy od Mádhavéndry Purího a stal se duchovním mistrem Pána Čaitanji. Na konci života se Mádhavéndra Purí nemohl hýbat a Íšvara Purí mu pokorně sloužil a uklízel po něm jeho moč a výkaly. Pomáhal svému guruovi vzpomínat na Krišnu tím, že stále zpíval Hare Krišna a vyprávěl zábavy Rádhy a Krišny. Tak obdržel od svého učitele poklad Krišna prémy.

Když poprvé potkal Advaitu Prabhua, prokázal neobyčejnou pokoru, ozdobu pravého vaišnavy, když po příchodu do Jeho domu pokorně čekal, až dokončí uctívání. Přesto, že byl vaišnavský sannjásí, představil se: "Jsem šúdra nejnižší třídy."

Pán Čaitanja, guru celého vesmíru, uctil Íšvaru Purího tím, že od něj přijal zasvěcení. Jednou Íšvara Purí přišel do Pánova domu, kde mu Pán osobně sloužil a vařil pro něj. Po přijetí prasádam mu nabídl santálovou pastu a voňavou květinovou girlandu. Tím prakticky ukázal, jak správně sloužit guru-parampaře.

Jednou, když Pán míjel rodiště Íšvary Purí, sebral trochu prachu a dychtivě řekl: "Tento prach je celým mým životem."

Šrí Krišnadása Kavirádža Gósvámí popsal ve Šrí Čaitanja-čaritámritě, že první výhonek stromu oddanosti se projevil v osobě Šrí Mádhavéndry Purího, a tento výhonek vyrostl ve stromek v osobě Šrí Íšvary Purího. Poté v osobě Šrí Čaitanji Maháprabhua, který byl také samotným zahradníkem, se tento stromek stal kmenem obrovského stromu oddanosti. [ČČ Ádi 9.10-11]

Šrí Íšvara Purí se zjevil v tomto světě za úplňku v měsíci Džjéšthá. Sloužil velmi věrně svému guruovi, Šrí Mádhavéndrovi Purímu, zvláště ke konci Šrí Purí-pádova života. Íšvara Purí mu sloužil nejlépe z jeho žáků. Mádhavéndra Purí, kterého tím velmi potěšil, mu proto požehnal slovy: 'Můj milý chlapče, mohu se jen modlit ke Krišnovi, aby byl s Tebou spokojen.' [ČČ Antya 8.26-29]

Šrí Íšvara Purí při svých cestách po různých svatých místech jednou prišel do Šrídhámu Navadvípu, kde bydlel v domě Šrí Gópínáthy Ácárji. V té době byl Šrí Nimái Pandita pohroužen ve Svých zábavách učence. Íšvara Purí přišel do Nadia-nágaru v přestrojení, a tak nikdo nevěděl, kdo opravdu je.

"Ten ušlechtilý muž byl neustále pohroužen v náladách oddanosti ke Šrí Krišnovi. Byl proto nesmírně drahý Šrí Krišnovi a byl oceánem milosti. Nikdo ho však kvůli oděvu nedokázal poznat. Vůlí osudu přišel do domu Šrí Advaity Áčárji." [ČB Ádi 11]

Přišel tam, kde Šrí Advaita Áčárja uctíval Šrí Krišnu, a tiše se posadil. Kvůli své božské záři nemůže jeden vaišnava zůstat skryt před jiným. Advaita Áčárja začal opakovaně pohlížet jeho směrem a nakonec se ho zeptal: "Bap! Kdo jste? Mám pocit, že jste vaišnavský sannjásí."

Šrí Íšvara Purí velmi pokorně odpověděl: "Jsem šúdra z velmi nízké kasty, který přišel shlédnout Vaše lotosové nohy." I Mukunda Datta, který tam byl také, pochopil, že to je vaišnavský sannjásí, a tak vymyslel, jak ho odhalit. Svým sladkým hlasem začal zpívat kírtan popisující zábavy Šrí Krišny. Když Šrí Íšvara Purí uslyšel tento kírtan, okamžitě padl na zem a zmáčel ji svými slzami. Přítomní oddaní byli ohromeni. "Nikdy předtím jsme takového vaišnavu neviděli." Advaita Áčárja ho velmi pevně objal. Nyní všichni pochopili, že to je nejdražší žák Mádhavéndry Purího, Šrí Íšvara Purí. Vzduchem se rozlehlo hlasité volání "Hari! Hari!"

Šrí Íšvara Purí se zdržel v Navadvípu několik dní. Když se Nimái Pandita vracel jednoho dne domů ze školy, potkal Šrí Íšvaru Purího. Šrí Íšvara Purí byl při pohledu na syna Sačí jako hypnotizovaný a pomyslel si: "Má všechny znaky božské osobnosti a zdá se být velmi důstojný." Šríla Íšvara Purí se zeptal: "Ó Viprabor! Mohu znát tvoje jméno? Kde bydlíš? Co to držíš za rukopis?" Maháprabhu udělal velmi pokorný namaskár a někteří z jeho žáků odpověděli: "Jmenuje se Nimái Pandita." Íšvara Purí zvolal: "Ty jsi ten slavný Nimái Pandita!" a cítil velké štěstí, že Ho potkal. Maháprabhu k němu přistoupil, poklonil se a pokorně ho požádal: "Šrípádo, prosím pojď se Mnou do Mého domu a buď Mým hostem na oběd."

Íšvara Purí si pomyslel: "Jak příjemné chování!" Jakoby omámen nějakou mantrou tiše doprovázel Panditu do Jeho domu. Maháprabhu tam Osobně umyl jeho nohy, zatímco v místnosti Božstev Sačí Mata obětovala různá jídla, která pro Pána připravila. Maháprabhu předložil toto prasádam Šrí Íšvarovi Purímu a poté přijal zbytky. Po jídle seděli v chrámu (Višnu-griha) a diskutovali Krišna-kathá, což je naplnilo extatickou láskou.

Šrí Íšvara Purí tak setrval v Navadvípu několik měsíců a bydlel v dome Šrí Gópínáthy Ácárji. Maháprabhu každý den přicházel na daršan jeho lotosových nohou a občas ho pozval k obědu. V té době byl Šríla Gadádhara Pandita mladý chlapec a Íšvara Purí k němu byl velmi laskavý. Začal ho učit z knihy, kterou sepsal, "Šrí Krišna Lílámrita".

Jednoho večera, když Maháprabhu přišel složit poklony Íšvarovi Purímu, Šríla Purípáda Mu řekl: "Jsi velký pandita. Sepsal jsem rukopis o zábavách Šrí Krišny. Kdybys, prosím, poslouchal, přednesu Ti ho a Ty můžeš opravit chyby, které v něm mohou být. Pokud to uděláš, budu velmi potěšen."

Maháprabhu s úsměvem odpověděl: "Vše, co oddaný řekne, diktuje sám Šrí Krišna. Pokud v tom někdo vidí chybu, je pouhý hříšný darebák. Ať oddaný složí jakékoliv básně, Krišna je velmi potěšen. Krišna přijímá náladu, v níž jsou věci obětovány, jako nejpodstatnější část oběti." Íšvarovi Purímu tato slova zněla jako kapky nektaru a pochopil, že Šrí Nimái Pandita je výjimečná osoba. Po několika dnech strávených v Nadii Íšvara Purí pokračoval ve své cestě po svatých místech.

Mezitím Maháprabhu uzavíral Svoje zábavy učence a nyní si přál zjevit Své pravé Já a ustavit náboženství tohoto věku šířením lásky k Bohu prostřednictvím zpívání Jeho svatých jmen. Prišel tedy do Gaji, zdánlivě obětovat pindu Svému zemřelému otci a předkům. Šrí Íšvara Purí byl v té době v Gaji. Po obětování pindy na různých svatyních nakonec přišel Maháprabhu na místo, kde jsou otisky lotosových nohou Šrí Višnua. Když přijímal daršan a naslouchal o slávě svatyně, omdlel a padl k zemi. Řízením Prozřetelnosti tam právě tehdy přišel Šrí Íšvara Purí a od Šrí Čandrašékhary Áčárji se dozvěděl, co se stalo. Po chvíli Maháprabhu přišel k vědomí a při spatření Íšvary Purího vstal, aby se poklonil. Šrí Íšvara Purí Ho objal a oba se navzájem zmáčeli slzami lásky.

Maháprabhu oslovil Íšvaru Purího: "Moje cesta do Gaji je úspěšná díky pouhému spatření Vašich lotosových nohou. Pokud někdo obětuje pindu na tomto svatém místě, jeho předkové jsou osvobozeni. Pouhým pohledem na Vás však získají osvobození desítky miliónu předku. Vaše přítomnost je tedy ještě příznivější než tato svatá tírtha. Všechny svaté tírthy se modlí o prach Vašich lotosových nohou. Proto, ó Purípádo, se modlím u Vašich lotosových nohou o převezení přes oceán hmotné existence a možnost pít nektar z Krišnových lotosových nohou."

Šríla Íšvara Purí odpověděl: "Prosím, poslouchej mě, Panditdží. Vím, že jsi inkarnace Nejvyššího Pána. Dnes ráno jsem měl velmi příznivý sen a nyní se splnil. Od prvního dne, kdy jsem Tě viděl v Navadvípu, jsem na Tebe neustále myslel. Pri pohledu na tebe pociťuji stejnou radost jako při pohledu na Krišnu."

Když to Maháprabhu slyšel, sklonil hlavu a s úsměvem odpověděl: "To je moje velké štěstí."

Jiného dne Maháprabhu přišel za Šrí Íšvarou Purím a požádal ho o zasvěcení božskou mantrou. "Moje mysl je velmi zneklidněna v očekávání tohoto zasvěcení." Šríla Purípáda velmi blaženě odpověděl: "Jsem připraven obětovat Ti celý můj život, o mantrách nemluvě." [ČB Ádi 17.10]

Poté Šríla Íšvara Purí zasvětil Maháprabhua božskou mantrou.

diksa-anantare haila, premera prakasa
dese agamana punah premera vilasa

"V Gaji byl Šrí Čaitanja Maháprabhu zasvěcen Íšvarou Purím a okamžitě poté projevil příznaky lásky k Bohu. Znovu je projevil po návratu domu." [ČČ Ádi 17.9]

Jednou ráno Šríla Íšvara Purí přišel na místo, kde se Maháprabhu zdržoval. Maháprabhua nesmírně potěšilo, že ho vidí, a poté, co mu složil poklony, ho pozval, aby zůstal na oběd. Íšvara Purí odpověděl: "Možnost přijmout jídlo z Tvé ruky je pro mě velké požehnání." Maháprabhu Sám uvařil a potom velmi pečlivě servíroval svému guruovi prasádam. Pak mu potřel tělo santálovou pastou a na krk mu zavěsil girlandu z květin. Tak Sám Nejvyšší Pán učil, jak se má sloužit guruovi. Bez služby vznešeným oddaným není možné získat lásku k Bohu. Služba guruovi je branou k oddanosti.

Cestou z Gaji se Maháprabhu vracel přes Kumárhattu, rodiště svého gurua, a válel se tam v extázi po zemi, kterou smáčel svými slzami. Nakonec na tom svatém místě sebral trochu prachu a svázal ho do cípu svého svrchního oděvu se slovy: "Tento prach je Mi stejně drahý jako Můj život." Potom se vydal do Navadvípu.

Rodiště Šríly Íšvary Purího se nachází v současném městě Haljahor, poblíž železniční zastávky Kančra-para na dráze Sealdah-Krišnanágar. Je třeba vystoupit v zastávce Kančra-para a pak pokračovat rikšou na místo zvané Čaitanja Doha. Doha znamená rybník. Vznikl poté, co sem přišlo mnoho následovníků Čaitanji Maháprabhua a po Jeho vzoru sbíralo hlínu z rodiště Šríly Íšvary Purího.

Pak Maháprabhu přijal sannjás a na pokyn své matky se odebral žít do Džagannátha Purí. V té době Íšvara Purí již opustil tento svět. Předtím poslal dva ze svých žáků, Šrí Góvindu a Kašíšvaru brahmačárího, sloužit Pánovi v Níláčale.

(podle Gaudíja Vaišnava Abhidhány)

Džagannátha dása Bábádží

Narodil se v Burdwanu a v mládí odešel do Vradži, kde se odevzdal vairágji (životu v odříkání). Žil v kutiru na břehu Bhanakundu z toho, co dostal. S pomocí svých žáků sbíral byliny, kořeny zázvoru, starý tamarind a třtinový cukr na pomoc nemocným vaišnavům. Někdy vařil a rozdával jídlo oddaným, kteří to potřebovali. Jednou byly záplavy a žebrání bylo obtížné. Džagannátha se rozhodl, že se přemístí jinam, neboť Bridžbásí (obyvatele Vradži) stihla bída a on nechtěl být nikomu na obtíž. Když tak přemýšlel a chystal se opustit vesnici spolu se svým skrovným majetkem, objevila se před ním mladá dívka a zeptala se: "Kam odcházíš, Džagannáthe?"
"Co ti mám říci?" odpověděl.
Dívka se znovu zeptala: "Proč?"
Džagannátha namítl: "Musím dát něco žaludku a almužnu je teď ve Vradži obtížné získat."
"Proč, proč je to tak těžké?" namítla dívka. "Navštívil jsi můj dům? Tvoje almužna je tam. Teď běž a vyzvedni si ji. Nemusíš nikam chodit."

Džagannátha se zdráhal odejít z Vradži, ale okolnosti ho přinutily. Nyní váhal a rozhodl se zjistit, zda dívka mluví pravdu. Položil věci na zem a vydal se zpívaje svaté jméno ke dveřím jejího domu. Bridžbásí stojící ve dveřích se Džagannátha zeptal: "Drahý otče, je nyní doba madhukárí (doba, kdy se chodí pro almužnu)?"

Džagannátha odpověděl: "Poslala mě tvá drahá dcera. Prý je pro mě u vás v pokoji u stropu připravena almužna."

Bridžbásí z Varšany vešel dovnitř a zeptal se své ženy, zda schovala čapátí pro Džagannátha. Ta však nic nevěděla, ale když se podívala, našla s překvapením u stropu čapátí. Dcera v tu dobu byla v domě svého tchána. Bridžbásí to však Džagannáthovi zatajil, předal mu čapátí a požádal ho, aby k nim chodil každý den. Od toho dne až do smrti Džagannátha denně žebral o čapátí v tomto domě a v tradici pokračoval i jeho žák, Prána-krišna dása.

Jednou přišel na návštěvu Džagannáthův mladší bratr z Burdwanu. Džagannátha ho uvítal a nabídl mu čapátí z onoho domu. Zatímco jedli, bratr se zeptal: "Drahý bratře, vzpomínáš na chuť burdwanských sladkostí jménem sítábhóga? Podívej, co jíme teď!"

Džagannátha odpověděl: "Drahý bratře, jednu hodinu jsem žebrák a dalších dvacet tři jsem král."

Džajadéva Gósvámí

Tři století před příchodem Šrí Čaitanji Maháprabhua sloužil Džajadéva Gósvámí jako královský pandita Šrí Lakšmana Sény, bengálského krále. Džajadéva a Padmavatí (jeho žena a zkušená tanečnice) uctívali Šrí Krišnu se soustředěnou oddaností. Po nějakém čase opustili bohatý královský život a žili poklidně ve slaměné chýši v Čampahatí v Navadvípu. Zde Džajadéva napsal knihu Gítá Góvinda. Jednoho dne, když pracoval na Gítá Góvindě, se chystal napsat: "Krišna se klaní a dotýká se lotosových nohou Šrímatí Rádhárání." Pak ale zaváhal napsat něco, co by snižovalo vznešené postavení Pána Krišny jako Nejvyšší Osobnosti Božství a šel se vykoupat do Gangy před přijetím maháprasádam Rádhá-Mádhavy.

V jeho nepřítomnosti Krišna Samotný v Džajadévově podobě tento řádek do Gítá Góvindy připsal a přijal také prasádam od Padmavatí. Když se Džajadéva vrátil, měl z toho velkou radost. Dovtípil se, co se stalo, začal plakat a pak pravil: "Padmavatí, potkalo nás velké štěstí. Krišna samotný dopsal řádek dehi deham pallavam udaram a přijal prasádam z tvých rukou."

Gítá Góvinda vyjadřuje intenzívní pocity odloučení Šrí Rádhiky. Popisuje také mnoho důvěrných zábav Šrí Rádhy a Šjámasundary. Pán Čaitanja během své Gambhíra-líly v Džagannátha Purí denně vychutnával Gítá Góvindu v přednesu Svarúpy Dámódary a Mukundy. Džajadéva Gósvámí píše v Gítá Góvindě: "Cokoliv nádherného najdete v různých druzích hudby a cokoliv elegantního v úryvcích veršů - ať se moudří a šťastní přiučí z písní Džajadévy." Po dokončení Gítá Góvindy navštívil Vrindávan a poslední léta života prožil v Džagannátha Purí, kde zavedl denní přednes Gítá Góvindy v Džagannáthově chrámu pro potěšení Pána.

Šríla Džíva Gósvámí

"Vaišnavové jsou největšími filosofy světa a největší mezi nimi je Džíva Gósvámí." (Šríla Prabhupáda)

Narodil se roku 1513 a již jako dítě měl možnost sledovat láskyplné výměny mezi svým otcem, strýci a Pánem Čaitanjou. Jak vyrůstal, postupně vyvíjel všechny rysy mahápuruši, zmocněné osobnosti, jako jsou protáhlé lotosové oči, vystouplý nos a čelo, široká ramena a hruď, ruce sahající ke kolenům, záře tekutého zlata a další specifické znaky. Totéž je potvrzeno i v Bhakti-ratnákaře. Byl zázračným dítětem a již v raném dětství ovládal předměty jako je gramatika, poezie, logika a výklady písem. Smrt jeho otce Anupamy, staršího bratra Rúpy a Sanátany Gósvámích, na něm zanechala zničující následky, a proto se rozhodl zříci tohoto krutého světa. Ve svých školních letech s velkou touhou po duchovním osvícení studoval písma. V té době také začal uctívat Božstva Krišny a Balarámy, které považoval za totožné se Šrí Čaitanjou a Nitjánandou. Rúpa a Sanátana v té době již žili ve Vrindávanu a mladý Džíva si přál se k nim přidat. Ve svých 20 letech, kdy zemřela jeho matka, se k nim rozhodl připojit, ale předtím navštívil dlouho vytoužený Navadvíp. Zde potkal Pána Nitjánandu, který ho provedl po všech místech Pánových zábav. Poté se zdržel ve Varánasí, kde dokončil své studium sanskrtu u Madhusúdany Váčaspatiho.

Ve Vrndávanu ho přivítalo ostatních pět Gósvámích, spolu s Prabhódánandou Sarasvatím, Kašíšvarou Panditem a Krišnadásem Kavirádžem. Později, když prošel těžkými zkouškami a uspokojil Rúpu Gósvámího svojí nesobeckou službou, byl přijat mezi ně. Dožil se 85 let a tento svět opustil roku 1598.

Literární přínos:

Celkem sepsal zhruba 400 000 sanskrtských veršů a mezi jeho hlavní díla patří:

1) kniha gramatiky Hari-námámrita-vjákarana, jež má téměř mystický efekt na své čtenáře.
"Studuje-li člověk tuto knihu, naučí se pravidla sanskrtské gramatiky a zároveň se stane oddaným Krišny." (Šríla Prabhupáda)
2) Gópála Čampú popisuje Krišnovy zábavy ve Vrindávanu, Mathuře a Dvárace.
3) Krama-sandarbha - nazývaná též 'sedmá sandarbha' - je podrobný Džívův komentář ke všem 12 zpěvům Šrímad Bhágavatamu.
4) Šest Sandarbh (Šat-sandarbha), jež jsou považovány za nejdůležitější filosofický přínos v dějinách Gaudíja vaišnavismu:

a) Tattva-sandarbha - vysvětluje, že Šrímad Bhágavatam je autoritativním důkazem Absolutní Pravdy. (sambandha gjána)
b) Bhágavata-sandarbha - popisuje duchovní svět a moc Božstva. (sambandha gjána)
c) Paramátma-sandarbha - popisuje, jak Nadduše existuje všude. (sambandha gjána)
d) Krišna-sandarbha - dokazuje, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. (sambandha gjána)
e) Bhakti-sandarbha - popisuje, jak vykonávat oddanou službu. (abhidhéja gjána)
f) Príti-sandarbha - vysvětluje, že Krišna-préma je nejvyšším životním cílem. (prajódžana gjána)

Kášíšvara Pandita

Šrí Íšvara Purí vyslal své žáky Góvindu a Kášíšvaru Pandita do Džagannátha Purí sloužit Pánu Čaitanjovi, jenž po zdráhání přijmout službu svých duchovních bratrů nakonec svolil. Góvinda a Kášíšvara jako Kálavatí a Šaširekhá ve Vradža-líle nosí vodu Jamuny Pánu Krišnovi. Kášíšvara Pandita svým silným a mocným tělem chránil Pána Čaitanju před davy a po kírtanu rozdával prasádam všem oddaným.

Šrí Gaurasundara Kášíšvaru požádal, aby se odstěhoval do Vrindávanu a uctíval tam Góvindadžího, Božstvo Šríly Rúpy Gosvámího. Kášíšvara se však bál odloučení od Pána Čaitanji a řekl: "Můj Pane, pokud se mám vzdát Tvojí společnosti, mé srdce se rozpoltí na dva kusy." Pán Gauračandra mu ze soucitu daroval Božstvo, jež Ho přesně zpodobňovalo. "Gaura-Góvinda", jak se Božstvo jmenuje, je Krišna ve zlaté podobě hrající na flétnu. Kášíšvara pak šťastně odešel do Vrindávanu, aby zde sloužil Gaura-Góvindovi a Góvindadžímu.

"Uctívám Kašíšvaru Pandita, jehož láska a oddanost přivedla Šrí Čaitanju jako Božstvo do západní Indie." (Šrí Sádhana-dípiká)

Dodnes jsou původní Božstva Gaura-Góvindy a Góvindadžího uctívána tisíci oddanými v Džaipuru (Rádžasthán).

Lóčana dása Thákura

Byl žákem Šrí Narahariho Sarakáry, drahého společníka Pána Gaura-ráje.

"Toužím žít blízko lotosových nohou Naróttamy dáse Thákura a sloužit mu celým svým životem. Největším přáním Lóčana dáse Thákura je být Narahariho milostí schopen opěvovat slávu Pána Gaurángy. Je mým Pánem a já jsem jeho služebníkem. Klaníce se před Ním, žádám o Jeho milost. Sloužit Mu je mou jedinou touhou." (Šrí Čaitanja Mangala)

Tato kniha pojednává o mnoha zábavách Pána Čaitanji, které nezmínili Vrindávana dása Thákura ani Krišnadása Kavirádža Gósvámí. Popisuje jeden zvláště dojemný rozhovor Šrí Gaurasundary s Višnuprijou déví noc před Pánovým přijetím sannjásu. Lóčana dása Thákura jako talentovaný hudebník vypráví Pánovy zábavy v krásné poezii. Obyčejní lidé tak mohou snadno pochopit božský charakter Pána Čaitanji a probudit své náboženské cítění. Gaudíja vaišnavové v dnešním Bengálsku Čaitanja Mangalu dodnes recitují.

Lóčana dása Thákura napsal také mnoho písní opěvujících Šrí Čaitanju, Nitjánandu Prabhua a Gaurídáse Pandita. Pro dosažení préma bhakti zdůrazňuje přijetí útočiště u Gadádhara Vrindávanéšvarí.

Bhaktisiddhánta Sarasvatí Mahárádža Čaitanja Mangalu tiskl a šířil. Šríla Prabhupáda měl velmi rád jeho bhadžany, zvláště píseň Parama Karuna, ke které napsal rozsáhlý komentář. Bhadžo bhadžo bhái, Čaitanja-Nitái, sudridha višvása kori... Lóčana dása Thákura žádá každého: "Drahý bratře, jen uctívej Pána Čaitanju a Nitjánandu s pevnou vírou a odhodláním. Nemysli si, že toto zpívání a tancování nevede k vytouženému cíli. Vede. Pán Čaitanja ujišťuje, že tímto procesem dosáhneš veškeré dokonalosti. Je proto třeba zpívat s plnou vírou a odhodláním."

Šrí Lókanátha Gósvámí

Osobní společník Pána Gaurángy plně pohroužený v lásce k Němu. Byl nejstarším ze žijících Gósvámích ve Vradža-bhúmi. Stranil se slávy takovým způsobem, že požehnání k sepsání Čaitanja-čaritámrty udělil Krišnadásovi Kavirádžovi pouze pod podmínkou, že se o něm v tomto díle nezmíní. Jeho tělo a mysl byly zcela pohrouženy ve Vrindávanu a v jeho srdci se neustále odehrávala božská zábava Rádhá-Vinódy. Jeho uši existují pouze k naslouchání Šrímad Bhágavatamu. "Každý, kdo čte Šrímad Bhágavatam, je můj přítel," říkával Lókanátha Gósvámí.

Jednou se mu zjevil Šrí Kršna a dal mu Božstvo Rádhá-Vinóda. Lókanátha Gósvámí pečoval o svoje Božstvo neustále a vždy je nosil s sebou zabalené v látce zavěšené kolem krku. Tato původní Lókanáthova Božstva Rádhá-Vinóda jsou nyní uctívána v Džaipuru v Rádžasthánu. Prati-bhú múrti (rozšířená podoba původního Božstva) zdobí oltář chrámu Rádhá-Gókulánandy ve Vrindávanu. Jeho samádhi je jedno z největších na nádvoří tohoto chrámu.

Ačkoliv Lókanátha nejprve Naróttama dáse zasvětit odmítl, nakonec ho přijal jako svého jediného žáka. Ocenil jeho pokoru a odhodlání ke službě. Naróttama každou noc po dobu jednoho roku tajně uklízel místo, na kterém Lókanátha Gósvámí konal potřebu. Ve věčné vrindávanské líle je služebníkem Šrímatí Rádhárání jako Maňdžuálí-maňdžarí.

srimad radha vinodaika, seva sampat samanvitah
padmanabhatmajam srimal lokanatha prabhu bhaje

"Uctívám lotosové nohy Šrí Lókanátha Gósvámího, syna Šrí Padmanábhy, který se jako hospodář věnuje prosté službě lotosovým nohám Rádhá-Vinódy." (Naróttama dása Thákura)

Mádhavéndra Purí

"Pán Krišna před tím, než sestoupil jako Šrí Čaitanja, požádal tyto oddané, aby přišli před ním: Šrí Sačídeví, Džagannátha Mišra, Mádhavéndra Purí, Kéšava Bháratí, Íšvara Purí, Advaita Áčárja, Šrívása Pandita, Áčárjaratna, Vidyánidhi a Thákura Haridása." (Č.Č. Ádi 13.54-55)

mugdham mam nigadantu niti-nipuna bhrantam muhur vaidikah
mandam bandhava-sancaya jada-dhiyam muktadarah sodarah
unmattam dhanino viveka-caturah kamam maha dambhikam
moktum na ksamate manag api mano govinda-pada sprham

"Ať si mě přísní moralisté obviňují, že jsem v iluzi - to mi nevadí. Odborníci na védské obřady mě mohou pomlouvat, že jsem se nechal svést, přátelé a příbuzní o mě mohou říkat, že jednám ze znechucení, bratři mohou říkat, že jsem blázen, bohatí mamonáři na mě mohou ukazovat prstem jako na šílence a učení filosofové mohou prohlašovat, že jsem příliš pyšný. Má mysl je však přesto odhodlána sloužit lotosovým nohám Góvindy, třebaže této služby nejsem schopen." (Č.Č. Ádi 9.10, citát Mádhavéndry Purího v SB 2.4.3-4, výklad)

sandhya-vandana bhadram astu bhavato bhoh snana tubhyam namo
bho devah pitaras ca tarpana-vidhau nahar ksamah ksamyatam
yatra kvapi nisadya yadava-kulottamasya kamsa-dvisah
smaram smaram agham harami tad alam manye kim anyena me

"Ó mé modlitby pronášené třikrát denně, sláva vám. Ó očistná koupeli, klaním se před tebou. Ó polobozi! Ó předkové! Promiňte mi, prosím, že vás nejsem schopen uctít. Kdekoliv usednu, vzpomínám na vznešeného potomka jaduovské dynastie, nepřítele Kamsy, čímž se mohu zbavit pout všech hříchů, které mě svazují. Myslím, že to je pro mě dostačující." (citát Mádhavéndry Purího v BG 2.52, význam)

"Sláva Šrí Mádhavéndrovi Purímu, pokladnici veškeré oddané služby Krišnovi! Je stromem přání oddané služby a právě v něm poprvé uzrálo semínko oddané služby."

Význam: Šrí Mádhavéndra Purí, žák Lakšmípatiho Tírthy, patřil k žákovské posloupnosti od Madhváčárji a byl proslaveným sanjásínem. Proces v učednické posloupnosti od Madhváčárji byl plný obřadů s minimem náznaků lásky k Bohu. Mádhavéndra Purí byl první osobou v této posloupnosti, jenž projevil příznaky lásky k Bohu. Napsal báseň začínající slovy: "ayi dína-dayárdra nátha he - Ó nadevše milostivý Pane, Osobnosti Božství." (Č.Č. Ádi 9.10)

Mádhavéndra Purí měl mnoho žáků jako Kéšavu Bháratího, Paramánandu Purího, Brahmánandu Purího, Višnu Purího, Kéšavu Purího, Krišnánandu Purího, Nrsimhu Tírthu, Sukhánandu Purího, Rangu Purího, Brahmánandu Bháratího, Rámačandru Purího, Nitjánandu Prabhua, Íšvaru Purího a Advaitu Áčárju Prabhua.

"Tělo Mádhavéndry Purí je zcela plné božské lásky, stejně tak jako těla jeho žáků. Pro svoji obživu nepřijímá nic jiného než šťávu nálad lásky ke Krišnovi. Jeho tělo se proto stalo místem zábav Šrí Krišny." (Čaitanja Bhágavata Ádi 9.155)

"Můj zrak, mysl a přijetí stavu odříkání dnes dosáhly naplnění, neboť jsem spatřil Mádhavéndru Purího v podobě Paramánandy Purího." (Šrí Čaitanja, Čaitanja Bhágavata Antja, 3. kap.)

"Klaním se Mádhavéndrovi Purímu, jenž dostal hrnec sladké rýže, který ukradl Šrí Gópínátha známý poté jako Kšíra-čóra. Šrí Gópál, Božstvo Góvardhanu, byl s Mádhavéndrou Purím spokojen a zjevil se před očima všech." (Č.Č. Madhja 4.1)

Jedné noci u Góvardhanu měl Mádhavéndra Purí sen, že Božstvo Gópála bylo skryté v lese. Druhý den ráno svolal blízké přátele a vybídl je, aby ho doprovázeli do džungle hledat Božstvo. Pak s velkou slávou instaloval Božstvo Gópála na Góvardhanu. Božstvo bylo uctěno a byla vykonána slavnost Annakúta. Doslechlo se o tom mnoho obyvatel okolních vesnic a přišli se zúčastnit. V noci se Božstvo znovu zjevilo Mádhavéndrovi ve snu a požádalo ho, zda by nešel do Džagannátha Purí pro santálovou pastu. Mádhavéndra pokyn přijal a ihned se vydal do Urísy. Cestou přes Bengálsko došel do Remuny, vesnice, kde získal hrnek kondenzovaného mléka obětovaného Božstvu Gópínátha. Jakmile došel do Džagannátha Purí, dostal od krále svolení vzít si množství santálové pasty a kafru. S pomocí dvou mužů to dopravil zpět do Remuny, kde znovu ve snu spatřil Gópála, jenž si přál, aby santál přeměnil na pastu, smíchal ho s kafrem a potřel jím tělo Gópínátha. Mádhavéndra to provedl, neboť chápal, že tím uspokojí Božstvo Gópála u Góvardhanu, a pak se vydal do Džagannátha Purí. Tento příběh vyprávěl Pán Čaitanja Pánu Nitjánandovi a ostatním oddaným, přičemž chválil čistou oddanou službu Mádhavéndry Purího. (Č.Č. Ádi, kap.9.)

Na konci života se Mádhavéndra Purí stal bezmocným, bez možnosti pohybu, a Íšvara Purí se natolik oddal jeho službě, že osobně uklízel jeho moč a výkaly. Stále zpíval Haré Krišna a připomínal v posledních stádiích života svému guruovi zábavy Pána Krišny. Tím mu prokázal nejlepší službu mezi svými duchovními bratry. Mádhavéndra Purí s ním byl velmi spokojen a požehnal mu: "Drahý chlapče, mohu se jen modlit k Pánu Krišnovi, aby s tebou byl spokojen." Íšvara Purí se tak milostí svého duchovního mistra stal velkým oddaným ponořeným v oceánu lásky k Bohu a duchovním mistrem Pána Čaitanji. (Č.Č. Antja 8.28-31)

Mádhavéndra Purí byl v okamžiku smrti.zcela ponořen v odloučení od Krišny a stále opakoval jednu šloku. Tento verš je považován za podstatu nálady odloučení.

ayi dina-dayarda natha he
mathura-natha kadavalokyase
hridayam tvad-aloka-kataram
dayita bhramyati kim karomy aham

"Ó můj nejmilostivější Pane Mathury! Kdy Tě znovu spatřím? Z odloučení od Tebe mé srdce pozbylo klidu. Můj drahý, co si nyní počnu?" (Č.Č. Madhja 4.196-7, Antja 8.34)

Šrí Gópáladží, jeho milované Božstvo, je nyní uctíváno v Náthadváru (Rádžasthánu) následovníky Vallabháčárji. (Č.Č. Madhja 4.1, výklad)

Šrí Nimbárkáčárja

Kázal filosofii vědomí Krišny tři století před příchodem Čaitanji Maháprabhua. Šríla Bhaktivinóda Thákura ve své Navadvípa Dháma Mahátmji píše, že Nimbárka dříve uctíval Pána Šivu v Bilvapakši v Rudradvípu (část Navadvípu). Pán Šiva se mu zjevil a poradil mu přijmout zasvěcení od čtyř Kumárů. Nimbárka pak získal Rádhá-Krišna mantru a dále žil v Navadvípu. Podle učení Sanat-Kumára-samhity s velkou láskou uctíval Rádhu a Krišnu, jež se mu brzy poté zjevili ve spojené podobě Šrí Gaurángy Maháprabhua.

Pán Gauránga řekl: "Nimbárko, až budoucnu zahájím sankírtanové hnutí, budu osobně kázat transcendentní filosofii ačintja-bhéda- abhéda-tattva. Přijmu esenci filosofií Madhvy, Rámánudži a Višnusvámího. Od tebe převezmu dva důležité principy: 1) Důležitost přijetí útočiště u Šrímatí Rádharání, 2) Jedinečnost lásky vradžských gópí ke Krišnovi."

Poté Pán Čaitanja zmizel. Nimbárka ronil slzy extáze a opustil Navadvíp, aby započal svoji kazatelskou misi. V Čaitanja líle se zjevil jako Kéšava Kašmírí a obdržel extatickou lásku k Bohu přímo od Nimáie Pandita.

Mezi Gaudíji a Nimbárky existuje mnoho zarážejících shod. Následovníci Nimbárky přijímají šest druhů odevzdání se, devět částí bhakti a dašamúlu (devět praméjí, hlavních bodů gaudíjské filosofie, a pramánu, zdroj důkazů - védská písma). Uctívají Rádhu a Krišnu ve Vrindávanu, Šrímatí Rádharání je pro ně nejvyšší oddanou a lásku gópí přijímají jako jedinečnou. Nimbárkové zpívají svoji verzi mahá-mantry:

Rádhe Krišna Rádhé Krišna Krišna Krišna Rádhé Rádhé
Rádhé Šjáma Rádhé Šjáma Šjáma Šjáma Rádhé Rádhé

Ve Vrindávanu, zhruba míli od Góvardhanu, leží vesnice Nimgaon, jež se jmenuje po Nimbárkovi, který zde vyrůstal od svého dětství a později zde prováděl svůj bhadžan. Mnoho míst zábav Rádhy a Krišny ve Vrindávanu je dodnes udržováno Nimbárkovými následovníky. V Mathuře-Vrindávanu následuje Nimbárkovu cestu bhakti nespočet oddaných. Šrídží Mandir hned za Loi Bazarem slouží jako středisko Nimbárka sampradáji.

Pundaríka Vidjánidhi

Šrí Vidjánidhi, zvaný Pundaríka, je nejdražším oddaným Šrí Krišny. Čattagrám, východní oblast Bengálska, se proslavila díky požehnanému příchodu Šrí Pundaríky. Když Pán Gaurasundara začal se svými zábavami Nejvyšší Osobnosti Božství v Nadii, cítil zármutek nad tím, že Šrí Vidjánidhi nebyl přítomen a velmi naříkal. Jednou, poté, co prováděl své zábavy v podobě tance v kruhu oddaných, se Pán Čaitanja posadil a zatímco mu tekly slzy, hlasitě volal: "Pundaríko! Otče! Pundaríka je mým otcem, mým nejdražším přítelem. Kdy ho zase uvidím?!" Pundaríka byl velkým příjemcem Pánovy milosti a Pán to dal oddaným jasně najevo. Plakal a opětovně volal svého oddaného. Nikdo z přítomných vaišnavů však nechápal, koho Pán vlastně volal. Měli za to, že Punadaríkákša znamená jméno Krišny. Musel asi cítit odloučení a volat Krišnu. Když znovu slyšeli jméno Vidjánidhi, mysleli si, že musí volat jednoho ze svých drahých oddaných. Nikdo z nich však takové jméno neznal.

Když Pán nabyl vědomí, pokorně se Ho otázali: "Prosím, řekni nám, koho jsi volal. Bude nám požehnáním poznat tohoto oddaného, jenž je Ti tolik drahý. Odkud pochází a co vykonal? Řekni nám pravdu."

Pán odpověděl: "Je velmi příznivé, že se chcete dozvědět o tomto oddaném. Jeho popis je zvláště ohromující. Nasloucháním pouhému jeho jménu se očistí všechny světy. Skrývá se v hávu požitkáře, a tak v něm nikdo nemůže poznat vaišnavu. Místo jeho zrození se jmenuje Čattagrám. Je to velký učenec a bráhmana. Díky plnění svých povinností má vysokou pověst mezi všemi třídami lidí. Neustále se topí v oceánu oddanosti ke Šrí Krišnovi a svědčí o tom i jeho tělesné příznaky - slzy v očích, pocení a ježení chlupů na těle. Zdá se, že se nekoupe v Ganze ze strachu, že se jí dotkne svými chodidly. Pravidelně však v noci přichází přijmout její daršan, jen aby se očistil. Dívat se na nepatřičné činnosti obyčejných lidí jako je kloktání vody, čištění zubů a česání vlasů, které při koupeli v Ganze provádějí, mu působí velkou bolest."

Šrí Vidjánidhiho jakási síla přitahovala k Pánu Čaitanjovi a proto s celým svým doprovodem bráhmanů, žáků a služebnictva přišel do Navadvípu. S sebou přinesl množství osobního vlastnictví. Tak se vydal na cestu. V Navadvípu žil nepoznán, zahalen rouškou světských požitků. Kromě Mukundy nikdo z vaišnavské komunity nevěděl, kdo skutečně je. (Šrí Čaitanja Bhágavata, Madhja-lílá, 7. kap.)

"Ten, jenž se dříve jmenoval Mahárádža Vrišabhánu ve Vradži, se v zábavách Pána Čaitanji zjevil jako vznešený Pundaríka Vidjánidhi. Když Pán Čaitanja zakoušel nesmírné odloučení od Pána Krišny, oslovoval Pundaríku Vidjánidhiho slovem 'otec'. Pán Čaitanja byl s Pundaríkou Vidjánidhim velmi spokojen a dal mu proto jméno Premánidhi. Byl přímým žákem Mádhavéndry Purího a Pán s ním proto jednal s velkou úctou jako by byl jeho vlastním duchovním učitelem. Mahárádža Vrišabhánu se také zjevil jako Šrí Mádhava Mišra. Ratnavatí, Pundaríkovu ženu, učení oddaní uznávají jako inkarnaci Kírtidy, ženy Mahárádže Vrišabhánua." (Šrí Gaura Ganóddéša dípiká 54-57)

Purušótama dása Thákura

Od samého dětství byl zcela odevzdaný Šrí Nitjánandovi Prabhuovi. Byl synem Šrí Sadášivy Kavirádže. Jeho čtyři hlavní žáci - Šrí Mádhaváčárja, Šrí Jádaváčárja a Devakí-nandana - byli obyvatelé Kuliny. Šrí Mádhaváčárja byl manželem Nitjánandovy dcery Gangy déví a Šrí Devakí-nandana je autorem knihy Vaisnava-vandana.

sri-sadasiva kaviraja-bala mahasaya
sri-purusottama-dasa-tanhara tanaya

"Dvácátý třetí a dvacátý čtvrtý z hlavních oddaných Nitjánandy Prabhua byli Sadášiva Kavirádža a jeho syn Purušóttama dása, jenž byl desátým gópálem."

ajanma nimagna nityanandera carane
nirantara balya-lila kare krsna-sane

"Purušóttama dása se již od narození věnoval službě lotosovým nohám Nitjánandy Prabhua a neustále se účastnil dětských zábav Pána Krišny."

Význam: Sadášiva Kavirádža and Nágara Purušóttama, otec a syn, jsou popsáni v Čaitanja-bhágavatě jako mahá-bhágjaván, 'velmi požehnaní'. Patřili ke třídě lékařů. Gaura-ganóddéša-dípiká (156) popisuje, že Čandraválí, milovaná Krišnova gópí, se narodila jako Sadášiva Kavirádža v Čaitanja-líle. Sadášivův otec, Kamsári Séna, byl Ratnávalí v zábavách Krišny. Všichni členové Sadášivovy rodiny byli velcí oddaní Čaitanji Maháprabhu. Purušóttama dása Thákura žil Sukhaságaře, poblíž stanic Čákadahy a Šimuráli. Všechna jím instalovaná Božstva byla v Beledángá-grámu. Když byl však chrám zničen, Božstva byla přemístěna do Sukhaságary. Poté, co chrám zaplavila Gangá, byla Božstva spolu s Božstvem patřícím Džáhnavě Matě přemístěna do Sáhebadángá Bedigrámu. Protože toto místo bylo také zničeno, všechna Božstva nyní sídlí ve vesnici Čándude-grámu, míli od Pálapády. (Čaitanja-čaritámrita Ádi 11.38-39)

Božstva Purušótamy dáse Thákura byla původně umístěna v Sukhaságaře, poblíž vesnice Simuráli. Poté, co Sukhaságara zanikla, Božstva byla přemístěna do Čándudíji. Tato Božstva jsou spolu s jinými dodnes uctívána pod vedením dynastie Ganga v Džirstu. Purušóttamův ášram byl znám jako 'Džáhnava Vasu' a jeho synem byl Šrí Kanu Thákura. Říká se, že po jeho smrti zemřela i jeho matka, Džáhnavá, Purušóttamova žena. Když se to dozvěděl Šrí Nitjánanda, šel do jejich domu a vzal Kanu Thákura s sebou do Khardahy. Khanu se narodil v měsíci Ášadha, druhý den jasné poloviny měsíce. Když Nitjánanda Prabhu viděl jeho oddanost Pánu Krišnovi, dal mu jméno Šišu Krišna dása. Je popsáno, že Kanáj Thákura byl přítomen na festivalu v Kheturi-grámu spolu s Džáhnavou Matou. Stejně jako jeho otec měl i on mnoho žáků z rodin kastovních bráhmanů. Během invaze Márathů potomci Kanáje Thákura opustili vesnici spolu s Božstvem a usídlili se v Bhadžana-ghátu v oblasti Nadie. Když se situace uklidnila, vrátil se potomek nejmladšího Kanájova syna do Bódhaky, kde započal uctívání Božstva Pránavallabhy. Jedním z nejslavnějších žáků Kanáje Thákura byl Šríráma a mnoho jich také žilo ve vesnici Gadaveta blízko řeky Šilavatí v oblasti Midnaporu.

Rághava Pandita

Jednou Šrí Rághava Pandita uctíval svoje Božstva pohroužen v myšlenkách na Šrí Čaitanju Maháprabhua a právě v tom okamžiku zaslechl před svým domem Pánův hlas pronášející svaté jméno. Rághava Pandita s velkým nadšením zanechal uctívání a spěchal ven pozdravit Maháprabhua, který právě přišel ze Šrívásova domu v Kumárhattě. Při pohledu na Pána a Jeho společníky byl Rághava Pandita bez sebe radostí a padl k Maháprabhuovým nohám. Pán ho zvedl a vřele ho objal, zatímco oběma tekly po tvářích slzy. (Gaura-ganóddéša-dípiká 166, Č.Č. 1.10.24-27, 3.10.13-39, 128-139, Čaitanja Bhágavata 3.5.83-100, 3.5.10-108, 3.5.266-284)

Pán poté řekl: "Nyní, když jsem přišel do domu Rághavy Pandita, je veškerá Moje únava pryč. Pouhým vstupem do tohoto domu jsem získal stejný prospěch jako koupelí v Ganze." Pak dodal: "Dnes by se tu měl konat festival."

Tak ve velmi krátké době Rághava Pandita uvařil mnoho jídel a obětoval je Pánu Krišnovi. Pak zařídil, aby dostali najíst Maháprabhu a Nitjánanda Prabhu. Zatímco oba bratři s velkou chutí jedli, chválili úžasné kuchařské umění Rághavy Pandity. Když Pán po jídle pohodlně seděl, přišel tam Šrí Gadádhara dása a poklonil se Čaitanjovi Maháprabhuovi, který mu na oplátku požehnal. Purandara Pandita, Paraméšvarí dása Thákura a Raghunátha Vaidja tam přišli také a Pán s nimi s úsměvem diskutoval mnohá témata.

Postupně oddaní jeden po druhém dorazili do Pániháti a v domě Rághavy Pandity začal velký festival. Šrí Damajantí déví, sestra Rághavy Pandity, byla také nadšená oddaná Šrí Čaitanji Maháprabhua. Jednoho dne Maháprabhu řekl Rághavovi Panditovi: "Rághavo! Nitjánanda je Moje druhé tělo. Všechny své zábavy konám s pomocí Nitjánandy. Tyto záhady nechápou ani velcí světci. Vše, čeho jsi dosáhl, je pouze milost Nitjánandy Prabhua." S těmito slovy Pán odešel do domu Šrí Bhágavaty Áčárji v Baráhanágaru.

Těsně před odchodem z Pániháti Maháprabhu nařídil oddanému jménem Makaradhvadža sloužit Rághavovi Panditovi a řekl, že Ho to velmi potěší.

Po nějaké době Nitjánanda Prabhu se svými společníky navštívili dům Rághavy Pandity a Rághavova radost neznala mezí. Během Nitjánandova pobytu v Pániháti Mu Šrí Makaradhvadža a jeho rodina osobně sloužili. Na základě přání Nitjánandy Prabhua se všichni oddaní shromáždili v Pániháti a prováděli sankírtan. Výborný zpěvák Šrí Mádhava Ghóš přišel se svými dvěma bratry, Vasuem Ghóšem a Góvindou Ghóšem, kteří také uměli úžasně zpívat.

Když začal extatický sankírtan Šrí Nitjánandy Prabhua, dům Šrí Rághavy Pandity překypoval radostí. Šrí Nitjánanda Prabhu seděl na lůžku a vybídl své oddané, aby Ho korunovali. Rághava Pandita a oddaní pro to okamžitě vykonali přípravy. Přinesli santálovou pastu, květiny, lampy, tisíce nádob s vodou a korunovace začala. Oddaní vylévali vodu z nádob na Nitjánandu Prabhua a po obřadu koupele Ho oblékli do nových šatů. Zavěsili Mu na krk girlandu a potřeli Mu tělo santálovou pastou. Šrí Rághava Pandita rozevřel nad Pánovou hlavou slunečník a oddaní stojící po obou Jeho bocích Ho ovívali čamarami. Celá atmosféra oplývala extází a láskyplné pohledy Nitjánandy Prabhua ještě zvyšovaly radost všech přítomných.

Nitjánanda Prabhu pak řekl: "Miluji květy kadamba, chci být jimi ověnčen. Jdi do zahrady a najdeš je tam." Šrí Rághava Pandita však odpověděl, že pro květy kadamba není vhodná doba. Šrí Nitjánanda na tom přesto trval: "Jdi do zahrady a najdeš tam květy." Když Rághava Pandita vstoupil do zahrady, užasl, protože viděl květy kadamba, jak v hojném množství kvetou na jiném druhu stromu. S radostným zpěvem Hariho jména okamžitě natrhal květy a udělal girlandu, kterou pověsil kolem krku Nitjánandy Prabhua. Oddané okouzlující krása Šrí Nitjánandy ohromila.

Při jiné příležitosti, když oddaní seděli s Nitjánandou Prabhuem a zpívali svaté jméno, náhle ucítili sladkou vůni květin damanaka, což bylo velmi neobvyklé, protože tyto květiny v této části země nerostou. Nitjánanda pak tuto záhadu vysvětlil. Řekl, že ačkoliv Šrí Čaitanja Maháprabhu je v Níláčale, zaslechl překrásný kírtan oddaných a zjevil se tam nikým neviděn. Nitjánanda pravil, že Pán sedí pod blízkým stromem s girlandou květin damanaka na krku, a tak oddaní cítí úžasnou vůni.

Takto Šrí Nitjánanda Prabhu prováděl svoje zábavy v domě Rághavy Pandity. Šrí Rághava Pandita je v Krišna líle gópí Dhaništhá.

Šrí Raghunandana Thákura

khanda-vasi narahari, sri-raghunandana

"Narahari a Šrí Raghunandana byli obyvatelé vesnice Khandy."

"Šrí Mukunda a jeho syn Raghunandana byli třicátou-devátou větví milostivého stromu Čaitanji Maháprabhua. Kamkoliv přišli, rozdávali ovoce a květy lásky k Bohu."

Význam: Nárájana dása měl tři syny: Šrí Mukundu dáse, Narahariho Sarakáru a Mádhavu dáse, jehož synem byl Raghunandana dása. Jejich potomci stále žijí ve vesnici Šríkhanda, kde žil Raghunandana dása. Měl syna Kánáje, který měl dva syny - Madana-ráje, jenž se stal žákem Narahariho Thákura, a Vamšívadana. Odhaduje se, že se v jeho dynastii narodilo přes čtyři sta mužů. Ve vesnici Šríkhanda jsou zapsána všechna jejich jména. V osmé vlně Bhakti-ratnákary je řečeno, že Raghunandana sloužil Božstvu Pána Čaitanji Maháprabhua. (Čaitanja Čaritámrita Ádi 10.78-79)

"Raghunandana byl neustále zaměstnán službou Pánu v chrámu. Poblíž vchodu bylo jezírko se stromem kadamba, který denně dával dva květy pro službu Krišnovi."

"Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl Raghunandanovi sladkými slovy: "Tvou povinností je vydělávat hmotné i duchovní bohatství a vždy sloužit bez motivací Pánu Krišnovi."

Význam: Šrí Čaitanya Maháprabhu určil tři různé povinnosti třem odlišným osobám. Mukunda měl vydělávat peníze a následovat náboženské zásady, Narahari měl zůstat s Pánovými oddanými a Raghunandana se měl věnovat Pánově službě v chrámu. Jeden člověk se věnuje uctívání v chrámu, další poctivě vydělává prostředky svojí předepsanou prací a třetí káže vědomí Krišny spolu s oddanými. Na první pohled tyto druhy služby vypadají odlišně. Ve skutečnosti však nejsou. Je-li ve středu Krišna nebo Šrí Čaitanja Maháprabhu, každý může ve službě Pánu vykonávat jiné povinnosti. Takový je závěr Šrí Čaitanji Maháprabhua. (Č. Č. Madhja 15.128-132)

"Šrí Čaitanja Maháprabhu, syn matky Sačí, poté obrátil pozornost na tři přítomné oddané - Mukundu dáse, Raghunandanu a Šrí Narahariho - a zeptal se Mukundy: "Jsi otec a Raghunandana je tvůj syn? Nebo je Raghunandana tvůj otec a ty jsi jeho syn? Řekni mi, prosím, pravdu, ať mé pochyby zmizí." Mukunda odvětil: "Raghunandana je mým otcem a já jsem jeho syn. To je můj závěr. Všichni jsme dosáhli oddanosti díky Raghunandanovi. V mé mysli je proto mým otcem." Jakmile Šrí Čaitanja Maháprabhu slyšel Mukundův závěr, řekl: "Ano, máš pravdu. Ten, kdo probudí oddanost ke Krišnovi, je zajisté duchovním mistrem." Šrí Čaitanja Maháprabhu se rozjasnil, když popisoval slávu svých oddaných. Zatímco takto mluvil, vypadalo to, jako by měl pět tváří." (Č.Č. Madhja 15.112-118)

Šrí Rámačandra Kavirádža

Syn Čirandžíva Sény se zjevil ve vesnici Šrí Khanda. Byl obzvláště svědomitý, energický a nadšený. I když se oženil s Ratnamálou, necítil žádná hmotná pouta a spolu se věnovali láskyplné službě Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi. Žili bez potomků a s neustálou oddaností sloužili svému duchovnímu mistrovi Šrínivásovi Áčárjovi. Džíva Gósvámí ve Vrindávanu ho obdařil titulem kavirádža, "král básníků". Je autorem těchto překrásných veršů:

prakasila mahaprabhu hare krsna mantra
premera vadari kari barila samsara
andha avadhi yata kare parsa
bindhu na padila mukhe ramacandra dasa

"Šrímán Maháprabhu je natolik laskavý, že vyjevil nektar Hare Krišna mahámantry. Svaté jméno zbaví všechny duše opakovaného rození a umírání, od pekel až po nižší planety. Svaté jméno nám dá chuť okusit božskou lásku ke Šrí Rádě a Mádhavovi. Slepí i němí mohou tonout v této záplavě prémy. Šrí Čaitanja Maháprabhu tak zaplavil každého láskou k Bohu. Rámačandra dása je však tak nešťastný, že nemohl ochutnat ani kapku tohoto nektaru."

Rámačandra Kavirádža byl jedním z osmi kavirádžů, známých žáků-básníků Šríniváse Áčárji. Napsal díla Smarana Darpana, Smarana Čamatkára a Siddhánta Čandriká. Široce kázal a zasvětil mnoho žáků. Narótama dása Thákura a Rámačandra Kavirádža žili spolu jako nejlepší přátelé. Naróttama dása také napsal: doya kore sri acarya prabhu srinivasa, ramacandra sanga mage narotama das - "Ó Šrínivási Áčárjo, buď ke mně milostivý. Naróttama dása se vždy modlí o společnost Rámačandry Kavirádže." V podobě Karna-maňdžárí slouží ve Vradža-líle Šrímatí Rádharání.

Šrí Rasikánanda

Narodil se prvního dne jasné poloviny měsíce Kárttika, v noci při slavnosti Dípamáliká, kdy jsou domy ozdobeny řadami lampiček. Jeho otci, Ačjutadévovi, králi vesnice Róhiní, se po mnoha letech bez mužského potomstva požehnáním Pána Džagannátha dostalo tohoto vzácného syna. Vesnice Róhiní se nachází v zemi zvané Malabhúmi z jedné strany obtékané řekou Suvarnarékhou ('zlatá čára'), jež očišťuje životy všech místních lidí. Poblíž teče další řeka, Bháradžita, spolu s Dolganádí, jejíž břehy zdobily překrásné zahrady. Král Ačjutadéva se s velkou pozorností staral o své poddané a byl znám věrností náboženským obřadům, jež králům náleží.

Rasikánanda kázal od vesnice k vesnici ve společnosti svých žáků. Dokonce učinil svým žákem divokého slona, jehož na něho poslal nepřátelský muslim. Ten se poté omluvil a odevzdal se u jeho lotosových nohou.

Šrí Rasikánanda měl tři syny: Rádhánandu, Kršna-Góvindu and Rádhá-Kršnu. Nynější služebníci Šrí Rádhá-Góvindadévy v Gópívallabhapuru jsou jejich potomky. Složil Šrí Šjámánanda-šátaku, Šrí Bhágavatáštaku a jiné písně. V Purí existuje chrám Šrí Rasikánandy.

Poslední den svého pozemského života každému poradil, aby sloužil s oddaností Šrí Krišnovi. Potom nařídil zahájit kírtan a vstoupil do Gópínáthova chrámu v Remuně, kde se dotkl lotosových nohou Kšíra-čóra Gópínátha, které zbavují strachu. Poté vstoupil do Božstva.

Sítá Thákurání

Jednoho dne šel Advaita spolu s oddanými ke Ganze, aby vykonal svou denní koupel. V tu chvíli na lodi ke ghátu přirazil Nrsimha Bhádudí se svými dvěma dcerami. Jakmile počestná, překrásná Sítá spatřila statnou postavu Advaity Prabhua, celá se rozzářila a přemýšlela: "Tato osobnost nepatří mezi lidské bytosti. Krásou předčí zlato řeky Džambu. Paže mu sahají až ke kolenům, ruce mají tvar lotosu a prsty tvar okvětních lístků květu čampaka. Když vidím Jeho lotosové nohy, mé srdce plesá. Nabízím své tělo a srdce této velké osobnosti. Pokud Ho nedostanu, vzdám se svého života." S těmito myšlenkami si Sítá očima vychutnávala měsíci podobnou tvář Pána.

Druhá dcera, Šrídéví, byla expanzí Sítádéví. Tato bohabojná Sítina sestra se krásou vyrovnala Lakšmí. Při spatření Pána vesele pravila: "Ó sestro, vidím, že na břehu Gangy stojí pokladnice elegance. Zdá se, že milióny měsíců v úplňku sestoupily na tuto Zemi. Jak božská je Jeho tělesná vůně! Překonává milióny plně rozkvetlých lotosů. Naše mysl a duše se spokojí jen s pohledem na Jeho jedinečnou příjemnou tvář. Jestliže žena získá tuto bytost za svého muže, je požehnaná."

Nrsimha Bhádudí, nejlepší z bráhmanů, se také cítil při pohledu na Advaitu Prabhua požehnán. Pokorně a s ohledem na etiketu ho oslovil a ten odpověděl: "Namo Nárájana."

Když se Advaita bráhmany zeptal na jeho totožnost, pokorně odvětil: "Jsem obyvatelem vesnice Nárájanapuru. Příjmením jsem Bhádudí, mé jméno je Nrsimha. Přišel jsem se na Tebe podívat poté, co jsem zaslechl o Tvých transcendentních vlastnostech. Dnes se na mě usmálo štěstí, jelikož se splnila má dlouho očekávaná touha Tě spatřit."

Šrí Advaita Prabhu řekl: "Jsem pokleslý. Jaká je Má moc? Požehnej Mi, prosím, tím, že se staneš Mým hostem."

Šrí Nrsimha pravil: "Jsi přímo Sadášiva. Kdo by Tvoji žádost odmítl?"

Když to dořekl, Nrsimha Bhádudí spolu s dcerami radostně šel do Advaitova domu, kde byl Pánem radostně a podle řádné etikety přijat. Advaita Prabhu pak vyjevil svou čtyřrukou podobu požehnanému Bhádudímu, který si pomyslel: "Dnes se splnil účel mého zrození. Sklidil jsem plody miliónů minulých zbožných činů. Mohl jsem přímo zažít, co jsem o Něm dříve jen slyšel. Je nejlepším příjemcem rukou mých dcer."

Náklonnost obou dcer k Advaitovi se spojila jako dva kusy zahřátého vosku. Bhádudí přemýšlel: "Bude-li ke mně Pán Hari milostivý, splní se má dlouho očekávaná přání."

Poté se Advaitačandra s pomocí své božské energie zjevil jako velký král. Jeho sídlo se změnilo v palác zdobený různými květy a připomínalo sídlo Pána Indry. Zatímco Advaita Prabhu usedl na drahokamy posázený trůn, celé město Šántipur naplnila božská vůně. Jeho okouzlující podoba zastínila lesk zlata z řeky Džambu a záři mnoha měsíců. Na hlavě nesl korunu z drahokamů, na zápěstích náramky, na uších náušnice a na nohou nákotníky. Na sobě měl dva kusy bílé hedvábné látky a Jeho údy byly potřeny aguru, santálovou pastou a pižmem. Jeho hruď a krk byly úžasně ozdobeny bílou květinovou girlandou. Na všech stranách ho obklopovali služebníci a pobočníci, zatímco přátelé a příbuzní seděli opodál. Šrí Jadunandana Áčárja byl jeho zástupce, Pandita Krišnadása tajemník a Brahma Haridása ministr. Šjámadása Áčárja byl jeho dohazovač a díky jeho důvtipu byl sňatek zpečetěn.

Nrsimha Bhádudí užasl nad tímto shromážděním. V tu chvíli tam dorazil i Šrívása Pandita, inkarnace Nárady Muniho, který se zrodil, aby asistoval v zábavách Pána Gaurángy. Byl obdařen Krišnovou milostí jednat jako zástupce Nadduše. Vždy byl plně pohroužen ve vědomí Krišny, a rozdával tak čistou oddanou službu. Sestoupil v Navadvípu a byl zvláště milostivý. Vždy zpíval svatá jména. Z jeho úst nevycházelo nic jiného. Když Advaita viděl Šríváse, vstal ze svého sedadla a objal ho.

Šrívása se posadil a oslovil shromážděné: "Všichni poslouchejte. Tento Advaita Áčárja je expanzí Pána Hariho, a proto se od Něj neliší. Zjevil se na této Zemi, aby zachránil všechny živé bytosti. Jsem bezvýznamný - jak tedy mohu znát Jeho majestát? I Pán Brahmá zná jen část Jeho vznešenosti. Tento Nrsimha Bhádudí se zjevil ze spojení oceánu mléka a Himálaje. Je svatý, pravdomluvný a je hlavním z těch, kdo oplývají kvalitou dobra. Výborně zná písma a proslavil tak celou svoji dynastii.

Jeho dcera Sítá se neliší od Paurnamásí, jež asistovala v Krišnových zábavách jako Jógamájá. Nerozpoznána ostatními se nenarodila z lůna. Díky svým minulým zbožným činům ji Nrsimha nalezl v lotosu. Nyní stručně popíši její zjevení, neboť tyto náměty ničí všechen hřích. Šrí Nrsimha Bhádudí žije v Nárájanapuru a náleží k vážené bráhmanské rodině. Je vždy zaměstnán pro blaho druhých. Každý den sbírá tulasí a květy pro uctívání Nárájana. Poblíž jeho vesnice leží jezero, v němž kvetou lotosové květy a celou vesnici naplňují svojí vůní. Když Nrsimha ucítil vůni těchto květů, pomyslel si: 'Tato vůně musí vycházet z jezera. Myslím, že tam kvete mnoho lotosových květů. Kdokoli uctívá Nárájana lotosovými květy, odejde v okamžiku smrti na Vaikunthu.'

Poté šel Nrsimha Bhádudí k jezeru a natrhal nejlepší z lotosových květů. Zatímco trhal, našel lotos se stem okvětních lístků. V jeho květu nalezl děvčátko velikosti palce, jejíž krása se podobala zářícímu blesku. Tato dívka je pomocnicí ve věčných zábavách Rádhy a Mádhavy. Její tělesná záře překonávala záři slunce a Nrsimha si proto myslel, že je to Šrí Lakšmí. Její čtyři paže připomínaly lotosové květy, nehty se podobaly vycházejícím měsícům. Šrí Nrsimha přemýšlel: 'Nikdy jsem nespatřil tak neskonalou krásu. Vezmu toto skvostné děvčátko i s lotosem k sobě domů.'

Pak vzal děvčátko spolu s velkým lotosem a běžel domů. Vůlí Pána Nrsimhova žena stejného dne porodila dívku jménem Šrí, jež se podobala Lakšmí. V porodní místnosti Nrsimha Bhádudí své ženě důvěrně ukázal děvčátko skryté v lotosu.

Nrsimhova žena se jmenuje Nárasimhí. Je svatá, zbožná a krásná jako Ménaká. Když Nárasimhí spatřila tuto nesmírně krásnou holčičku, užasla a sladce Nrsimhovi řekla: 'Ó, Prabhu, přestože má tato dívka velikost palce, září jako slunce. Možná, že sem přišla Mahámájá, aby nás zmátla. Pokud zůstane s námi jako naše dcera, můžeme to přijmout jako její milost.'

Zatímco pár takto rozmlouval, děvčátko se najednou zvětšilo do velikosti novorozeněte. Obě se staly známými jako dvojčata a mnoho vesničanek se na ně chodilo dívat. Každý se divil: 'Tyto dívky se vyrovnají Lakšmí.' Mysleli si, že Sítá je starší a Šrí mladší. Kdo dokáže popsat úžasné vlastnosti Šrí a Síty? V pěti letech překročily suchou nohou Gangu. Nyní stručně vylíčím, jak jednou opakovaně poučily jednoho sannjásího.

Jednoho dne přišel do domu Nrsimhy Bhádudího mocný sannjásí. Přišlo se na něj podívat mnoho lidí včetně Šrí a Síty, které ho ve skutečnosti přišly vysvobodit. Když je sannjásí spatřil, byl zmaten a nemohl projevit své mystické síly jako je animá. Sannjásí přednesl dívkám modlitby s trávou v zubech. Sítá se zeptala: 'Jsi mocný sannjásí. Proč se k nám modlíš?'

Sannjásí odvětil: 'Jste jako zosobněné Lakšmí. Prosím, řekněte mi, jak mohu dosáhnout osvobození a získat stejnou podobu jakou má Višnu. Odstraňte, prosím, mou iluzi a stanovte pravdu. Obě se proslavíte po celém světě.'

Sítá, zosobnění soucitu, se usmála a řekla: 'Osvobození je služebníkem bhakti, která ovládá vše. Přestože je možné získat pět druhů osvobození, nemusíme dosáhnout lotosových nohou Pána Hariho. Povaha osvobození je, že člověk zpyšní a poklesne na úroveň hmotných činností. Bhaktidéví vlastní neomezené transcendentní vlastnosti. Kdokoliv získá její přízeň, se znovu nenarodí. Vychutnává si extázi čisté lásky a poté, co dosáhl lotosových nohou Krišny, vidí štěstí z realizace Brahmanu jako bezvýznamné.'

Šrí se pak usmála a sannjásímu řekla: 'Osvobození dosažením stejné podoby s Pánem Višnuem je nejhanebnější. Je lepší pít med nebo jím být? Oddaní Krišny si užívají větší láskyplné extáze než Krišna samotný.'

Obě sestry tak vysvětlily vědu o oddané službě a díky tomu se ze sannjásího stal čistý vaišnava.

Nyní si poslechněte zábavu, kdy sestry suchou nohou překročily Gangu. Jednoho dne se na druhé straně Gangy konala duchovní slavnost s tancem a společným zpíváním svatých jmen. Shromáždilo se tam mnoho lidí. Nrsimha Bhádudí se svými dvěma dcerami také odešel na toto místo. Když dorazil na břeh Gangy, začal mít obavy, když viděl, že silný vítr vytvořil na řece vlny. Své dvě dcery předal pod ochranu služebníka a překročil Gangu na velké lodi. Když to viděla Šrí a Sítá, s pomocí své duchovní moci překročily řeku suchou nohou. Když Nrsimha viděl transcendentní skutky svých dcer, byl ohromen a rychle je objal. Ateisté, kteří viděli činy Šrí a Síty, se také pyšně snažili Gangu překročit. Když však vkročili do hluboké vody, zmítali se sem a tam ve snaze spasit své životy. Když to viděli ostatní, hlasitě se smáli. Šrí a Sítá tak vykonaly mnoho dětských zábav, které jsem jen naznačil."

Šrí Advaita řekl: "Nic není nemožné. Krišnovi oddaní mají nepochopitelnou moc. Každý oddaný může pro osvobození vesmíru získat všech osm mystických sil pouhým milostivým pohledem Pána."

Poté, co Advaita Prabhu popsal slávu oddaných, Šrívása a ostatní Mu s pokorou řekli: "Jsi jako kámen mudrců, neboť jsi inkarnací oddaného Krišny. V Tobě se nachází pokladnice vědy vědomí Krišny. Ty sám znáš pravdu o Krišnových oddaných. Jsi Gópéšvara a znáš vše. Tvá Sítádéví je Jógamájá a Šrí se od ní neliší, kromě toho, že má jiné tělo. Oženíš-li se těmito dvěma sestrami, získáš nevyčerpatelný poklad. Pomůže to Tvé službě Krišnovi a vaišnavům a pomohou Ti vysvobodit živé bytosti."

Advaita Prabhu naznačil svůj souhlas s manželstvím a Nrsimha Bhádudí Mu podle tradice nabídl své dvě dcery. Během svatebního obřadu bylo obětováno mnoho sladkostí, obilnin a ovoce Rádhá-Madana Gópálovi. Prasádam pak bylo rozdáno mužům a ženám, kteří spokojeně uctili Pánovy zbytky jídla a pak se vrátili do svých obydlí. Sítá Thákurání a Šrí Thákurání mohou být na základě svých láskyplných výměn považovány za jednu a tu samou. Jejich hluboká víra ve službu Pánu a manželovi rostla den za dnem.

Zasvěcení ve snu

Jednou přišel ve snu za matkou Sítou Mádhavéndra Purí a sladce řekl: "Mé jméno je Mádhavéndra. Advaitačandra ode mě přijal mantru. I tobě bych rád dal tu nejlepší z manter, která přitahuje Krišnu. Krišna nikdy nejí jídlo od toho, kdo není zasvěcený. Ten, kdo obětuje podle své chuti, páchá velký přestupek."

Sítá řekla: "Jsem šťastná, že tě mohu potkat. Očisti prosím mé tělo a duši a dej mi tu mantru."

Mádhavéndra Purí dal Sítě Krišna mantru a zmizel. Když se matka Sítá probudila, vykřikla: "Jak úžasné. Mádhavéndra Purí mi ve snu dal mantru."

Když popisovala svůj sen Advaitovi Áčárjovi, poznamenal: "Jsi velice požehnaná, že jsi osvobozena z pout hmoty."

Později, v příznivou dobu, předal Advaita Prabhu svojí ženě stejnou mantru podle védských pokynů. Takto jsem popsal pouze něco o důvěrných tématech, které mi matka Sítá milostivě vyprávěla."

Modlím se k lotosovým nohám Pána Čaitanji a Advaity a vždy toužím po Jejich milosti, a přitom já, Íšána Nágara, vyprávím Šrí Advaita Prakášu.

Šrí Šivánanda Sena

Každý rok měsíc před Rathajátrou vedl Šivánanda Séna skupinu dvě stě oddaných z Bengálska do Džagannátha Purí na výroční festival Rathajátry. Platil za jídlo, ubytování a cestu každého z nich a osobně se staral o jejich pohodlí.

Šivánanda Séna projevoval vaišnavský soucit se všemi, ať to byl člověk nebo zvíře. Když se k němu jednou přidal toulavý pes, Šivánanda Séna ho krmil a dokonce zaplatil za jeho převoz přes řeku. Když jednoho dne pes zmizel, Šivánanda vyslal 200 mužů, aby ho našli. Když dorazili do Purí, viděli, jak mu Pán Čaitanja háže kokosovou dužinu. Psa mahá-prasádam Pána Čaitanji zbavilo všech hmotných nečistot a když Šivánanda druhý den psa neviděl, pochopil, že pes milostí Pána Čaitanji dosáhl osvobození.

Šivánanda Séna se během čaturmásji spolu s ostatními oddanými pravidelně koupal v blažené společnosti Pána Čaitanji. Šivánanda použil veškerého vlastnictví ve službě Krišnovi a vaišnavům. Celá jeho rodina i se služebníky byli horlivými následovníky Pána Gaurángy.

Kavi Karnapúra, syn Šivánandy Sény, v Gaura-ganóddéša-dípice říká: "Šivánanda Séna je zosobněním lásky ke Šrí Čaitanjadévovi. A v Krišna-líle je Víra-gopí, posel Šrímatí Rádharání." Dévakínandana dása se v jedné písni modlí: "Klaním se Šivánandovi Sénovi, jenž je plný božské lásky. Jeho kasta, život i bohatství jsou dvě lotosové nohy Šrí Gaura Ráji."

Šrívása Thákura

Šrívása Thákura žil v Navadvípu již před příchodem Pána Čaitanji. Je pátým členem Paňča-tattvy a své bratry Šrírámu, Šrínidhiho a Šrípatiho vedl ve zpívání svatých jmen Krišny, uctívání Pána a koupeli třikrát denně v Ganze. Po setkání s Advaitou Áčárjou Prabhuem se věnovali studiu Bhágavatamu a modlili se o sestoupení Nejvyššího Pána.

Máliní, Šrívásova žena, byla stálou společnicí Sačídéví a sloužila Nimáiovi jako chůva, který ji a jejího manžela miloval jako svoji matku a otce.

Šrívása Angan se nachází asi 182 m severně od Nimáiova domu. Jeho dům měl mnoho pohodlných místností, vysokou ochrannou zeď a zahradu s úchvatnými stromy a keři. Každou noc zde Šrí Gauránga Maháprabhu se svými společníky prováděli extatické kírtany a vychutnávali nálady Vrindávanu.

Zde muslimský kazi rozbil mridangu ve snaze zastavit sankírtanové hnutí Šrí Krišny. Od té doby se Šrívása Angan nazýval Khól Bhanga Danga (místo, kde byla rozbita mridanga).

Kazi vydal nařízení zakazující sankírtan. Kdo jej porušil, byl obrácen na islám a byl mu zabaven majetek. Šríváse to na rozdíl od ostatních nevyvedlo z míry a tomuto fanatickému nařízení se smál.

Ve Šrívása Anganu Pán Gauránga-sundara ukázal svoji božskou podobu všem svým věčným společníkům. Jeho dům sloužil jako základna Čaitanjova sankírtanového hnutí. Probíhaly zde denní přednášky ze Šrímad Bhágavatamu, noční kírtany a mnoho jiných zábav Pána.

Šrívása Pandita a Advaita Áčárja, dvě hlavní postavy bráhmanské komunity, zasvětili všechnu svou energii sankírtanovému hnutí Pána Čaitanji. Svá těla, mysl, přátele, příbuzné a celé své vlastnictví zaměstnali ve službě Pána Gaury. Neznali jiné bohyně a bohy. Šrívása se svými následovníky jsou popisováni jako menší části těla Pána Čaitanji (Jeho tvář, oči, ruce, disk a jiné zbraně), s nimiž Pán šířil sankírtanové hnutí. Šrívása Pandita je Nárada Muni, meziplanetární kazatel a stálý společník Pána.

Šrí Svarúpa Dámódara Gosvámí

Je jedním z velice důvěrných společníků Čaitanji Maháprabhua, který znal rozpoložení Jeho srdce. Je známý jako zdroj nálad oddanosti. Jméno Dámódara mu dal Pán Čaitanja. Svarúpa Dámódara vyjevil světu ty nejniternější emoce Čaitanji Maháprabhua v náladě Šrímatí Rádhárání v odloučení od Kršny. Při těchto Čaitanjových náladách Svarúpa Dámódara zpíval kírtan, čímž ještě zvyšoval intenzitu Pánových pocitů. Ke zmírnění bolesti z lásky v náladě viraha bhávy zpíval písně z Gítá Góvindy, Krišna Karnámrity a básně od Čandídáse a Vidjápatiho. Dnem i nocí zůstávali Svarúpa Dámódara a Rámánanda Rája v blízkosti Čaitanji Maháprabhua. Je jedním z jeho nejdůvěrnějších společníků spolu s Rámánandou Rájem, Šikhim Mahitim a Mádhaví déví. Lalita a Višákha jsou nejdražšími gópími Šrímatí Rádhárání a Svarúpa Dámódara (Višákhá sakhí) a Rámánanda Rája (Lalitá sakhí) jsou nejdůvěrnějšími společníky Čaitanji Maháprabhua.

Byl ochráncem gaudíjských oddaných. Když se někdy nějaký oddaný dopustil něčeho, co nebylo v souladu s oddanou službou, Pán říkával: "Svarúpo, tvůj oddaný udělal to a to." Svarúpa Dámódara tedy osobně kontroloval všechny gramatické a filosofické obraty a fráze v nových verších, písních a knihách vždy ještě předtím, než se dostaly k Pánu Čaitanjovi. Kršnadása Kavirádža použil jeho dílo Kadača (vzpomínky na život Čaitanji Maháprabhua) k sestavení Čaitanja Čaritámrity. Napsal i knihu o hudbě.

Šrí Vakréšvara Pandita

Jednoho dne v domě Šríváse Thákura Šrí Čaitanja Maháprabhu prováděl extatický kírtan s Vakréšvarou Panditem po 72 hodin. Tehdy Pán Čaitanja Vakréšvarovi sdělil, že nyní má pouze jedno křídlo jako je on a kdyby měl další, jistě by mohl vzlétnout k nebi.

Vakréšvara Pandita svým výborným zpěvem a tancem vždy těšil Pána Čaitanju. Byl jedním z prvních členů navadvípské sankírtanové skupiny, účinkoval v dramatech v Šrívása Anganu a později působil na Rathajátře v Džagannátha Purí.

Vrindávana dása Thákura prohlásil: "K probuzení spících duší v Kali-juze Šrí Čaitanja Maháprabhu přináší nektar svatého jména Krišny za doprovodu hřmění podobnému zvuku mridang a kartálů. Pohroužením v náladách extatické lásky a řevem "Haribol, Haribol". Šrí Gauránga zve každého ke zpívání svatého jména. Pán Gaura Hari zvedá své překrásné zlaté paže k nebi a tancuje v extázi s Vakréšvarou Panditem a dalšími společníky." (Čaitanja Bhágavata)

Jednou byl milostí Vakréšvara Pandita Dévánanda Pandita zbaven vaišnava-aparádhy, přestupku vůči lotosovým nohám Šríváse Pandita. Šrí Čaitanja pak znovu přijal Dévánandu Pandita mezi své oddané a komentoval tuto událost takto:

"Krišna se zabydlel v srdci Vakréšvara Pandita a tančí tam. Stejně tančí i Vakréšvara Pandita. Každé místo, které Vakréšvara Pandita posvětí svojí přítomností, se stane tím nejposvátnějším."

Velcí oddaní jako Vakréšvara Pandita, Paramánanda Purí, Svarúpa Dámódara, Gadádhara, Džagadánanda Pandita, Šankara a Raghunátha dása představovali společně se Šrí Čaitanjou Maháprabhuem průkopníky Jeho zábav v Navadvípu. Také Ho později doprovázeli do Níláčala dhámu (Džagannátha Purí). Vakréšvara Pandita uctíval Božstvo Šrí-Šrí Rádhá-Kantha v domě Káší Mišry a poblíž Gambhíry v Džagannátha Purí. Kavi Karnapúra o Vakréšvarovi prohlásil, že je inkarnací Aniruddhy. Vakréšvara Pandita a mnoho dalších oddaných z Urísy byli zasvěceni Gópálem Guruem Gósvámím. Jeden z jeho žáků, Dhjánačandra, napsal ve své knize, že Vakréšvara Pandita je inkarnací Tungavidji sakhí, která svým dokonalým zpěvem a tancem slouží jako jedna z osmi sakhí Šrímatí Rádhárání. Jeho samádhi najdeme mezi 64 samádhi ve Vrindávanu.

Vamšídása Bábádží

Tento vaišnavský světec žil v 1. polovině 20.století v Navadvípu. Šríla Džagannátha dása Bábádží, Gaurakišóra dása Bábádží a Vamšídása Babádží - tři bábádží z Navadvípu - byli plně pohrouženi v hluboké lásce ke Krišnovi. Pocity tohoto druhu byly ve vaišnavské literatuře popsány, zvláště ve Šrímad Bhágavatamu. Jako neochvějní oddaní v Gaudíja-vaišnavské sampradáji tito velcí světci prakticky poukázali na důležitost uctívání Pána Čaitanji Maháprabhua, nejmilostivější inkarnace Krišny. Uctívali Pána Čaitanju jako sádhuové-bhadžanánandí. Nevěnovali se přímo kázání, ale horlivému bhadžanu (uctívání zejména opěvováním a vzpomínáním na jména, vlastnosti a zábavy Pána Čaitanji a Krišny). Podstupovali askezi, což nelze běžně napodobovat. Jako paramahansové (dokonalí oddaní) nenásledovali všechna pravidla nezbytná pro nezralé oddané. Nezpívali určitý počet manter, nepoužívali džapa-málu, nenosili tilak a nenásledovali pravidelný denní rozvrh sádhany. Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura ve své knize Aišvarja Kadambiní popisuje, že oddaní na nejvyšší úrovni oddané služby praktikují metodu mánasa-bhadžana (oddanou službu prováděnou v mysli) a nechtějí omezovat svoji volně plynoucí spontánní lásku ke Krišnovi. Tuto vznešenou úroveň však nelze napodobovat. Chování Vamšídáse bylo natolik podivné, že pouze pokročilí oddaní na stejné úrovni dovedli rozpoznat jeho vznešenost. V méně pokročilé kultuře než indické by byl zcela jistě považován za blázna. Přestože žil v tomto světě, nebyl s ním přímo spojen. Byl šest stop vysoký, štíhlé postavy, měl nestříhané vousy a rozcuchané, spletené vlasy. Nikdy se nekoupal a pohledem připomínal divocha. Nenosil nic kromě bederní roušky. Navzdory divokému vzezření však byl pravým světcem Gaudíja-vaišnavské sampradáji. Jako takový byl přijímán i Šrílou Bhaktivinódem Thákurem a Bhaktisiddhántou Sarasvatím. Kdyby nás nepoučili o skutečné pozici Šríly Vamšídáse Bábádžího Mahárádže, jeho transcendentní postavení by s jistotou zosobňovalo krajní výstřednost světského šílenství. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura však potvrdil, že Vamšídásovo chování připomínalo chování nejvznešenějších oddaných popsaných ve védské literatuře.

Životní příběh:

Vamšídása Bábádží přišel na tento svět roku 1859 ve vesnici Madžitpuru (za dob britské vlády oblast Mymensingh ve východním Bengálsku, nyní v oblasti Bangladéše). Jeho otcem byl Sanátana Mallabrahma, chudý rybář. Matka Šrímatí Sarvasundarí, typická zbožná žena té doby, byla pohroužena do slibů, postů a askeze pro blaho své rodiny. Jejich prvorozený syn (1859) se později stal známým jako Vamšídása Bábádží. Dále následovali dva další synové, Kulačandra a Rájčandra, spolu se dvěma dcerami. Vamšídása podle zvyku všech kastovních hinduistů přijal zasvěcení od rodinného gurua v linii Naróttama Parivára z Džamalpuru. Stejně jako ostatní členové rybářské kasty v Bengálsku vyrostl v krajní bídě. Rodina přežívala ze dne na den a závisela na množství ryb, jež se za ten den podařilo ulovit. Život byl těžký, bez jakéhokoliv pohodlí či úlevy. Na vzdělávání nebylo ani pomyšlení. Mladý Vamšídása se pouze učil, jak chytat a prodávat ryby. Měl to být jeho život. Neočekávali od něj nic jiného. Trávil dny u řeky spolu se svým otcem a dalšími rybáři. Po návratu domů při západu slunce zamířil do chrámu Gaura-Nitáje v sousední vesnici Džamalpuru, kde naslouchal kostrbatému vesnickému dialektu, jenž byl jediným jazykem, který znal, od vaišnavského gurua, Naróttama dáse Bábádžího z Nigoje, o dočasné povaze tohoto života a zábavách Krišny a Čaitanji Maháprabhua a o slávě svatého jména. Předpokládá se též, že se v tomto období naučil písním Naróttama dáse Thákura, jež se měly stát útěchou jeho života. Byly psány jednoduchým jazykem, aby vznešené védské pravdy přiblížily nevzdělaným lidem. V těch dobách, byly stejně jako dnes bengálské vesnice zaplaveny falešnými zastánci vaišnavismu, kteří propagovali své prostopášnosti. Jiní vydělávali na laciném předvádění krišna-líly. Vamšídása nebyl takovým podvodníkům nikdy nakloněn. Pozorně naslouchal svému guruovi a držel se jeho lotosových nohou. Postupně začal trávit většinu nocí v ášramu svého gurua. Rodiče, kteří si všimli jeho rostoucího nezájmu o světské záležitosti, dychtivě sjednali svatbu. Jeho lhostejnost k hmotnému životu však nadále rostla. Brzy po svatbě odešel z domu, kde zanechal svoji mladou ženu a šestiměsíčního syna, a stal se světcem. Přijal duchovní zasvěcení od Naróttama dáse Bábádžího a přijal duchovní jméno "Vamšídása". Přesto, že jeho dřívější život by jen stěží mohl být nazýván pohodlný, nyní byl zcela odříkavý. Potrhané dhótí nebo gamšu, kterou nosil, vyměnil za bederní roušku.

Poté, co prožil tři roky v Madžitpuru, se vydal na svatá poutní místa po celé Indii. Po dlouhé cestě došel do Navadvípu, kde strávil většinu svého času. Na konci života se vrátil do Madžitpuru, kde opustil tento svět. Když se Šríla Bhaktivinóda Thákura spolu s Bhaktisiddhántou Sarasvatím doslechli o jeho vznešeném postavení, roku 1903 měli poprvé jeho daršan v Navadvípu. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí často říkal, že Džagannátha dása Bábádží, Gaurakišóra dása Bábádží a Vamšídása Bábádží byli blízcí společníci a oddaní by je měli mít vždy v úctě. Není známo, že by Vamšídása strávil vůbec nějaký čas s Džagannáthem dásem Bábádžím nebo Gaurakišórem dásem Bábádžím. Jelikož jsou to však všichni nitja-siddha mahá-bhágavatové, stýkají se vždy na duchovní úrovni služby služebníkům Šrí Šrí Rádhy a Krišny na Gólóce Vrindávanu.

Šrí Višnuprijá Déví

Šrí, Bhú a Lílá jsou tři z energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Šrí Višnuprijá-déví je projevem Krišnovy "Bhú" šakti. Je také známo, že je totožná se Satjabhámou v Krišna-líle. Zjevila se spolu se Šrí Gaurasundarem, aby Mu pomohla v šíření lásky k Bohu a Jeho svatých jmen.

V Navadvípu žil jeden bráhmana jménem Sanátan Mišra, velký oddaný Pána Višnua. Pečoval o mnoho lidí, kterým poskytoval jídlo a oděv, a byl odříkavý jako vznešený učenec (rádža-pandit). V Dvápara-yuze to byl král Satradžit. Jelikož to byl vznešený oddaný Pána Višnua, jako plod svého věrného uctívání Pána získal překrásný drahokam v podobě dcery obdařené všemi dobrými vlastnostmi jménem Šrí Višnuprijá. Od útlého dětství se koupávala v Ganze dvakrát nebo třikrát denně a napodobovala starší tím, že prováděla různé obřady, sliby a službu Božstvu a Tulasí déví. Když se klaněla Sačí Matě, ta ji na oplátku žehnala slovy: "Jógja pati hauk." (Kéž získáš kvalifikovaného manžela). Sačí Matá uvažovala o tom, že by to byla vynikající snacha.

Mezitím byl Nimái manželem Lakšmípriji, která po krátké době opustila tento svět a odebrala se do příštího. Ma Sačí z toho byla velmi zarmoucená a dny plynuly dál. Poté pomyslela na to, že svého syna znovu ožení. Všichni příbuzní a blízcí přátelé to považovali za dobrý nápad.

Šrí Gaurasundara matce neodporoval a dal k tomu svolení. Sačí Mata poslala jednoho ze služebníků, aby zavolal dohazovače Kášínátha Pandita. Pandita na její zavolání okamžitě přišel za Ma Sačí, která nadhodila téma Šrí Gaurasundarovy svatby. Kášínáth Pandit se domníval, že to je velmi dobrý nápad, a naléhal, aby ke svatbě došlo co nejdříve. Když se zeptal, jestli má na mysli nějakou vhodnou nevěstu, Sačí Ma odpověděla: "Dceru Sanátana Mišry, Višnupriju". Kášínátha zvolal: "Thákurání! Také jsem chtěl vyslovit její jméno." Sačí Ma odpověděla: "Jsem však velmi chudá. Myslíš, že nám bude chtít dát svoji dceru? Prosím, prober to s ním."

Kášínáth odpověděl: "Thákurání, jestli Sanátan Mišra nedá svoji dceru tak sličnému chlapci a kvalifikovanému synovi jako je tvůj Nimái, komu jí tedy dá?" Po těchto konejšivých slovech se vydal do domu Sanátana Mišry. Sanátan Mišra viděl, že jeho dcera dosáhla věku na vdávání, a také hledal vhodného ženicha. V Nadii však nebyl nikdo kvalifikovanější než Nimái Pandita. Byl nejsličnější, měl nejlepší vlastnosti a byl stále poměrně mladý. Každý by byl považován za opravdu velmi šťastného, kdyby mohl dát dceru tak mladému muži. Sanátan Mišra uvažoval tímto způsobem, ale styděl se někomu se svým plánem svěřit. Pouze se v mysli modlil k Pánu: "Ó můj Pane, ó Hari, jestli jsem v minulých životech nahromadil nějaké zbožné zásluhy, nechť moje dcera dostane za manžela Nimáie Pandita." Nakonec promluvil o svatbě dcery s manželkou. A právě tehdy se objevil u dveří Kášínátha Pandit.

Sanátana Mišra vstal, aby ho přivítal a poté, co mu uctivě nabídl místo k sezení, přinesl sladkosti a vodu. Pomyslel si: "Určitě má nějaké zprávy o vhodném manželovi" a zeptal se: "Panditdži, co je nového"? Pandit se širokým úsměvem odpověděl: "Měl bys provdat svoji dceru za Višvambhara Pandita. Po zvážení ze všech úhlů pohledu je to to nejlepší rozhodnutí. S tímto na mysli za tebou přicházím. Ten vynikající chlapec je nejvhodnější pro tvoji dceru a tvoje nesmírně ctnostná dcera je nejvhodnější pro něho. Tak jako se k sobě hodí Šrí Krišna a Rukminí déví, platí totéž o Višnupriji a Nimáji Panditovi." [Č.B. Ádi 15.57]

Sanátan Mišra a jeho žena přijali tuto nabídku a pocítili takovou radost, že se úplně zapomněli: "Vševědoucí Nadduše splnila moje tužby." Sanátan Mišra řekl Kášínáthovi: "Co k tomu mohu říci? Má-li moje rodina nějaké štěstí, pak doufám, že získám takového zetě." Někteří z dalších přítomných řekli: "Pokud někdo nemá velké štěstí, je možné získat tohoto chlapce? Jestli je tvoje dcera dostatečně požehnaná, určitě takového manžela získá." Poté Mišra Mahádaja rozebíral různé otázky, aby uzavřel svatební dohodu. Když Kášínátha vše náležitě vyřídil, vrátil se do domu Sačí Maty a o všem ji zpravil. Sačímata odpověděla: "Pán na mě dává pozor, protože nikoho jiného nemám."

Když se všichni doslechli, že se má konat svatba Nimáie Pandita, velmi se zaradovali. Jeho žáci mezi sebou začali diskutovat: "Všichni věnujeme nějaké věci pro Panditdžiho svatbu." Buddhimanta Khán, který byl poměrně zámožný, se nechal slyšet: "Uhradím všechny náklady svatby." Na to Maháprabhuovi přátelé Mukunda a Saňdžaja odpověděli: "Náš milý bratře, nerozdělíš se ani o trochu výdajů s námi? Tato svatba musí být tak úžasná, že žádný princ nikdy nic podobného ani neviděl!"

Novina o nadcházející svatbě Nimáie Pandita se roznesla po celém Navadvípu a postupně se začalo se svatebními přípravami. Nejprve byl nad místem, kde se měla svatba konat, zavěšen obrovský baldachýn. Na zemi byly rýžovou moukou namalovány různé květinové a další příznivé vzory a pak byl vyzdoben pavilón banánovými stromy, nádobami na vodu, mangovými listy, lampami, rýží, jogurtem a dalšími příznivými předměty. Všichni vaišnavové, bráhmanové a další vznešení a ctnostní lidé z Navadvípu byli pozváni na zahajovací obřad před svatbou. Navečer toho dne hudebníci rozezněli své nástroje, zatímco dvůr Sačina domu se začal plnit příbuznými a přáteli. Po úvodním uctívání Pána následovalo árati a obětování jídla, vše s velkou nádherou a v radostné náladě. Předběžné obřady, které měl Šrí Gaura vykonat před svatbou, pak hladce proběhly. Ve vnitřních pokojích domu ženy přispěly k obřadu vyluzováním zvuků "ulu" a troubením na lastury, zatímco vaišnavové rozezněli oblohu vibracemi Pánových jmen "Hari! Hari!"

Na všech světových stranách se začal vzdouvat oceán štěstí v očekávání svatebního obřadu Nejvyššího Pána. Po tomto předběžném obřadu byly rozdávány sladké betelové oříšky a listy pánu, kolik kdo chtěl. Gaurasundara Osobně potřel čela všech těchto vaišnavů a bráhmanů santálovou pastou a pověsil jim na krk květinové girlandy a ti na oplátku velmi ochotně věnovali svoje požehnání. Nikdo předtím nikdy nespatřil tak příjemný obřad adhivás (obřad předcházející hlavnímu obřadu). Nadia-nágar se začal vznášet uprostřed oceánu blaženosti.

Příštího dne se rozběhly nesmírně rozsáhlé přípravy na svatební obřad. Odpoledne si Šrí Gaurasundara oblékl nádherné dhótí a svrchní oděvy a když nejprve složil poklony u nohou své matky a ostatních přítomných vaišnavů, vstoupil do nosítek a posadil se v nich. Nejdříve přišli na břeh Gangy, kde Šrí Gauránga sestoupil z nosítek za doprovodu hudebních nástrojů a příznivého volání "Džaja! Džaja!", které se rozlehlo oblohou všemi směry. Průvod se pak znovu vydal podél břehů Gangy. Večerem se rozzářilo tisíce a tisíce lamp jako množství malých vycházejících hvězd. Hudebníci hráli na svoje různé nástroje, zatímco někteří zpívali a tančili.

Během go-dhúlí lagny (doby, kdy se krávy vracejí domů z pastvy a vzduchem se nese prach zvířený jejich kopyty) ženich a jeho průvod vstoupili do dvora domu Šrí Sanátana Mišry. Sanátan Mišra a jeho manželka položili před ženicha různé předměty k uctívání, a tak Ho přivítali a zároveň Mu věnovali svoje požehnání.

Mezitím byla nevěsta ozdobena různými šperky a nyní byla přivedena z domu do svatebního pavilónu. Nejvyšší bohyně štěstí poté, co sedmkrát obešla svého věčného společníka Šrí Gaura Nárájana, odevzdala celý svůj život u Jeho lotosových nohou. Šrí Gaura Ráj usadil svoji věčnou společnici po své levici a pak si s ní vyměnil květinové girlandy.

"Nejdříve ze všeho bohyně štěstí, matka vesmíru, poklekla před lotosovými nohami Pána a zavěsila Mu kolem krku květinovou girlandu, a tak se Mu odevzdala. Poté Šrí Gauračandra s lehkým úsměvem položil květinovou girlandu kolem krku Šrí Višnupriji-déví. Tak výměnou květinových girland zahájili Šrí Šrí Lakšmí-Nárájana své božské zábavy." [Č.B. Ádi 15.176]

Šrí Sanátan Mišra tím, že dal svoji dceru Šrí Gaurasundarovi spolu s velkým věnem, dosáhl velkého úspěchu. Tak jako Džanaka Rádža věnoval Sítu-déví Rámačandrovi a jako Bhíšmaka Rádža daroval Rukminí Šrí Krišnovi, dal Sanátan Mišra Višnupriju déví Šrí Gaurasundarovi. Po svatebním obřadu nevěsta a ženich vstoupili do svého svatebního pokoje a ulehli na lůžko z květin. Té noci se blaženost Vaikunthy zjevila v domě Šrí Sanátana Mišra. Prakticky celou noc hudebníci hráli na svoje nástroje, zatímco ostatní zpívali a tančili. Časně ráno Šrí Gaurasundara a Jeho manželka Lakšmídéví vstali z lůžka a po umytí rukou a úst dokončili svůj ranní bhadžan. Poté, co Šrí Sanátan Mišra se svojí rodinou a příbuznými uspořádali tento velkolepý festival, radovali se tak, že to není možné vylíčit. [Č.B. Ádi 15.199]

Odpoledne se Šrí Gaurasundara s nevěstou vydal do svého domu s průvodem hudebníků, zpěváků a tanečníků. Když procházeli městem Nadia podél břehů Gangy, místní obyvatelé upírali zrak na jedinečnou krásu Šrí Šrí Višnuprijá-Gaurángy a říkali: "Tato vysoce požehnaná dívka musela sloužit Lakšmí a Párvatí po mnoho životů" (aby získala takového manžela). Někdo jiný řekl: "Vypadají jako Hara-Gaurí (Pán Šiva a Gaurí)" a jiný podotkl: "Myslím, že to musí být Lakšmí a Šrí Hari." "Ne, musí to být Kámadeva (Amor) a Rati". Zato další se nechal slyšet: "Myslím, že vypadají jako Pán Indra a Sačí." Jiný navrhl: "Musejí to být Rámačandra a Sítá." Tak zbožné dámy z Nadii činily různé poznámky, zatímco průvod míjel jejich domy. [Č.B. Ádi 15.205]

I po mnoha životech askeze jógí stále nedokáží spatřit božské zábavy Pána, ale obyčejní obyvatelé Nadii, až po toho nejposlednějšího, mohli mít daršan této božské zábavy Pána - proto se nazývá Dínanátha. Bráhmanové a rodinní členové dostali drahocenné oděvy a všichni přítomní tanečníci, umělci (chvalořečníci) a žebráci také dostali dary v podobě oděvů a peněz od Šrí Gaurasundary a odešli šťastní. Poté Pán Višvambhara láskyplně objal Buddhimantu Khána, který uhradil veškeré náklady svatby.

Od této události Šrí Vrindávana dása Thákura zmiňuje Šrí Višnupriju déví v Čaitanja Bhágavatě jen příležitostně. Když se Pán Čaitanja vrátil z Gajá dhámu, Šrí Višnuprijá, která velmi trpěla odloučením, byla opět šťastná. Maháprabhu se však úplně změnil. Sačímata si myslela, že snad dostal nějakou nemoc. Ve prospěch svého dítěte uctívala Matku Gangu a Pána Višnua a přivedla Šrí Višnupriju a posadila ji vedle jejího manžela. Maháprabhu, i když hleděl jejím směrem, ji však ani neviděl. Jen stále volal: "Krišna! Krišna!" a nepřestával ronit slzy. Jindy Mu Jeho matka přinesla jídlo, položila před Něho talíř a sama usedla před Něho. Mezitím Višnuprijá vše sledovala z vedlejšího pokoje. Maháprabhu byl neustále pohroužen v různých extatických náladách. Jednoho dne zaslechl nějaké ateistické darebáky, jak se dopouštějí nespravedlnosti, a zvolal: "Zničím je!" Sačímata nechápala, co se děje, a řekla Višnupriji, aby se posadila vedle Něho. Když Maháprabhu viděl Višnupriju, začal ji bít. Pak se Mu však vrátilo vnější vědomí a upadl do rozpaků. [Č.B. Madhja 2.87]

Jednoho dne Sačímata a Šrí Gaurasundara seděli v pokoji a hovořili, zatímco Višnuprijá seděla tiše venku a poslouchala. Sačímata řekla Gaurasundarovi:

"Dnes v noci jsem měla sen, ve kterém jste si Ty a Nitjánanda hráli s našimi Božstvy, Rámou a Krišnou. Všichni čtyři jste usedli k jídlu a nakonec jste se pustili do vzájemné rvačky. Tak jsem viděla mnoho Vašich zábav!" Gaurasundara odpověděl: "Tak úžasný sen, matko! Nikomu to však neříkej. Ráma a Krišna Osobně žijí v našem domě. Tolik dní jsem byl svědkem toho, že někdo krade a jí Jejich prasád. Podezříval jsem tvoji snachu, ale teď už ne (tj. Balarám a Krišna přímo jedí to, co je Jim nabídnuto). Sačímata vykřikla: "Baba, tak nemluv." Pak se Višnuprijá, která vše slyšela, dala do smíchu.

Jindy Pán Visvambhara seděl s Lakšmídéví (Višnuprijou) ve svém pokoji. Lakšmídéví byla nesmírně šťastná, že může sloužit manželovi nabízením tambuly (pánu a betelového oříšku) a v této blaženosti si ani neuvědomovala, je-li noc nebo den. Kdykoliv byla Lakšmí po Višvambharově boku, Sačí cítila velkou spokojenost. [Č.B. Madhja 11.65]

Pán Gaura-Nárájan se věčně oddává Své božské líle s Lakšmí (Višnuprijou) v Nadii. Višnuprijá Mu dává tambulu, On ji žvýká a je velmi šťastný. Ona díky štěstí svého manžela zapomíná, je-li den či noc. To je námět meditace pro věčného oddaného Šrí Šrí Gaury-Višnupriji.

Když Maháprabhu hrál roli Rukminí déví v dramatu, který se konal v domě Šrí Čandrašékhara Áčárji, Višnuprijá doprovázela Sačímatu, jež se šla na toto představení podívat. [Č.B. Madhja 18.29]

Od té doby, co Pán přijal sannjás, Šrí Vrindávana Dása Thákura již nikde nezmiňuje Višnuprijino jméno. Šríla Krišnadás Kavirádža Gósvámí jen krátce popsal její svatbu se Šrí Gaurasundarem v 16. kapitole Ádi líly Čaitanja Čaritámrity.

Lóčana dása Thákura však ve své Čaitanja Mangale popisuje pokyny, které Maháprabhu dal Šrí Višnupriji té noci, kdy odešel přijmout sannjás: "Vše, co v tomto vesmíru vidíš, je zcela falešné; jediná realita je Bhagaván a Jeho oddaní; vše ostatní není k ničemu. Synové, manželé a přátelé - všechny tyto rodinné vztahy jsou falešné. Nakonec nikdo nikomu nepatří. Kromě lotosových nohou Šrí Krišny nemáme žádné jiné útočiště. Krišna je manžel (pán) všech a vše ostatní kromě Něho představuje Jeho energii - nikdo to však nechápe. Tvoje jméno zní Višnuprijá; budeš-li uctívat Šrí Višnua, získá tím smysl. Nepoddávej se zbytečnému zármutku; vysvětluji Ti skutečnou Pravdu. Pouze soustřeď mysl na lotosové nohy Šrí Krišny."

Višnuprijá odpověděla: "Jsi Nejvyšší vládce, a proto, prosím, odstraň svoji energii klamu. Pak může být Višnuprijá šťastná a spokojená." Nato Višnuprijá pocítila, že se její smutek a soužení vytratily. Srdce jí zaplavila extáze a zjistila, že hledí na čtyřrukou podobu Pána. Nicméně nedokázala přestat myslet na Pána jako na svého pána (manžela) a padla k Jeho lotosovým nohám se slovy: "Chci říci jen jediné - přišla jsem do tohoto světa jako naprosto nízký a odporný darebák, ale Ty jsi můj život, můj Pán. Moje cena spočívá v tom, že jsem Tvoje služebnice. Za co jsem nyní odsouzena, abych byla znovu k ničemu?"

Maháprabhu odpověděl: "Prosím, slyš Mě, Déví Višnuprijo. Říkám Ti toto - kdykoliv a kdekoliv na Mě pomyslíš, okamžitě za tebou přijdu. Věz, že to je naprostá pravda." Višnuprijá vyslechla pokyn svého Pána, Šrí Krišny, a pomyslela si: "Jsi Nejvyšší, nezávislý Pán. Dělej to, co Ti působí radost. Kdo se Ti v tom může pokusit zabránit? Nemám proto žádnou další odpověď."

Uprostřed noci Maháprabhu opustil Višnupriju, přišel přede dveře pokoje své matky a poklonil se jí. Pak jí vyjevil některé ze svých transcendentních atributů, po několika slovech ji zmatenou opustil, přeplaval Gangu a vyrazil směrem na Katwu. Šrí Vasu Ghóš Thákura popsal stav Višnupriji a Sačímaty, když se ráno probudily: "Višnuprijá si myslela, že Šrí Gaurasundara leží vedle ní a natáhla ruku, aby se Ho dotkla, ale našla jen prázdné místo. Dotkla se toho prázdného místa a jakoby jí uhodil do hlavy blesk: "Běda! Prozřetelnost mě podvedla."

Se žalostným nářkem a s rozpuštnými vlasy spěchala do Sačímatina pokoje. Višnuprijin nářek trhal samotnou zemi a ptáci, zvířata, rostliny, stromy a dokonce i skály také naříkali. "Ó proč jsem tak hříšná, že můj život neopouští toto tělo?" Padla na zem, válela se po ní a z usedavého pláče se až zajíkala. Ústa jí vyschla a tělo se jí třáslo. Šrí Višnuprijá cítila tak silné odloučení od Maháprabhua, že spánek opustil její oči. Když občas na chvíli usnula, ležela na zemi. I když dříve její tělesný lesk dokázal zastínit lesk zlata, nyní byla velmi bledá, jako drahokam pokrytý hlínou. Její tělo bylo vyhublé jako měsíc čtrnáctého dne tmavé poloviny měsíce. Při zpívání Harinámu počítala s pomocí zrnek rýže a kolik rýže nashromáždila, tolik uvařila a obětovala Maháprabhuovi. Poté malé množství z toho přijala jako prasádam. Nikdo nechápal, jak zůstávala naživu." [Bhakti Ratnákara 4.48]

V deníku Muráriho Gupty je popis zjevení Maháprabhuova Božstva a to, jak je Šrí Višnuprijá déví uctívala. Maháprabhuova osobní expanze v podobě Jeho Božstva se zjevila před Šrí Višnuprijou. Důvěrně jí oznámil: "Šrí Krišna je přítomen v této podobě." Lakšmí déví jako Višnuprijá se věnovala uctívání tohoto Božstva. Toto Božstvo je v současnosti uctíváno v podobě Navadvípu jako "Dháméšvara."

Po Maháprabhuově odchodu z Nadii se o Višnupriju a Sačímatu staral Íšána Thákura (služebník v domě Sačí maty). Žil s nimi také Šrí Vanšívadana Thákura. Šrínivása Áčárja Prabhu získal daršan Višnupriji, když přišel do Navadvípu.

Višvanátha Čakravartí Thákura

Narodil se v oblasti západního Bengálska, ve vesnici Prasidha Déva Grám. Jeho dva bratři se jmenovali Šrí Rámabhadra Čakravartí and Šrí Raghunátha Čakravartí. Višvanátha Čakravartí Thákura odešel do Saijadabádu v západním Bengálsku, kde obdržel zasvěcení od Šrí Krišna Čarana Čakravartího. Dlouho žil v domě svého gurudéva a napsal zde mnoho knih. Když žil v Nadii, pečlivě studoval písma, počínaje sanskritskou gramatikou, poezií a frázemi. Říká se, že již jako chlapec byl neporazitelným učencem, jenž dokázal porazit v debatě kohokoliv. Od raného dětství se nestaral o světský život. Višvanáthův otec chtěl svého syna připoutat k rodinnému životu a zařídil, aby se v mládí oženil. Nemělo to však dlouhého trvání. Brzy se zřekl své ženy a odešel do Vrindávanu. Jeho rodiče a příbuzní i potom podnikli několik nezdařených pokusů přimět ho, aby žil životem hospodáře. Višvanátha byl však odhodlaný, vzdal se světského života a plně se odevzdal službě Krišnovi. Po příchodu do Vrindávana-dhámu se usídlil v kutiru žáka Krišnadáse Kavirádže Gósvámího, Mukundy, na březích Rádhá-kundu, kde pečlivě studoval spisy Gósvámích. Byl znám také jako Harivallabha dása a instaloval Božstvo Šrí Gókulánandy. Titul "Čakravartí" dostal od oddaných. Většinou označuje toho, kdo udržuje (vartí) okruh (čakra) svého vlivu. Označuje tedy většinou "vládce", který udržuje své široké pole pravomoci. Také ten, kdo projevuje poklad oddanosti k Višvanáthovi, Pánovi vesmíru, a expanduje tak okruh bhakti, je "Čakravartí." Z jeho knih jsou nejznámější tyto:

Komentář ke Šrímad-Bhágavatamu (Sarárthadaršiní-tíká), Bhagavad-gítě (Sarárthavaršiní-tíká), Alankára Kaustubha (Subódhiní-tíká); Udžvala-nílámani, Ananda Vrindávana Čampú (Sukhavartiní-tíká); Vidagdha-Mádhava Nátace Rúpy Gósvámího, Gópála-tápaní Upanišadě; Čaitanja Čaritámritě a původní díla jako je Šrí Krišna-bhavanámrita Mahákavja; Svapnavilásámrita; Mádhurja Kadambiní; Stavamála-laharí a Aišvarja Kadambiní, jež popisuje ačintja-bhédábhéda-vádu, filosofii současné jednoty a odlišnosti.

Šikšá-guru-parampara od Pána Čaitanji k Višvanáthovi Čakravartímu Thákurovi podle Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura vypadá takto: Šrí Čaitanja Maháprabhu, Svarúpa Dámódara, Rúpa Gósvámí se Sanátanou Gósvámím (a Raghunáthou dásou, Raghunáthou Bhattou a Gópálou Bhattou Gósvámími), Šrí Džíva Gósvámí, Krišnadása Kavirádža Gósvámí, Naróttama dása Thákura (spolu se Šjámanandou Prabhuem a Šrínivásem Áčárjou) a Višvanátha Čakravartí Thákura. Z tohoto světa odešel v den Vasanta Paňčamí v měsíci Mágha.

Související odkazy: Višvanátha Čakravartí Thákura - výběr z díla (cz)

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/acarjove.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares (contact)