krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Vesmír z pohledu Véd

Na první pohled může kosmologie Šrímad-Bhágavatamu vypadat jako fantazie. Uvádíme čtyři způsoby, jak jí porozumět.

Sadápúta dása

český překlad CC-BY-SA: bh. Jan Mareš, 2013

Zvídavá lidská mysl přirozeně touží porozumět vesmíru a postavení člověka v něm. V dnešní době vědci při formulaci kosmologických teorií spoléhají na silné teleskopy a pokročilé počítače. V dřívějších věcích lidé získávali informace z knih tradičního poznání. Například následovníci védské kultury se učili o vesmíru z písem jako je Šrímad-Bhágavatam, neboli Bhágavata Purána. Popis vesmíru v Bhágavatamu však moderní studenty védské literatury často mate. Vědec z Bhaktivédantova Institutu, Sadápúta dása, navrhuje rámec pro pochopení popisů v Bhágavatamu, který je v souladu s naší zkušeností a moderními objevy.
Šrímad-Bhágavatam předkládá pojetí vesmíru, jehož střed zaujímá Země. Tato kosmologie vypadá na první pohled cize, ale bližší zkoumání odhalí, že kosmologie Bhágavatamu nepopisuje pouze svět naší zkušenosti, ale také mnohem větší a úplnější obraz vesmíru. Vysvětlím to.
Způsob prezentace Šrímad-Bhágavatamu se zcela liší od nám známého moderního přístupu. Ačkoliv „Země“ z popisu Bhágavatamu (Bhú-mandala diskovitého tvaru) může vypadat nereálně, pečlivé studium ukazuje, že Bhágavatam používá Bhú-mandalu k popisu nejméně čtyř racionálních a logických modelů: (1) jako mapu zeměkoule v polárním průmětu, (2) jako mapu sluneční soustavy, (3) jako topografickou mapu jihu střední Asie a (4) jako mapu nebeské říše polobohů.
Čaitanja Maháprabhu poznamenal: „V každém verši a slabice Šrímad-Bhágavatamu jsou skryty různé významy.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 24.318) To je zřejmě pravda zvláště co se týče kosmologické části Bhágavatamu a je zajímavé vidět, jak lze některé významy vyzdvihnout a objasnit s odkazem na moderní astronomii.
Má-li jedna struktura představovat několik věcí ve složené mapě, rozporům se nelze vyhnout. Ty však nepředstavují problém, pokud pochopíme základní záměr. Můžeme použít srovnání se středověkými malbami, které zobrazují několik fází příběhu na jednom složeném obraze. Například Masacciův obraz „Daň“ ukazuje svatého Petra ve třech částech biblického příběhu (Matouš 17:24-27). Vidíme ho brát z tlamy ryby peníz, mluvit s Ježíšem a platit výběrčímu daní. Nechat dělat svatého Petra tři věci najednou je z literárního hlediska protikladné, ale přesto každá fáze biblického příběhu dává sama o sobě smysl. Podobný obraz z Indie ukazuje tři části příběhu o Krišnovi. Tyto obrazy obsahují zdánlivé protiklady, jako jsou zobrazení jedné postavy na různých místech, ale osoba, která příběh zná, tím není vyvedena z míry. Totéž platí o Bhágavatamu, který používá jeden model k zobrazení různých aspektů vesmíru.

Obraz v Bhágavatamu na první pohled

Pátý zpěv Šrímad-Bhágavatamu hovoří o nesčetných vesmírech, z nichž každý se rozprostírá uvnitř kulovitého obalu obklopeného vrstvami tvořenými jednotlivými základními prvky hmoty. Ty vyznačují hranici mezi hmotným vesmírem a neomezeným duchovním světem.
Oblast uvnitř obalu se nazývá brahmánda, neboli „Brahmovo vejce“. Obsahuje zemský disk či plochu - zvanou Bhú-mandala - která ji přibližně dělí na vyšší, nebeskou polovinu, a podzemní polovinu zaplněnou vodou. Bhú-mandala je rozdělena do řady přírodních útvarů tradičně nazývaných dvípy („ostrovy“), varši („oblasti“) a oceány.
Uprostřed Bhú-mandaly je kruhovitý „ostrov“ Džambúdvíp s devíti varšami. Ty zahrnují Bhárata-varšu, kterou lze chápat v jednom smyslu jako Indii a v jiném jako celou oblast obydlenou lidskýmu bytostmi. Ve středu Džambúdvípu stojí kuželovitá hora Sumeru, která představuje světovou osu, a na jejím vrcholu se rozkládá město Brahmy, stvořitele vesmíru.
Každé moderní vzdělané osobě toto připadá jako science fiction. Je tomu však skutečně tak? Vezměme v úvahu čtyři způsoby pohledu na popisy Bhú-mandaly v Bhágavatamu.

(1) Bhú-mandala jako polární průmět zeměkoule

Začneme interpretací Bhú-mandaly jako planisféry neboli mapy zeměkoule v polárním průmětu. To je první model uváděný Bhágavatamem. Stereografický průmět je starobylá metoda zakreslování bodů povrchu koule do bodů v rovině. Tuto metodu můžeme použít k mapování moderní zeměkoule na rovinu - výsledný plochý průmět se nazývá planisféra. Bhú-mandalu můžeme také nahlížet jako stereografický průmět zeměkoule. V Indii takové glóbusy existují. V tomto příkladě je pevninou mezi rovníkem a obloukem pohoří Bhárata-varša, která odpovídá velké Indii. Indie je dobře zobrazena, ale kromě několika odkazů na sousední oblasti tento glóbus nepředstavuje reálnou mapu Země. Její účel byl spíše astronomický než zeměpisný. Ačkoliv Bhágavatam výslovně nepopisuje Zemi jako kouli, činí tak nepřímo. Například poukazuje na to, že noc panuje v místě přesně protilehlém tomu, kde je den. Slunce také zapadá v bodě protilehlém tomu, kde vychází. Bhágavatam tedy nepředkládá naivní pohled, že Země je plochá.
Bhú-mandalu můžeme porovnat s astronomickým přístrojem zvaným astroláb, populárním ve středověku. U astrolábu představuje výstředně umístěný kruh oběžnou dráhu Slunce - ekliptiku. Země je představována ve stereografickém průmětu na plochý disk zvaný matrice. Kruh ekliptiky a významné hvězdy jsou představovány na dalším disku zvaném síť. Různé oběžné dráhy planet by mohly být také představovány různými disky a ty by při pohledu na přístroj shora byly vidět promítnuté na talíř představující Zemi.
Bhágavatam podobným způsobem představuje oběžné dráhy Slunce, Měsíce, planet a významných hvězd na sériích ploch rovnoběžných s Bhú-mandalou. Pohlížet na Bhú-mandalu jako na polární průmět je jeden ze způsobů jak pochopit, že nepředstavuje plochou Zemi.

(2) Bhú-mandala jako mapa sluneční soustavy

Zde je další ze způsobů, jak pohlížet na Bhú-mandalu, který také ukazuje, že se nejedná o model ploché Země.
Popisy Bhú-mandaly se vyznačují rysy, které ji identifikují jako model sluneční soustavy. V předchozí části jsem vyložil Bhú-mandalu jako planisférickou mapu. Nyní ji však budeme brát jako doslovnou plochu. To na první pohled vypadá jako návrat k naivní ploché Zemi, s oblohou tvaru mísy nahoře a podsvětím pod ní.
Učenci Giorgio de Santillana a Hertha von Dechend provedli intenzívní studium mýtů a ústních tradic a dospěli k závěru, že takzvaná plochá Země známá ze starověku původně představovala rovinu ekliptiky (oběžnou dráhu Slunce) a nikoliv Zemi, na které stojíme. Podle nich bylo později původní pochopení vesmíru očividně zapomenuto a Země pod našima nohama byla považována za doslovnou plochu. V Indii byla Země v puránských popisech často považována za doslovně plochou. Podrobnosti uvedené v Bhágavatamu však ukazují, že jeho kosmologie je mnohem pokročilejší.
Nejen, že Bhágavatam používá model ekliptiky, ale ukazuje se, že disk Bhú-mandaly v jistých podrobnostech odpovídá sluneční soustavě. Sluneční soustava je téměř plochá. Slunce, Měsíc a pět tradičně známých planet - od Merkuru po Saturn - obíhají téměř v rovině ekliptiky. Bhú-mandala tedy označuje něco plochého, ale nikoliv Zemi.
Jeden udivující rys v popisech Bhágavatamu se týká rozměrů. Porovnáme-li Bhú-mandalu se Zemí, sluneční soustavou po Saturn a galaxií Mléčné dráhy, Bhú-mandala se velmi blíží sluneční soustavě, zatímco se rozměrově naprosto liší od Země a galaxie.
Struktura Bhú-mandaly souhlasí s oběžnými drahami planet sluneční soustavy. Porovnáme-li prstence Bhú-mandaly s oběžnými drahami Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu, nalezneme několik blízkých souvislostí, které dodávají váhu hypotéze, že Bhú-mandala byla záměrně navržena jako mapa sluneční soustavy.
Až do nedávné doby astronomové odhadovali vzdálenost od Země ke Slunci většinou příliš nízko. Zvláště Claudius Ptolemaius, nejvýznamější astronom klasického starověku, tuto vzdálenost a velikost sluneční soustavy významně podhodnotil. Je tedy pozoruhodné, že rozměry Bhú-mandaly v Bhágavatamu souhlasí s moderními údaji o velikosti oběžné dráhy Slunce a sluneční soustavy jako celku.

(3) Džambúdvíp jako topografická mapa jihu střední Asie

Džambúdvíp, střed Bhú-mandaly, lze chápat jako místní topografickou mapu jihu střední Asie. Toto je třetí ze čtyř výkladů Bhú-mandaly. V planisférické interpretaci Džambúdvíp představuje severní polokouli zeměkoule. Podrobné zeměpisné rysy Džambúdvípu však s geografií severní polokoule nesouhlasí. Zato souhlasí s částí Země.
Šest vodorovně a dvě svisle umístěná pohoří dělí Džambúdvíp na devět oblastí, neboli varš. Nejjižnější oblast se nazývá Bhárata-varša. Pečlivé studium ukazuje, že tato mapa odpovídá Indii a přilehlým oblastem jihu střední Asie. První krokem při tomto ztotožnění je zjištění, že Bhágavatam umisťuje mnoho indických řek do Bhárata-varši. Ta tedy představuje Indii. Totéž lze říci o mnoha jejích horách. Bhágavatam konkrétně umisťuje Himaláje na sever Bhárata-varši v Džambúdvípu.
Podrobné studium puránských výkladů dovoluje ztotožnit další pohoří Džambúdvípu s pohořími severně od Indie. Přestože tato oblast zahrnuje jedno z nejpustších a nejhornatějších území na světě, v starodávných dobách byla důležitá. Protíná ji například proslulá Hedvábná stezka. Pohoří Pamír lze ztotožnit s horou Meru a Ilávrta-varšou, čtvercovým územím uprostřed Džambúdvípu. (Všimněte si, že hora Meru v tomto výkladu nepředstavuje polární osu.) Další Purány poskytují více zeměpisných podrobností podporujících tento výklad.

(4) Bhú-mandala jako mapa nebeské říše dévů

Bhú-mandalu můžeme také chápat jako mapu nebeské říše polobohů (dévů). Jeden pozoruhodný rys Džambúdvípu spočívá v tom, že Bhágavatam popisuje všechny ostatní varši kromě Bhárata-varši jako nebeské říše, jejichž obyvatelé žijí desetitisíce let v nepřítomnosti jakéhokoliv utrpení. To vedlo některé učence k domněnce, že Indové si představovali cizí země jako nebeské ráje. Bhágavatam se však zmiňuje o barbarech žijících mimo Indii jako jsou Hunové, Řekové, Turci a Mongolové, o nichž si stěží někdo myslel, že žijí v ráji. Jedno možné vysvětlení je předpokládat, že Bhárata-varša zahrnuje celou zeměkouli, zatímco ostatních osm varš jsou nebeské říše mimo tuto Zemi. Toto pochopení je běžné v Indii.
Nejjednodušší vysvětlení nebeských rysů Džambúdvípu však je, že Bhú-mandala měla také představovat říši dévů. Tak jako v případě ostatních výkladů je i tento založen na skupině vzájemně souhlasných bodů v kosmologii Bhágavatamu.
Nejdříve vezměme v úvahu obrovské rozměry hor a území Džambúdvípu. Indie je například od severu k jihu údajně dlouhá 108 000 kilometrů (9 000 yojan), neboli téměř trojnásobek obvodu Země. Himaláje zase mají být 120 000 kilometrů vysoké.
Lidé ve starověké Indii chodívali na poutní cesty z jednoho konce Indie na druhý a věděli tedy, jak velká Indie doopravdy je. Proč tedy Bhágavatam udává tak nereálné vzdálenosti? Odpověď zní, že Džambúdvíp slouží též jako model nebeské říše, v níž má vše nadlidská měřítka. Bhágavatam tedy popisuje polobohy a ostatní božské bytosti obývající tuto říši s odpovídající velikostí. Obrázek 12 zobrazuje Pána Šivu ve srovnání s Evropou, podle jednoho textu Bhágavatamu.
Proč by měl Bhágavatam popisovat Džambúdvíp jako část Země i nebeské říše zároveň? Protože mezi nimi existuje spojení. Abychom to pochopili, obraťme pozornost na představu o paralelních světech. Díky siddhi, neboli mystickým dokonalostem, lze používat vesmírné zkratky. To je vidět na příběhu z Bhágavatamu, v němž mystická jóginí Čitralekhá unesla Aniruddhu z jeho lůžka ve Dvárace a mystickým způsobem ho přepravila do vzdáleného města.
Kromě přemisťování z jednoho místa na druhé v běžném prostoru umožňují mystické siddhi cestovat všudypřítomným éterem nebo vstoupit do jiného kontinua. Klasickým příkladem paralelního kontinua je Krišnova transcendentální říše Vrndávan, o které je řečeno, že je neomezeně rozlehlá a existuje paralelně vůči omezenému, pozemskému Vrndávanu v Indii.
Sanskrtská literatura oplývá příběhy o paralelních světech. Například Mahábhárata vypráví příběh, jak princezna Nágů Ulúpí unesla Ardžunu, když se koupal v řece Ganze. Ulúpí stáhla Ardžunu nikoliv na dno řeky, jak bychom předpokládali, ale do království Nágů (nebeských bytostí podobných hadům), které existuje v jiné dimenzi.
Mystické cestování objasňuje spojení mezi světem dévů a naším světem. Zvláště vysvětluje, jak je Džambúdvíp jako nebeská říše dévů spojen s Džambúdvípem jako Zemí či její částí. Dvojí model Džambúdvípu tedy dává smysl z hlediska puránské představy o siddhi.

Závěrečné postřehy: vertikální dimenze v kosmologii Bhágavatamu

Po staletí se kosmologie Bhágavatamu zdála většině pozorovatelů nepochopitelná. To přimělo mnoho lidí, aby ji buď šmahem zavrhli anebo přijali doslovně s bezvýhradnou vírou. Pokud ji přijmeme doslovně, pak nejen, že se liší od poznatků moderní astronomie, ale co je důležitější, trpí také vnitřními rozpory i rozporem se zdravým rozumem. Právě tyto rozpory však ukazují cestu k odlišnému pochopení kosmologie Bhágavatamu, v jehož rámci se objevuje jako vědecky pokročilý myšlenkový systém. Rozpory ukazují, že jsou způsobeny překrýváním celistvých výkladů, které využívají stejné části textu k vysvětlování různých představ.
Všechny čtyři výklady, které jsem předložil, si zaslouží být brány vážně, protože každý je podpořen mnoha body v textu, jež se vzájemně shodují a zároveň souhlasí s moderní astronomií. Uplatnil jsem přístup citlivý ke kontextu neboli metodu společných aspektů, kdy má stejná věc v různých souvislostech různé významy. Tento přístup dovoluje maximální koncentraci informací v obrázku či textu, a šetří tak práci umělce či spisovatele. Zároveň to znamená, že dílo nelze chápat doslovně jako model reality v měřítku 1:1, a vyžaduje, aby pozorovatel či čtenář porozuměl různým souvislostem. To může být obtížné, je-li znalost souvislostí v průběhu dlouhých časových období ztracena.
U Bhágavatamu se přístup citlivý ke kontextu ukázal jako zvláště vhodný díky přesvědčení, že realita je z konečného hlediska avák-manasam, mimo dosah hmotné mysli a slov. Z toho vyplývá, že doslovný model reality (1:1) je nedosažitelný, a nabízí se tedy snaha natěsnat co nejvíce významů do nutně neúplného popisu vesmíru. Kosmologie Bhágavata Purány je pokročilý myšlenkový systém s mnoha vrstvami fyzických i metafyzických významů. Spojuje praktické chápání astronomie s duchovními pojetími, a dává tak vzniknout smysluplnému obrazu vesmíru a reality.

Sadápúta dása (Richard L. Thompson) získal doktorát v matematice na Cornellově univerzitě. Je autorem několika knih, z nichž poslední se nazývá Záhady posvátného vesmíru (Mysteries of the Sacred Universe).

Související odkazy:
Měsíc
Struktura védského vesmíru
Hindu cosmology

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/vesmir.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares