krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Moderní věda

Úvod
Agnosticismus
Alternativní společnost
Moderní věda
Hinduismus a Vaišnavismus
Otázky a odpovědi
Vegetariánství
Univerzální náboženství


Védská stínová planeta Mandi
Stopy védské kultury ve slovesnosti severoamerických kmenů
Teobiologie
Evoluce

Védská stínová planeta Mandi

(výtažek ze série pojednání Šjámasundara Dáse 'Astrologické školy', část 5)

Mandi je považován za Saturnova syna s vysoce nepříznivým vlivem. Označuje se jako tzv. kála vela, neboli graha s pozicí zjišťovanou podle určitého času (kála) během dne. Jeho používání je typické pro astrology z Malabaru (oblast zahrnující jihoindický stát Kérala). Malabarští astrologové, kteří následují systém Prašna Márga, určují jeho pozici takto: počínaje nedělí Mandiho pozice odpovídá stupni vycházení na konci 26, 22, 18, 14, 10, 6 a 2 ghati (1 ghati = 24 minut, 1 den = 60 ghati) po východu Slunce, za předpokladu, že Slunce vychází v 6 hodin ráno, jinými slovy, že délka dne a noci jsou stejné. Pokud nejsou stejné, musí se počítat s úměrnou hodnotou.

Za nocí bude Mandiho pozice odpovídat stupni vycházení na konci 10, 6, 2, 26, 22, 18, and 14 ghati po západu Slunce počínaje nedělí. Toto pravidlo se týká noci dlouhé 12 hodin a změny se vypočítávají pro úměrné hodnoty stejně jako v případě dnů.

Je třeba si povšimnout, že Mandi není stejné fyzické těleso jako Slunce, Měsíc či Mars, takzvané planety používané v astrologii. Proč by měl být nějaký bod zvěrokruhu zjišťovaný určitým časem během dne či noci nazýván planetou?

Odpověď zní, že existuje mylná představa o používání pojmu 'planeta' v astrologii. V sanskritu se používá slovo 'graha' - pojem, který vyjadřuje zdroj síly a schopnost ovlivňovat, uchopit či zmocnit se někoho. Slovo pro planetu je 'lóka' a jedná se o zcela jinou entitu. (Ne všechny grahy jsou lóky a ne všechny lóky jsou grahy. Je třeba mít na paměti, že zatímco určité planety mohou být grahy v astrologickém smyslu, nejedná se o kauzální činitele, protože samy o sobě nic nezpůsobují. Jako astrologické grahy však mohou být použity v astrologickém jazyce pro objasnění vůle Boha, tak jako znamení osudu nic nezpůsobují, ale jedná se o Boží znamení. - pozn. red.) Proto se Prahláda Mahárádža v sedmém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu modlí, aby získal útočiště u 'Krišna grahy'. Nemyslel si, že Krišna je 'planeta,' ale byl pro něho nejvyšším zdrojem síly atd.

Védská astrologie (součást Véd, která byla zjevena mudrcům z vyšších zdrojů. Z konečného hlediska toto poznání pochází od Šrí Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství. - pozn. red.) používá při svých výpočtech mnohé nefyzické grahy. Některé jsou esoterické, jako Mandi a Gulika (obě jsou kála vely) a upa-grahy jako Dhúma, Jamaghantaka atd. (o všech se zmiňuje Parášara); existenci jiných, jako jsou lagna, Rahu a Ketu, vůbec nezpochybňujeme, i když jsou to zcela určitě nefyzické, ale přesto mocné grahy. Rahu a Ketu jsou body ležící na linii průsečíku oběžných drah Slunce a Měsíce. Lagna (ascendent) je průmět východního horizontu ve zkoumané době na zvěrokruh. Tento bod Řekové nazývali 'horoscopus', z něhož je odvozeno slovo 'horoskop'. Lagna je tedy nejdůležitějším parametrem horoskopu, přestože se nejedná o fyzickou planetu.

Malabarští astrologové Mandiho plně integrují do všech svých metod, ať se jedná o džátaku (výpočet založený na době zrození, což je vůbec nejrozšířenejší astrologická metoda), prašnu (zodpovídání konkrétní otázky) nebo muhúrtu (určování příznivého času pro započetí určité činnosti), a jsou dnes prakticky jedinými indickými astrology, kteří tak činí. V případech speciálních prašen týkajících se abhičáry (černé magie) také zahrnuji Mandiho do výpočtu, neboť se bez něho nelze v takových případech obejít.

Stopy védské kultury ve slovesnosti severoamerických kmenů

Védská literatura staré Indie podrobně popisuje vesmír jako harmonicky uspořádaný systém vytvořený podle inteligentního plánu jako sídlo pro živé bytosti. Moderní pohled na vesmír se natolik liší od védského, že tento je pro nás nyní těžko pochopitelný. V dávných dobách však bylo možno nalézt podobné modely vesmíru po celém světě. Lidé starých kultur a civilizací měli naprosto odlišný pohled na svět od dnešního, který se však v mnohem shodoval s védským pojetím.

Vzdělaní lidé dnešní doby mají sklon tyto názorové systémy odmítat jako mytologii s tím, že jejich odlišnost a podivné představy jsou důkazem toho, že se jedna pouze o výplod představivosti. Pokud tak učiníme, můžeme však přehlédnout důležité informace, které by mohly vrhnout světlo na rozsáhlé zapomenuté období předcházející krátkému úseku zdokumentované lidské historie. V různých kulturách existuje samozřejmě mnoho pro ně typických vyprávění, ale jsou zde i mnohá společná témata. Některá z nich lze nalézt ve vysoce propracované podobě ve védské literatuře. Jejich přítomnost v kulturách rozšířených po celém světě je v souladu s představou, že ve vzdálené minulosti měla védská kultura celosvětový vliv, který lze zaznamenat i v Severní Americe.

Indiáni kmene Sioux (správně Dakota, Lakota a Nakota) uvádějí, že jejich předkové zažili návštěvu nebeské ženy, která jim předala jejich systém náboženství. (Jednalo se o širší poznání o světě, hodnotách, zákonech a vztazích, které připomíná védský pojem dharma. Slovo dharma má více významů, ale ve společensko-náboženském kontextu jej lze chápat jako řád a zákon vesmíru.) Sdělila jim, že existují čtyři věky a také posvátný bizon, který v každém věku ztrácí jednu nohu. V současnosti se nacházíme v posledním z nich, věku úpadku, a bizon má nohu již jen jednu. [J.E. Brown, ed., The Sacred Pipe (Baltimore: Penguin Books, 1971), str. 9.]

Richard Erdoes a Alfonso Ortiz v knize American Indian Myths and Legends (New York: Pantheon Books, 1984) uvádějí více podrobností díky vyprávění lakotského stařešiny Chromého Jelena (Lame Deer) z roku 1967 v rezervaci Rosebud v Jižní Dakotě. 'Bílá bizoní žena' (Ptesan-Wi) jim kromě poznání, jak žít, a plodin, které od té doby pěstují, předala i posvátnou dýmku (chanunpa), jejíž kouření představuje druh oběti. Slíbila, že se k nim vrátí v každém z oněch čtyř věků, což bude vždy předzvěstí lepších časů. Při odchodu se postupně proměnila v černého, hnědého, rudého a bílého bizona, který je pro Prérijní Indiány nejposvátnějším živým tvorem. Proto mezi nimi zavládlo velké vzrušení, když se v roce 1994 na jedné farmě ve Wisconsinu narodil bílý bizon a všechny okolnosti se shodovaly s proroctvím. Farma se stala poutním místem lidí z celého světa.

Zmínka o posvátném bizonovi je blízkou paralelou vyprávění Bhagavata Purány (zvané též Šrímad Bhágavatam), v jejímž prvním díle je popsáno setkání Mahárádže Paríkšita s býkem představujícím Dharmu, k němuž došlo na počátku současného věku Kali. Je tam řečeno, že tento býk ztrácí v každém věku jednu nohu a ve věku Kali má pouze jedinou. Ve védské literatuře je čas považován za projev Krišny, Svrchované Bytosti. Jako takový je silou řídící životy všech bytosti ve shodě s kosmickým plánem, který zahrnuje opakující se cykly stvoření a zničení o různých časových délkách. Základní cyklus se skládá ze čtyř jug, neboli věků, zvaných Satja, Tréta, Dvápara a Kali. Každý následující věk je kratší než ten předchozí a lidstvo během nich postupně přechází z vysoce duchovní úrovně do zdegradovaného stavu. S počátkem nové Satja-jugy je obnoven původní čistý stav a cyklus začíná nanovo.

Podle lakotskeho příběhu až bizon ztratí i poslední nohu, bude země zaplavena. Téma potopy světa je známo z celého světa a védská literatura uvádí, že k potopám různého rozsahu dochází periodicky. Představa o postupném úpadku náboženských zásad (dharmy) je společná i jiným severoamerickým kmenům, mezi než patří Apačové Jicarilla, Hopi, Navajo/Diné, Paiute a další. Potopa je podle nich jednou z forem trestu pro lidi od vyšších bytostí za chování v rozporu s danými zásadami (dharmou). Zhoršující se stav světa se projevuje nepřirozenými klimatickými jevy, stále obtížnějším pěstováním zemědělských plodin, zhoršujícími se vztahy mezi lidmi, atd.

Několik dalších souvislostí:

Kmen Paiute hovoří o vysoké hoře ve středu vesmíru, na které sídlí Slunce. Tato hora ve védské literatuře odpovídá hoře zvané Méru či Suméru a je známá i z jiných kultur (například řecký Olymp).

Mléčnou dráhu tento kmen považuje za cestu zemřelých mezi zemí a nebem. Ta je ve védské literatuře označována za nebeskou část Gangy (akáša-ganga, SB 5.23.5), kterou pokročilí mystici používají při cestování mezi jednotlivými úrovněmi vesmíru zvanými lóky. Purány popisují dvě cesty na vyšší planety (SB 7.15) - cestu polobohů (dévajána) a cestu předků (pitrijána).

Uctívání předků je dalším společným rysem. Kmeny Passamaquoddy ze severozápadu USA, Powhatan (Virginie) a Luiseňo (Kalifornie) považují ptáky za viditelné duchy zemřelých. Ve védské tradici se pro předky vykonává oběť šráddha, po níž se zanechává obětní pokrm na zemi pro ptáky, jejichž prostřednictvím se předkové nasytí. V příbězích těchto kmenů jsou také zmínky o reinkarnaci.

Podle kmene Juči ze severovýchodu USA Stvořitel používá při stvoření světa jako nástroj tzv. lilkae, zahnutý kámen, a ze čtyř těchto kamenů skládá kříž, či přesněji svastiku, symbol slunce.

Podle proroctví kmene Hopi jsou svastika s kruhem symbolizujícím slunce a keltský kříž s červenými pruhy mezi rameny symboly dvou pomocníků (konkrétní použité slovo však označuje velké skupiny lidí, nikoliv jedince) Pahanny, Pravého Bílého Bratra (kmen Hopi jsou potomci jeho mladšího bratra). Ten se má vrátit přede dnem Velké Očisty, aby přiměl Hopie a ostatní lidí k následování dharmy. Prokáže se polovinou posvátných tabulek Tiponi, jejichž druhou polovinu mají Hopiové. V případě neúspěchu jejich mise bude novému zlatému věku předcházet zkáza nesmírných rozměrů.

Jako zajímavosti lze dále uvést tvrzení kmene Odžibvej z oblasti Velkých jezer, že jejich předkové žili společně s obřími zvířaty, které zničila kometa, či zmínku o oživení člověka z kosti v příběhu kmene Černonožců.

Někdo se může zeptat, pokud se védské náměty objevují v mnoha společnostech, jak je možné učinit závěr, že jsou odvozeny že starobylé védské civilizace? Možná byly vytvořeny nezávisle na mnoha místech nebo pocházejí z neznámé kultury, která je starší než védská.

Na to lze odpovědět, že dostupné empirické důkazy nebudou stačit k dokázání hypotézy o védském původu, protože všechny empirické důkazy jsou nedokonalé a lze je vykládat různými způsoby. Můžeme však rozhodnout, zda jsou důkazy s touto hypotézou v souladu. Pokud existovala starobylá védská světová civilizace, mohli bychom očekávat, že budeme nalézat její stopy v mnoha kulturách po celém světě. Takové stopy nacházíme a mnoho z nich souhlasí s védským sdělením ve specifických podrobnostech. Jelikož tato civilizace začala upadat již před několika tisíci léty, na počátku Kali-jugy, očekávali bychom, že mnohé z těchto stop budou zlomkovité a překryté četnými pozdějšími přídavky. Toho jsme také svědky. Dostupné důkazy se tedy zdají být v souladu s hypotézou o védském původu.

TEOBIOLOGIE

T.D. SINGH, mezinárodní ředitel Bhaktivedanta Institutu

Přednáška na na druhém světovém kongresu o vědě a náboženství, který se konal ve St. Petersburgu, Florida, USA, 14.-20. června 1981.

S tím, jak se moderní věda pokouší odkrývat skryté zákony přírody, zároveň vzrůstá složitost problémů, s nimiž se setkává. Například s tím, jak věda pokročila od klasické mechaniky ke kvantové mechanice, od buněčné biologie k molekulární biologii a tak dále, zároveň mnohonásobně vzrostla složitost přírodních zákonů, jež tato zlepšení odhalila. Je tedy zcela rozumné tvrdit, že lidská mysl a intelekt nemohou nikdy plně rozumět podrobnému pracovnímu řadu přírody.

Tímto tvrzením samozřejmě nechceme snižovat vynikající vědecké mozky a zapálené výzkumníky v různých oblastech vědy. Mnoho vědců skutečně strávilo životy ve snaze pochopit přírodu a přivést ji do služeb člověka.

Byl to vědecký výzkum, který zplodil průmyslovou revoluci, předchůdce našeho věku všepronikající technologie, a každý si váží velikých positivních přínosů vědy v takových oblastech, jako je lékařství, zemědělství, doprava a komunikace.

Je tu ale cena, kterou za tyto veliké objevy musíme zaplatit. Hlučnost životního prostředí pocházející z různých systému dopravy; vznik ekologické nerovnováhy ze širokého použití umělých hnojiv, syntetických saponátů, umělých insekticidů a jaderných generátorů - všechny tyto věci degradují kvalitu našeho života. Jakmile je dočasně vyřešen jeden problém, okamžitě se objevuje další a veřejnost se znovu obrací na vědu, aby tento problém řešila. Týmy výzkumníků tudíž mezi sebou horečnatě soutěží o podporu a proslulost, a toto smýšlení se projevuje zakrýváním jemných a vnitřních aspektů života. Genetické inženýrství, generace dětí ze zkumavek, odhalování přirozené smrti - to jsou skutečně ceněné experimenty. Mají vědci na všech frontách svádět boj s přírodou? Neztrácíme v záplavě zázračných vědeckých objevů pojmy o jemnějších aspektech života? Toto jsou některé že složitých otázek, před nimiž dnes lidská společnost stojí.

Další problém je, že s tím, jak věda dělá pokroky, zároveň vzrůstají morální dilemata, která vyvolává. V současnosti každý sleduje jedno z nejspornějších témat, jaké kdy mohlo vyvstat: potrat. Lidé jsou na rozpacích nad klíčovou otázkou: 'Kdy skutečně začíná lidský život?' Má být matce dovoleno vzepřít se plánu přírody a zbavit se plodů ve své děloze? Je plod osobou nebo pouhým žmolkem biologické tkáně? Kdo to rozhodne? Co je zákonné či nezákonné? Či rozhodnutí, lidské nebo přírodní, má mít přednost? Jelikož na tyto otázky nemají jasné odpovědi vědci, jak můžeme očekávat, že je zodpoví těhotné matky, sociální pracovníci, lékaři nebo politici? Lidí jsou všeobecně zmateni a život se stále víc a víc komplikuje. Proč?

Prostou odpovědi na to je, že moderní věda, zvláště pak biologická věda, neví nic o skutečném jevu života. Toto tvrzení může vypadat šokující, ale jeho pravdivost objasní následující odstavce.

Obecnou metodologii vědeckých studií je vše redukovat na atomy, molekuly a jejich vzájemné interakce. Totéž platí pro biologii. Jinými slovy, moderní biologové prostě studují atomy a molekuly buněčných složek. Extrapolaci z těchto studií se snaží vysvětlit celé spektrum života - jeho původ, aktivity, cítění, morální principy a tak dále - pouze chemickými termíny. Evolucionisté velmi náruživě učí studenty a veřejnost, že vesmír a život počaly velkým třeskem a z prvotní chemické směsi základních prvků. Tento koncept prolíná do filosofie, sociologie a politiky. Moderní civilizace je tudíž zaměřena k dosažení konečné dokonalosti v materialismu. Dnes téměř všichni vůdci představitelé ve světě tuto materialistickou filosofii přijímají, protože nerozhodnost jim brání pochybovat o impozantní autoritě vědeckého smýšlení, které ji dalo základy. Ale když se materialisté setkávají se složitými mravními otázkami jako je potrat, nemohou dát uspokojivě řešení. Kdyby byl život striktně chemií, morálka a etika by musely být vysvětlitelné chemickými reakcemi. Ale co bude chemickým základem morálky? Co bude kupříkladu chemickým základem vědomí, samé podstaty života? Nikdo nemůže vyvodit vědomí z chemických reakcí; v této oblasti věda totálně selhala. Nikdo tudíž není skutečně spokojený s materialistickým výkladem života, a odtud plyne dnešní velký zmatek v životních vědách.

Z uvedeného stručného přehledu je jasné, že vědecká teorie základu života potřebuje pečlivou revizi. Vezmeme otázku původu vesmíru. Kdyby původní zdroj vesmíru byl slepý, bezúčelný a nevnímavý - jak moderní věda prohlašuje - znamenalo by to, že projevený vesmír bude také slepý, bezúčelný a nevnímavý. Ale tak tomu zjevně není. Vědomé, vnímavé živé bytosti se hojně vyskytují ve všech směrech - alespoň podle naší vlastní zkušenosti na zemí. Je tu tudíž silný důkaz, že zdroj vesmíru musí mít vědomé, vnímavé aspekty. Jelikož příčina existuje také ve svých projevech, její vlastnosti mohou být vydedukovány z analýzy vlastností těchto projevů. Tudíž můžeme oprávněně navrhnout, že prvotní příčina projeveného vesmíru, včetně života, je 'prvotní vědomí' neboli 'kosmické vědomí' či 'vesmírné vědomí'. A pokud biologie má být vědou, musí včlenit tuto ideu - musí se stát teobiologií. Teobiologie se především zabývá vědou a vědomím z pohledu, že všechno, vnímavé i nevnímavé, pochází z 'prvotního vědomí'.

Teobiologie: nová metodologie pro životní vědy

Známe dvě rozdílné kategorie vědomostí: /1/ neosobní a nevnímavá energie, charakterizována atomy a molekulami; a /2/ osobní a vnímavá energie, představovaná nevyčíslitelným počtem živých bytosti. Živé bytosti se liší od neosobních atomů a molekul tím, že mají vědomí.

Kategorii 1 studuje rozsáhlé moderní věda. Jak bylo zmíněno dříve, moderní biologie je nedostatečná, neboť studuje pouze neosobní energii, fyzikální charakter těla, ale nedává nám žádný klíč k osobní energii prvotního vědomí. Doufáme, že teobiologie poskytne dostatek světla k objasnění mnoha zmatků v životních vědách. Nebude možné popsat v této přednášce podrobnou metodologii teobiologie, ale můžeme popsat její podstatu.

Tabulka A vykládá dvě rozdílné kategorie energie, které pocházejí z prvotního vědomí:

Tab. A - Prvotní vědomí

NEVĚDOMÁ ENERGIE
/HMOTA/

nečinná

řídí se prostými
jednoznačnými zákony
- zákony

neosobní
VĚDOMÁ ENERGIE
/ŽIVOT/

činná

řídí se jemnými zákony přírody
osobní rysy, jako je cítění,
láska a oddanost

osobní

Tabulka A popisuje rozdíly mezi hmotou a životem. Hmota je podřadnou, netečnou, nevnímavou, nevědomou a neosobní energií prvotního vědomí, zatímco život je vyšší, aktivně vnímavou, vědomou a osobní energií prvotního vědomí. Jsou tu dvě rozdílné energie; nelze je ztotožňovat. Podle tužeb částice vědomí energie - živé bytosti - na sebe život a hmota vzájemně působí ve dvou kategoriích, uvedených níže v tabulkách B a C:

Tab. B - VZAJEMNÉ PŮSOBENÍ ŽIVOTA A HMOTY

/Kategorie 1/

HMOTA

prostá

pohyb není regulován a děje se vždy ve směru nejmenšího odporu, např. řeka

redukuje se na nejstabilnější stavy vratné termodynamiky

rozrůstá se zvenčí prostým přemísťováním částeček, např. kandování cukru

nemá žádný systematický způsob plození potomstva

HMOTA POD VLIVEM ŽIVOTA

složitá

pohyb je přesně regulován a ovládán např. metabolický cyklus

nestabilní vratné stavy hrají v termodynamice dominantní roli

rozrůstá se zevnitř složitým mechanismem konstrukce, např. růst dítěte

má krajně komplikovaný mechanismus pro plození potomstva

Tab. C

/Kategorie 2/

ŽIVOT

/nevázaný stav/

prostý

činný

řídí se zákony absolutního absolutního /prvotního/ vědomí

vždy se podřizuje a naslouchá přírodě

je vědomě očištěné od všech materiálních nečistot

věčný, obdařený pravdivým poznáním, vždy spokojený a naplněný
ŽIVOT POD VLIVEM MATERIÁLNÍCH TUŽEB

/vázaný stav/

složitý

činný

snaží se neřídit zákony /prvotního/ vědomí

klade odpor a snaží se přírodu ovládnout

je vědomě znečištěné (různou měrou) materiálními nečistotami

dočasný, postrádající pravdivé poznání, stále zažívající dočasnou bolest a rozkoš

Tabulka B popisuje dobře známé charakteristiky živých bytostí a neživých jsoucen.

Ale tab. C je založená na vědě teobiologie a vyžaduje jisté vysvětlení. Z tab. C je jasné, že jsou dva stavy života. Jeden je vázaný stav /život pod vlivem materiálních tužeb/. Všeobecně je nám známý stav vázaný, nebo je charakteristickou vlastností projeveného světa. Jsouce přitahovány neosobní energií prvotního vědomí, zapomínají živé bytosti na svojí skutečnou identitu - čisté vědomí - a pokládají dočasný materiální svět za definitivní místo pro své štěstí. Výsledkem je, že téměř všechna světová populace se zabývá fyzikálními aspekty života. Jak bylo zmíněno výše, moderní biologie studuje pouze nevnímavou energii /atomy a molekuly/, která je oživena vnímavou energii prvotního vědomí. Studium vnitřního já, života, vnímavé energie samotné tudíž zůstává neprozkoumané. To není překvapující, neboť takové studium jde dál než konvenční věda. Tudíž současná vědecká společnost pracuje pod vlivem iluze, že život je koordinovanou chemickou reakcí. Jak můžeme nahlédnout z tab. A, toto zjevně není pravda. Ale po tu dobu, kdy tato iluze bude jako pravda přijímána, bude život vždy jen neustálým bojem o existenci a budou přetrvávat morální dilemata života, o nichž jsme se dříve zmínili.

Vázaný stav života je dočasný; začíná v jistém časovém okamžiku a v konečném čase končí - konkrétně je to zrození a smrt materiálního těla. A jelikož se nikdo nesetkal s věčně živým materiálním tělem, mohlo by se zdát, že život sám je dočasný. Ale mudrci pradávných kultur vždy chápali, že život je nemateriální, nechemický. Je to duchovní, atomární bytost, která zůstane vždy neviditelná vědeckým přístrojům jako je elektronový mikroskop. Jinými slovy, život je duchovní a nadsmyslový.

Vázaný stav života je krajně komplikovaný, neboť v tomto stavu každý zaživa neomezené touhy, jež nejsou nikdy naplněné. Ve vázaném stavu jsou mysl, inteligence a pět poznávacích smyslu /chuťový, zrakový, sluchový, čichový a dotekový/ živé bytosti znečištěné podřadnými kvalitami materiální přírody. Proto má živá bytost tendenci neřídit se zákony prvotního vědomí. Toto vytváří pro živou bytost rozporuplnou situaci, pocit hluboké nespokojenosti, a ona po nějakém čase začíná pátrat po vnitřním, duchovním poznání a brzy si přeje dosáhnout nevázaný stav života.

Nevázaný stav života poznávají transcendentální vědci. Do této kategorie patří mudrci a zbožní lidé. Zabývají se pouze vnitřním světem života, který je zcela duchovní. Dokonce i po dobu dočasného setrvávání ve fyzickém těle se mohou mentálně oprostit od vlivu nevnímavé energie /hmoty/ praktikováním vnitřní vědecké disciplíny zvané jóga. Jedním známým příkladem je Pán Buddha, který obětoval palácové štěstí životu v askezi. Skrze trénink a mentální ovládání je mnoho velkých jogínů a myslitelů v zemích jako Indie po staletí schopno dosahovat stavu mentální rovnováhy a duševního zdraví, v němž vykonávají ryzí oddanou službu Nejvyššímu, prvotnímu vědomí. V tomto stavu člověk zaživa stálou, intenzívní extázi.

Jak by mohl kdokoliv dosáhnout takového extatického štěstí? Nemůžeme tyto zážitky pominout pouze slovy, že je nelze potvrdit moderními vědeckými technikami. Moderní věda nemá žádnou představu o těchto vnitřních, duchovních sférách života. Přesto zůstává faktem, že cvičená, očištěná sebeovládnutá mysl může překonat tělesné materiální cítění. Správnou přípravou mysli se člověk může začít učit, jak svoje já oprostit od tělesného uvěznění nevnímavou energií. Toto je podstata všech procesu jógy. Jóga je striktní duševní disciplína a trénink pro dosažení nevázaného stavu života; není to mysticismus; je to hodnotná duševní fyzika.

Teobiologie zdůrazňuje metodologii oproštění lidského vnitřního já od stavu, kdy je vázáno nevnímavou energií, hmotou. To zahrnuje správné zdokonalování svobodné vůle tak, aby člověk postupně opouštěl svůj postoj vzpoury proti zákonům Absolutna. Toho může být dosaženo chápáním a praktikováním procedury zváni bhaktijoga. Bhakti, sanskrtské slovo, znamená doslova 'bezvýhradná láska a oddanost Absolutnímu Vědomí'. Duševní řád je ryzím podřízením se absolutnu. To je stav mysli, jehož se dosahuje přísnou sebedisciplínou. Bhaktijoga ztělesňuje absolutní zákony vědomí zmíněné v tab. C.

Níže předkládáme několik bodů jako pomocné ukazatele, jak lze oprostit vnitřní já od vázaného stavu života:

1. Poznání - vjemové smysly jsou nedokonalé; proto nemůžeme doufat, že dosáhneme konečného porozumění jakékoliv formy nebo kategorie poznání materiálními smyslovými vjemy a jejich rozšířením vědeckými přístroji.

2. Mnohé jevy jsou lidskému intelektu nepochopitelné - např. překrásný tanec páva, když vidí temné mraky na počátku monzumového období; pro člověka ve vázaném stavu existence se paví tanec zda být výsledkem nějakých slepých sil vybuzených nevnímavou energií. Ale transcendentalisté /lidé v nevázaném stavu existence/ za tímto jevem vidí kosmickou inteligenci. Jinými slovy, když je člověk osvobozen z vázaného stavu kultivace vnitřní, duševní fyziky, je schopen chápat, jak zákony přírody, tak svrchovanou inteligentní osobu, stojící nad nimi. Může to znít nábožensky, ale není možné se tomu vyhnout; přímý zážitek Nejvyšší Osoby je faktem vnitřního světa života. Když člověk takového stavu dosáhne, může chápat přírodu a žít s ní v harmonii.

3. Původ vesmíru včetně života musí existovat ve formě prvotního vědomí. To je pravda proto, že jak bylo uvedeno dříve, příčina existuje také ve svých projevech a vlastnosti příčiny lze vydedukovat z pozorovaného projevu. Jelikož zde na světě zažíváme vnímavé, vědomé, osobní bytosti, je rozumné, logicky a filosofický správné, vyvozovat, že původní zdroj čili příčina vesmíru musí mít vlastnosti vědomí, vnímavosti a osobnosti.

ZÁVĚR

Teobiologie není pokusem předložit náboženské dogma. Je to spíše pokus vzbudit otevřený a zdravý dialog mezi vědci, učenci a velkými mysliteli světa ohledně poznání původu a povahy života a vědomí v kontrastu k čistě materialistické vědě. Teobiologie předkládá vyčerpávající a srozumitelný výklad života, hmoty a jejich vzájemného působení, a tak poskytuje skutečně použitelná řešení pro dilemata a problémy, před nimiž dnes svět stojí.

O autorovi

Dr. Thoudam D. Singh je mezinárodním ředitelem Bhaktivedanta Institutu. T.D. Singh vystudoval s prvotřídními výsledky chemii na Gauhatské universitě a se stejnými výsledky technologii na Kolkatské universitě. Titul Ph.D. získal ve fyzikálně organické chemii na Kalifornské universitě v Irvine, kde pracoval pod vedením profesora Roberta W. Tafta.

T.D. Singh je autorem 'Vědeckých základů vědomí Krišny', spoluautorem knihy 'Co je život? Co je hmota?' a několika technických přednášek. Jeho badatelské zájmy zahrnují studium vědy o sobě pomocí bhakti-jógy, molekulární biologii, chemickou evoluci a původ života, povahu vědomí, bio-lékařskou etiku, filosofii vědy a vědu knih Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. V současní době je členem Americké chemické společnosti, Mezinárodní společnosti pro studium původu života a Americké asociace pro pokrok vědy.

Evoluce

Airávata Dása

Charles Darwin ve své knize 'O původu druhů' vysvětluje teorii evoluce všech druhů živých organismů na Zemi na základě přirozeného výběru. Podle této teorie druhy časem postupně vykazují malé odchylky v podobě a stávají se novými druhy. Pokud je Darwinův názor pravdivý, pak bychom v pozorované historii lidstva byli schopni vidět více a více nových nových druhů. K tomu však nedošlo.

Evoluční teorie se prosadila pouze proto, že se neobjevila lepší teorie, která by jí mohla oponovat. Ve védské literatuře však nacházíme dokonalou teorii evoluce druhů. Podle Véd existuje 8 400 000 druhů života, z nichž je 400 000 lidských a zbylých 8 miliónů tvoří různé druhy zvířat a rostlin. Planetární soustavy ve vesmíru jsou rozděleny na vyšší, střední a nižší. Planeta Země patří do střední soustavy. První živá bytost se objevila na nejvyšší soustavě, Satjalóce, má lidskou podobu a nejvyšší inteligenci a nejlepší vlastnosti ze všech lidí. Projevuje se z neprojeveného stavu, v němž existovala v zárodečné podobě. Poté tato nejvyšší lidská bytost tvoří lidské bytosti další kategorie, které se rozmnožují pohlavně a mají schopnost vytvářet i jiné než lidské druhy. V jejich tělech jsou totiž v subtilní podobě uchovány informace o podobách různých dalších organismů. Tuto informaci projevují v podobě různých stvořených druhů, které se dále rozmnožují samy. Védská evoluční teorie se liší od Darwinovy tím, že společný předek je superinteligentní bytost, nikoliv jednobuněčný tvor - vývoj probíhá od složitějších forem k jednodušším. Geny složitějších druhů obsahují všechny potřebné složky ke stavbě genů jednodušších druhů, ale nikoliv naopak. Různé druhy tedy sestupují z vyšších planet na střední a nižší.

Vedle evoluce hmotných forem védská literatura popisuje ještě další evoluční proces - týkající se vědomí. Jednotky vědomí v tělech všech druhů jsou nezničitelné a kvalitativně totožné jedna s druhou, ale přesto projevují určitý rozsah schopností v závislosti na konkrétních charakteristikách hmotných forem, které obývají. Védy popisují evoluci vědomých jednotek transmigrací z nižších do vyšších druhů, jako například z opice do člověka.

Védská literatura tedy popisuje dva evoluční procesy: evoluci forem a evoluci vědomí. Evoluce forem postupuje z vyšších do nižších druhů a evoluce vědomí z nižších do vyšších druhů.

Moderní věda nám tvrdí, že anatomicky moderní člověk je na Zemi přítomen jen asi 100 000 let. Védská písma říkají, že je zde mnohem déle. Kniha Forbidden Archaeology nyní předkládá nový pohled na vědecké důkazy a tvrdí, že byly překrouceny.

Autory jsou Michael Cremo (Drutakarma Dása) and Richard L. Thompson (Sadápúta Dása) z Bhaktivedanta Institutu, oba pravidelní přispěvatelé do časopisu Back to Godhead (Návrat k Bohu), a Stephen Bernath (Mádhavendra Purí Dása). Jejich kniha odhaluje překvapující obraz nejen toho, co představuje vědecký důkaz, ale také toho, jak věda dospěla ke svým závěrům: Forbidden Archaeology Michael A. Cremo, Richard L. Thompson Badger, CA: Govardhan Hill Publishing. 1994. ISBN 0-9635309-8-4

zkrácená verze: (v českém vydání Skrytá historie lidstva, Volvox Globator, 2001) The Hidden History of the Human Race Michael A. Cremo, Richard L. Thompson Badger, CA: Govardhan Hill Publishing. 1994.

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/veda.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2017 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust Krishna.com, authors. CC-BY-SA Jan Mares